norek

„Kožešinový zákon“ neřeší podstatu problému

V posledních dnech se ze všech stran volá po tuzemském zákazu chovu zvířat pro kožešinu, dokonce mi chodí e-maily s žádostí o podporu tohoto zákona.

Samozřejmě, že se mi nelíbí, když jsou zvířata chována v klecích a v nelidských podmínkách, ale řeší skutečně aktuální návrh pravou podstavu problému? Domnívám se, že ne.

Na jednu stranu se tu totiž chov zvířat za účelem získávání kožešin zakáže, na tu druhou se tu ale výrobky s kožešinou stále budou moct prodávat. Jde těm, co se tak za práva zvířat bijí opravdu o jejich blahobyt? Protože to, jak se se zvířaty, jejichž kožešina na náš trh poputuje, zachází na dálném východě, neohlídáme ani přinejmenším.

Dělá to na mě dojem, jako by si stávající návrh zákona někdo objednal za účelem zničení konkurence, podobná situace by tu nebyla poprvé.

Hovořit o přírodních empatiích, ideálech svobody nebo odkazech pro další generace považuji v tomto případě za populistické.

Jestliže máme řešit tuzemské producenty kožešin, zabývejme se tím, v jakých podmínkách svá zvířata chovají, anebo úplným zákazem prodeje kožešinových výrobků na našem území. Nicméně se domnívám, že bychom měli mít na programu mnohem závažnější zákony.

Nejdřív drahé zpřísnění podmínek, teď úplný zákaz

Další věc je, že v nedávné minulosti zákonodárci chovatelům nařídili dodržovat standardy pro humánní chování zvířat, a ti investovali nemalé částky, aby jim vyhověli. A nyní jim podnikání rovnou zakážeme? Pokud jde skutečně o zvířata, proč se takto neuvažovalo už před časem?

Z právního stanoviska prof. Gerlocha nicméně vyplývá, že Ústavě návrh zákona neodporuje – není porušením práva na podnikání ani porušením práva vlastnického. Stanovení přiměřeného přechodného období zaručuje, že chovatelé budou moci přijmout opatření za účelem snížení újmy, která jím případně ukončením podnikání vznikne. Případně je tu možnost kompenzačního příspěvku (i ten novela zahrnuje). Dále ale podotýká, že je třeba nutno pamatovat na to, že zvolené řešení bude svého druhu precedentem.

Účelem novely zákona o ochraně zvířat proti týrání je zakotvit zákaz chovu a usmrcování zvířat výhradně nebo převážně za účelem zisku kožešin (chovatelé mají dostat také kompenzační příspěvek na zmírnění dopadů zákona). Prosazení zákazu chovu kožešinových zvířat má vést k ukončení tohoto druhu podnikání. Bude sledovaný cíl ale skutečně dosažen?

Příznivci zákona hovoří o tom, že se máme zařadit k osmi evropským zemím (Velká Británie, Nizozemsko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina a Makedonie), které již přímý zákaz zavedly, a vlastně i dalším dvěma zemím (Švýcarsko a Německo), které stanovily tak přísná pravidla pro chov kožešinových zvířat, že farmy ukončily svou činnost.

V České republice je v současné době devět kožešinových farem, které se zaměřují hlavně na chov norků a lišek. Ročně jich je kvůli kožešinám usmrceno plynem asi 20 tisíc. Příznivci zákona poukazují na krutý způsob, jakým jsou zvířata zabíjena i chována. Aktivisté argumentují skandálními tajně pořízenými videi, které poukazují na vážné individuální selhání chovatelů. Existence takovýchto chovů je neakceptovatelná, ale neznamená to nutnost zakázat chovy, v kterých se takovéto patologie nikdy nevyskytovaly.

Jak by vám řekli čeští odborníci, chovy kožešinových zvířat mají nejpropracovanější metody ze všech chovů hospodářských zvířat. Pro farmáře je na prvním místě postarat se o svá zvířata, aby měla dostatek potravy a byla v dobré kondici.

Pro srovnání si dovoluji doplnit, že vedle 20 tisíc norků, kteří se ročně chovají v České republice, je například v Polsku chováno 8,5 milionu a v Dánsku 17,5 milionu těchto zvířat na kožešiny!

Jedno z kompromisních řešení je přijetí pozměňovacího návrhu, který by zavedl pro chovy kožešinových zvířat celoevropskou certifikaci (kontrolu) WelFur, která bude od roku 2020 v Evropě pro chovatele stejně víceméně povinná.

Foto: Nicolai Meyer/ Wikipedia.com

canadian-flags-1423295-1280x864

Degradace českých norem

Senát se bude v nadcházejících dnech zabývat také návrhem upravujícím tzv. technické požadavky na výrobky (při jejich dodávání na trh). A to v souvislosti s uzavřením dohody o volném obchodu mezi EU a Kanadou. Znamená to markantnější příliv kanadských výrobků na náš trh (český i evropský globálně).

Sněmovna v úvodním kole podpořila hospodářskou a obchodní dohodu CETA mezi EU a Kanadou. Odstraňuje většinu cel a průmyslových poplatků, které omezují obchodování mezi unijními zeměmi a Kanadou. To má mj. pomoci k většímu uplatnění českých podnikatelů na kanadském trhu.

Evropský parlament dohodu schválil v polovině února, Senát ji schválil v dubnu. Sněmovna by mohla hlasovat o souhlasu s ratifikací na své zářijové schůzi.

CETA by podle odhadů expertů mohla přinést nárůst obchodní výměny mezi EU a Kanadou až o pětinu. Unie odhaduje, že aplikace smlouvy by měla znamenat růst vzájemné obchodní výměny až o 324 miliard korun ročně, má také podpořit hospodářský růst a pomoci vytvářet nová pracovní místa. Kritici ale tvrdí, že může ohrozit tisíce pracovních míst. Někteří politici k dohodě ale mají řadu výhrad.

Dohoda má začít provizorně fungovat 21. září.

Celou věc považuji za nešťastnou ze dvou důvodů:

1) Jedná se o přílepek k jinému zákonu, který s danou problematikou vůbec nesouvisí. Ano, české normy potřebují reformu, ale mělo by se tak dít prostřednictvím samostatné úpravy, nikoliv přílepku. Dlouhodobě bojuji za čisté zákony.

2) Vnímám to jako snahu o degradaci českých norem, které jsou přísnější, kvůli tomu, aby do ČR kanadské výrobky mohly být dováženy. Rekonstrukce systému české technické normalizace je sice zcela nezbytná. Navrhovaný způsob ale vrací stav před rok 1993 resp. 1989.

Důvodová zpráva

Foto: freeimages.com

1200px-Grabštejn_letecky

Veleho Grabštejn: Proč úředníci používají dvojí metr?!

Rozum nad tím zůstává stát. Koncem června musel sólista opery Národního divadla Luděk Vele nechat zbořit a odvézt křížovou cestu, kterou zbudoval jako výraz díků všem lidem, co 25 let pomáhali se záchranou hradu Grabštejn na Liberecku. Stély lemovaly cestu k hradu od roku 2015. Jenže krajským úředníkům v čele s vedoucím odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu krajského úřadu René Brožem se nelíbilo, že Luděk Vele neměl povolení. Vydali tak pokyn k odstranění křížové cesty.

Článek k tématu: Načerno postavená křížová cesta musela z Grabštejnu pryč, boural ji sám Vele

1200px-Grabštejn_leteckyAno, Luděk Vele je nejen špička ve svém oboru, ale také člověk, který je bohém, a pro někoho může být i trochu kontroverzní. Ale co je neoddiskutovatelné: je a zůstane za ním obrovský kus kvalitní práce pro celou společnost.

Úředníci by měli občas používat selský rozum místo toho, aby se oháněli kulatým razítkem a svou mocí. Mnohdy to vypadá, že úředníci (a nejen oni) svých pravomocí využívají jen tehdy, když vědí, že nepůjdou do příliš velkého střetu. Místo toho, aby konali tam, kde je to skutečně potřeba, aplikují zákony ad absurdum a předvádějí, co umí a co mohou. Takové používání dvojího metru mi vadí.

Je řada příkladů, kdy se památky ruinují a úředníci se tváří, jako že to nevidí. Vzpomeňme na ruského podnikatele Stěpanova, který v Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les na Karlovarsku načerno postavil celou dřevěnou vesnici, ale zkolaudována byla až dodatečně. To, zdá se, nikomu dlouhá léta nevadí:

Anebo plechový stánek na gyros pod památkou UNESCO v Třebíči či Kancléř Mynář postavil načerno vikýře, pokutu nejspíš nedostane.

Autor foto – Wikipedia: Zdeněk FiedlerVlastní dílo, CC BY-SA 4.0, Odkaz

SONY DSC

Co se (ne)děje se „sněmovními ležáky“?

Tři čtvrtě roku a více už leží v Poslanecké sněmovně některé novely projednané Senátem, aniž by věc měla jakýkoliv vývoj. Ve většině případů jde přitom o důležité „zákony pro lidi“. Proč zůstávají mimo pozornost zákonodárců?

1) Nemocenská – jak s prvními 3 dny nemoci?

Když člověk onemocní, první tři dny nemá nárok na náhradu mzdy.

To by se dle mého názoru mělo změnit, protože lidé pak nemoci přecházejí, což není žádoucí pro jejich zdraví, za druhé ohrožují i kolegy v práci, kteří se mohou nakazit. Lidé nesmějí být trestáni za to, že jsou nemocní.

Jenže první návrhy úprav stávajícího zákona narážely na problém, že by veškeré nové náklady dolehly na zaměstnavatele. To je podle mě důvod, proč neprošly.

I za sebe říkám ano, proplácejme nemocenskou od začátku, ale zaměstnavatel musí dostat náhradu. Tu jsem navrhoval ve snížení jejich nákladů na nemocenském pojištění z 2,3 na 2,1 %. Náklady zaměstnavatelů by tak byly pokryty a ministerstvo financí by tento krok stál ročně v odhadu 2 mld. korun.

Vzhledem k tomu, že bilance příjmů a výdajů státu na nemocenské pojištění končí od roku 2010 ročně s přebytkem 1,3 až 5,4 mld. Kč, v roce 2014 například 3,77 mld. Kč, je toto navýšení státních výdajů na zdraví občanů považováno za přijatelné. K tomu rozdíl mezi příjmy a výdaji od roku 1993 dosáhl v roce 2014 výše 78 miliard korun, což je částka více jak 3 krát vyšší než jsou v současnosti roční výdaje na dávky nemocenského pojištění.

Ve druhé polovině září 2016 poslanci návrh komunistů na proplácení nemocenské zamítli, ale stále tu ještě je senátní návrh Zdeňka Škromacha, jehož jsem zpravodajem a k němuž proběhly rozsáhlé diskuze i seminář.

Rovněž jsem byl již několikrát pozván na jednání Poslanecké sněmovny, abych tento návrh před poslanci obhajoval, ale ti si dosud bohužel nenašli čas k projednání.

Už několik měsíců je o tématu ticho po pěšině, jako by nikdo nepovažoval za důležité, že lidé chodí do práce nemocní. Doufejme, že se třeba vzkřísí alespoň v rámci předvolebních bojů při volbách do Poslanecké sněmovny PČR.

Články k tématu

2) A co děti? Mají kde spát?

Senátním návrhem kolegy Zdeňka Papouška, kterým se mění zákon o sociálně-právní ochraně dětí, jsme se zabývali už loni v červenci a následně v říjnu.

Návrh upravuje způsob financování tzv. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) zajišťujících akutní a dočasnou péči o ohrožené děti, které z různých důvodů nemohou být u svých rodičů. Současné financování je nestabilní. Zařízení mají především krizový charakter a musejí být neustále připravena poskytnout péči. Je tedy třeba, aby byly financovány dvěma způsoby, fixně a variabilně. To zabrání jejich dlouhodobému podfinancování a hlavně zajistí, aby akutní péče o dítě mohla být skutečně a neprodleně poskytnuta.

Již před časem jsem se vyjádřil, že se jedná o důležitou úpravu a problematika měla být (vy)řešena již dávno. Podivoval jsem se, že v minulosti se jí vlády ani dotčená ministerstva nezabývaly. Jak vidno, důležité téma to pro ně není ani nyní.

Články k tématu

3) Budeme stále pokutovat cyklisty za jedno pivo?

S právě probíhajícím létem vpravdě aktuální téma. Ale těžko říct, zda si cyklisté, inlajnisté či vodáci budou moct „jedno dopřát“ beztrestně ještě letos. Návrhem Zdeňka Škromacha, který prolamuje nulovou toleranci alkoholu u sportovců pohybujících se na komunikacích, jsme se zabývali – a do Poslanecké sněmovny ho poslali – na sklonku loňského léta.

Předloha měla uzákonit, že by cyklisté na cyklostezkách, v obcích a na silnicích třetí třídy mohli mít až 0,8 promile alkoholu v krvi, pokud pojedou na jízdním kole sami. Další podmínkou je to, že alkohol nevyloučí jejich schopnost řídit kolo. Pokutu za jízdu na kole pod vyšším vlivem alkoholu novela zachovává, snižuje ji ale ze současných 2 500 až 20 tisíc na nejvýše 500 korun.

Také rekreační cyklisté, kteří se rádi při svém výletě osvěží, návrh vítali. Předkladatelům dokonce poslali dopisy s více než čtyřmi tisíci podpisy na podporu této novely zákona.

Nebylo jim to ale nic platné, diskuze o novele (bohužel) usnuly.

Článek k tématu

contract-1426885-1280x960

Registr smluv: Při hlasování o zákonech se nenechám vydírat

Tento týden na plénu Senátu 19. a 20. dubna budeme probírat opět mnoho zákonů, z nichž asi nejvíce mediálně probíraný je návrh novely zákona o registru smluv (senátní tisk č. 79). Již se stalo takovým evergreenem, že když jsou na pořadu dne zákony, které jsou v zájmu lobbistických skupin, přichází ve dnech a týdnech před hlasováním několik desítek e-mailů z jedné, nebo opačné strany barikády a lobují za svoji pravdu (podobně jako tomu bylo u zákonu o ochraně přírody).

Jeden zaslaný e-mail, ale ze stínu ostatních vystupoval, byl od Lukáše Krause z organizace Frank Bold, která je jednou ze zastřešujících nevládní organizaci Rekonstrukce státu. V e-mailu je na mou osobu naléháno, možná lépe řečeno jsem vydírán, abych hlasoval podle jejich představ. Tahle hra se mi ani trochu nelíbí. Jako senátor jsem složil slib, že budu hlasovat dle svého svědomí a vědomí. A skládat účty budu pouze svým voličům v regionu a ne lobbistickým skupinám.

Celý e-mail je podtrhnut tím, že pokud nebudu hlasovat pro schválení zákona, bez výjimek, které schválila Poslanecká sněmovna, bude vyvěšen v okolí mé senátní kanceláře billboard s negativním podtextem.

Nenechal jsem se nikdy vydírat, nebo tlačit do kouta a nenechám se vydírat ani nyní od právníků z organizace Frank Bold! Zákony, které zvyšují transparentnost, podporuji. Podporoval jsem např. zákon o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, kde jsem prosazoval i širší pravomoci tak, aby bylo možno kontrolovat zákonnost postupu finančních úřadů a auditních orgánů Ministerstva financí.

Zákon o registru smluv podporuji, ale musí to být zákon nediskriminační, tzn. ať zveřejňují smlouvy všechny organizace, které čerpají veřejné peníze, nebo nikdo. Není přeci možné, aby zde byly neziskové organizace, které čerpají ročně kolem 18 miliard korun, a nikdo nevěděl, kam tyto peníze směřují. A to nemluvím o dalších dotacích ze státního rozpočtu.

Pravidlo by bylo jednoduché. Každý, kdo čerpá ročně z veřejných peněz více jak půl milionu korun, je povinen zveřejňovat v registru smluv veškeré své smlouvy, které budou vyšší než 50 tis. korun.

Zákon o registru smluv nemá být divadlo pro veřejnost, kde se jen na transparentnost hraje, ale opravdový zákon, který rozkryje, kam peníze skutečně jdou.

Nic na tomto nezmění kampaň, kterou platí společnost RegioJet podnikatele Radima Jančury.  Vadí mi, když nikým nevolení zástupci, nevládní organizace atd. se pasují současně do rolí žalobců a soudců, snaží se ovlivňovat společnost pouze skrze peníze, aniž by měli mandát od voličů.

CSA_1605

Aby občan nebyl šikanován pokaždé, když si chce zahrát vlastní písničku

„Zákon na omezení moci OSA byl nutný. Osobně bych raději viděl důslednější zákon, který bude pravomoci ještě více omezovat a kontrolovat. Nyní je ale tento zákon maximum, který mohl přes Poslaneckou sněmovnu projít. Zasadím se s kolegy o to, aby byl připraven komplexní návrh změny autorského zákona, kterým se nastaví jasná pravidla, aby občan nebyl šikanován pokaždé, když si chce zahrát i vlastní písničku na veřejnosti,“ myslí si senátor Jiří Vosecký.

Senát na své 5. schůzi 8. března schválil novelu autorského zákona.

Pro bylo 38 senátorů (včetně Jiřího Voseckého) – proti 8 (24 bylo nepřítomno, 11 se zdrželo hlasování).

Žádnému z požadavků na její úpravy nevyhověl. Novela počítá s tím, že autorské poplatky se budou moci v budoucnu zvyšovat jen o inflaci. S požadavkem kolektivních správců na jejich vyšší zdražení by muselo předem souhlasit ministerstvo kultury. Opatření je reakcí na zvýšení poplatků až o polovinu, které loni navrhly Ochranný svaz autorský (OSA) nebo Intergram. Horní komora přijala novelu na návrh lidoveckých zástupců ve verzi schválené sněmovnou. Senátní výbory i jeho mediální komise přitom doporučovaly v původně vládní novele zrušit či omezit některé poslanecké úpravy.

Neberme obcím kulturní život – článek na webu senátora Jiřího Voseckého

Trefný postřeh kolegy, slováckého senátora, Ivo Valenty

OSA už definitivně nebude otravovat život folkloristům. Senát totiž ve středu schválil novelu autorského zákona, která obsahovala také můj téměř dva roky starý senátorský návrh, ve kterém jsem se snažil osvobodit všechny folkloristy od placení autorských poplatků.

Pokud zákon podepíše také prezident, tak všichni ti, kdo hrají pouze lidové písničky, nebudou muset nejen nesmyslně platit autorské poplatky, ale zároveň ani předem oznamovat pořádání akcí. Lidová kultura tak přestane být buzerována kolektivními

správci a jejich často až vyděračskými praktikami. Společně jsme tak vyhráli jednu důležitou bitvu, která pomůže všem, kteří se u nás na Slovácku, Valašsku, ale i jinde snažíme o uchovávání a předávání tradiční lidové kultury.

Tím však své tažení proti OSA nekončím a do nové poslanecké sněmovny se pokusím dostat také velkou novelu autorského zákona, která bude skutečným bičem na OSA a její praktiky.

S využitím ČTK
Foto: Archiv Jiřího Voseckého

new-5-1474097

Stop nedůvodnému šmírování (kontrolní hlášení)

Na sklonku loňského roku jsem se připojil k ústavní stížnosti, v níž skupina 25 senátorů v čele s kolegou Ivo Valentou napadala neústavnost kontrolních hlášení daně z přidané hodnoty. Těší mě, že nezávislý Ústavní soud nám dal nakonec alespoň částečně za pravdu. Byť jsem proti kontrolnímu hlášení jako celku.

Ústavní soud zrušil možnost, aby finanční správa mohla prostým formulářem neomezeně stanovit rozsah požadovaných údajů v hlášení nejen o plátcích, ale i neplátcích daně z přidané hodnoty, a to v případech, kdy to nemá daňový význam. Tímto způsobem se totiž pouze vytvářel prostor pro nedůvodné šmírování. Naopak zkonstatoval, že rozsah údajů, které musí podnikatelé povinně sdělovat, musí být přesně vymezen zákonem.

Ústavní soud zrušil také ojedinělou možnost, aby finanční správa mohla doručovat výzvy běžnou e-mailovou poštou, přičemž se výzva považovala za doručenou okamžikem odeslání. Elektronická komunikace není 100 % spolehlivá, někdy e-mail adresátovi vůbec nedorazí či skončí nepozorovaně ve spamu.

Zákonodárci nyní musí do konce tohoto roku zákon upravit.

ilustrační foto: freeimages.com

Zpráva na webu Ústavního soudu

Článek na serveru Aktuálně.cz:

Kontrolní hlášení je v pořádku. Ústavní soud zasáhl jen ve dvou detailech

Zákonodárci musí do konce příštího roku upravit zákon tak, aby rozsah údajů v kontrolním hlášení nezáležel jen na úvaze finanční správy. Ústavní soud rozhodoval o stížnosti senátorů. Jako celek kontrolní hlášení obstálo.

Brno – Ústavní soud provedl dva zásahy v právní úpravě kontrolního hlášení daně z přidané hodnoty (DPH), jako celek ale obstálo. Plátci daně se tak povinnosti kontrolního hlášení nezbaví. Změny se týkají doručování výzev a způsobu vymezení požadovaných údajů. Skupina senátorů, která návrh na zrušení podala, přesto považuje dnešní nález za úspěch.

S platností od zveřejnění nálezu ve sbírce zrušil soud ustanovení, podle kterého se výzva odeslaná na elektronickou adresu považuje za doručenou okamžikem odeslání správcem daně. Zákon tak nepočítal třeba s technickým selháním.

Do konce příštího roku by měli zákonodárci změnit ustanovení, jež nechává rozsah údajů žádaných v kontrolním hlášení DPH na úvaze finanční správy. Požadované údaje, či alespoň jejich základní okruhy, by měl stanovit přímo právní předpis, nikoliv jen formulář finanční správy.

Zásah ústavních soudců v tomto bodě vstoupí v platnost až 31. prosince 2017. „Zákonodárce tak dostává prostor na to, aby tuto chybu napravil,“ uvedl soudce zpravodaj Tomáš Lichovník. Kdyby soud zrušil sporné ustanovení okamžitě, v podstatě by kontrolní hlášení nemohlo fungovat.

Podle náměstkyně ministra financí Aleny Schillerové je ale termín problematický. „Když přihlédneme k tomu, že standardní legislativní proces trvá dnes zhruba jeden rok a příští rok bude rokem volebním, tak je to docela složité, pokud by se to neschválilo v prvním čtení,“ řekla České televizi.

Ministerstvo ale podle Schillerové přivítalo, že kontrolní hlášení jako celek u Ústavního soudu obstálo. Podle ní se po jeho zavedení prakticky okamžitě projevil nárůst v inkasu DPH, protože plátci se začali chovat obezřetně. „Zhruba od září se pak naplnil ten základní účel, a to je boj s karuselovými podvody,“ podotkla Schillerová. Finanční správa odhalila prý zatím zhruba 200 případů karuselových podvodů.

Kontrolní hlášení musejí plátci daně posílat od začátku letošního roku, za nedodržení povinnosti hrozí sankce. Skupina senátorů, za které jednal Ivo Valenta (za Stranu soukromníků), navrhla zrušit celou právní úpravu kontrolního hlášení, a to například kvůli ochraně před shromažďováním a zneužíváním údajů.

Jako celek ale v očích ústavních soudců kontrolní hlášení obstálo, může mít praktický efekt při výběru daní a odhalování plátců, kteří daně krátí. Vzhledem ke změnám ekonomiky lze prý těžko zůstávat jen u namátkových kontrol.

Advokát senátorů Zdeněk Koudelka dnešní nález označil za úspěch. Připomněl, že další dvě skupiny senátorských výtek už vláda zohlednila změnou zákona. Jde o způsob počítání lhůt a přísné pokuty, které po novelizaci lze zmírnit nebo prominout. „Dnešní verdikt Ústavního soudu je důkazem toho, že hloupost se dá porazit,“ uvedl Valenta.

Finanční správa letos podle informací ministerstva financí ke konci září přijala 2,35 milionu kontrolních hlášení. Z nedávného průzkumu poradenské společnosti Mazars vyplynulo, že zhruba polovina českých firem vnímá kontrolní hlášení u DPH jako zbytečnou administrativní zátěž, u které převažují negativa nad klady.

students-prom-1498151-1280x1172

Neberme obcím kulturní život

V brzké době se budeme v Senátu mj. zabývat autorským zákonem (v Poslanecké sněmovně tisk 724).

K autorskému zákonu podrobněji

Jsem připraven zvednout ruku pro verzi přijatou Poslaneckou sněmovnou, která především blokuje chystané skokové zdražení autorských poplatků ohlášené OSA (a zavádí mechanismus proti jejich svévolnému zvyšování). Pokud by opravdu došlo ke zvýšení těchto poplatků, byl by vážně ohrožen spolkový život v obcích a městech. O tržby spojené s konáním kulturních akcí by ale přišli i živnostníci, na jejichž bedra by nutnost placení také dolehla.

Zamýšlené zvýšení poplatků OSA vedou spolu s dalšími regulacemi jako je noční klid, ale i EET, k tomu, že z našich obcí zmizí to, co do koloritu jejich života neodmyslitelně patří – zábavy či plesy různých spolků, maškarní apod. A to by byla velká škoda!

Vzhledem k obrovským lobbistickým tlakům a penězům, o které jde, může případné odmítnutí či vrácení ze Senátu do Sněmovny v pozměněné verzi způsobit, že vše spadne ve Sněmovně „pod stůl“ a skutečně nastane zdražení o 50 a více procent.

ilustrační foto: freeimages.com

Velmi trefný diagram

„Včera mně oslovil jeden občan s jednoduchou otázkou. Chtěl bych v květnu pořádat v Bojkovicích akci. Co mám tedy udělat? Pokusil jsem se udělat vývojový diagram co ho tedy čeká. Poprosím o zamyšlení, co už se v tomto státě děje, aby byla zlikvidována kultura. Menší města a obce nebudou schopny v budoucnu odolávat ataku státní správy na likvidaci kultury v obcích.“ – píše na svém Facebooku starosta Bojkovic Petr Viceník.

Zdroj: Petr Viceník, Pište starostovi

Zdroj: Petr Viceník, Pište starostovi

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Prospěšná ochranná ruka pro včelu kraňskou

Jsem rád, že Senát PČR na své 1. schůzi v roce 2017 poměrně přesvědčivě schválil (42 pro (potřeba 33), 8 proti, 15 nepřítomno, 15 se zdrželo) návrh tzv. plemenářského zákona, který „chrání“ včelu medonosnou kraňskou.

Včely chovám prakticky celý svůj život, a tak mám s problematikou letitou osobní zkušenost. Na jejím základě mohu prohlásit, že úprava je nezbytná a náležitá.

Změna se týká § 20 odst. (4) (Senátní tisk č. 35), kde za větu „K plemenitbě včel se používá přirozená plemenitba nebo inseminace včelích matek“ byla zakotvena věta: „K plemenitbě včel mohou být využívána pouze plemenná včelstva nebo sperma včely medonosné kraňské“.

Podstatou plemenářského programu v chovu včel v ČR je zachování čistoty populace kraňské včely na našem území a udržení a postupné zlepšování její chovatelské úrovně.

Již zákonem č. 240/1991 Sb., o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat, respektive vyhláškou k tomuto zákonu byla včela medonosná kraňská zařazena do projektu ochrany vyjmenovaných genetických zdrojů, aby pak byla v roce 2003 zařazena do Národního programu ochrany, užití a konzervace genetických zdrojů. Základem ochrany všech druhů hospodářských zvířat vyjmenovaných jako genetický zdroj je jejich udržování formou čistokrevné plemenitby.

Nicméně se tu objevují snahy o rozšíření chovu dalších plemen včel v ČR a je reálné nebezpečí, že mnohaleté úsilí chovatelů o udržení genetických zdrojů včely medonosné kraňské je v ohrožení. Také vzhledem k tomu, že ochrana genetických zdrojů včely medonosné kraňské je mnoho let podporována ministerstvem zemědělství finančními prostředky ze státního rozpočtu, znamenalo by výše uvedené ohrožení i znehodnocení těchto prostředků.

Jde tedy o to zamezit dovozu jakéhokoliv plemenného materiálu nepůvodního genofondu, křížení s jiným druhem včel (zejména často zmiňované včely tmavé) či rozmnožování jiného druhu včel. Proč to považuji za správné?

Včela kraňka není agresivní.

Křížením s jiným druhem včel by tento její benefit byl zašlapán do země.

Včela medonosná kraňská se sem začala dovážet už za dob Marie Terezie, a to pro své vynikající genetické vlastnosti – je mírná, má rychlý jarní rozvoj (a díky tomu zvládne dvě až tři snůšky za rok) a hlavně nebodá. Oproti tomu původní včela „sudetská“ je agresivní, navíc využívá pouze jedné snůšky.

bee-5-1490035-640x480Navíc máme dobře – přísně – řešeny veterinární předpisy: je u nás zakázáno léčit včely antibiotiky, a pokud je včelstvo napadeno nemocí, včelím morem, hnilobou nebo jako před lety varroázou, likviduje se ohněm. To z našeho medu dělá jeden z nejkvalitnějších, a tedy i cenných a žádaných, medů v Evropě i na světě.

Pokud bychom včelu kraňku nechránili, mohli bychom o tento unikát přijít. Navíc nejde jen o včelu. Jde o zachování genofondu, který tady je, a o uznání dlouholeté šlechtitelské práce Výzkumného ústavu včelařského v Dole, který patří k jednomu z nejlepších na světě.

Nutno také připomenout, že podobné tendence se s dobrým úmyslem řešili již v Brazílii, a vymkly se jim z rukou. Tamním vadilo, že evropská včela půl roku „odpočívá“, a tak ji začali křížit s čipernou africkou. Výsledkem je systém zabijáckých včel, které nelze chovat v blízkosti obydlí. Přitom má stejné medné výnosy jako kraňka, jen možná (!) je odolnější proti varroáze. Ale za jakou cenu?!

Proto, aby v Česku bylo zachováno včelaření s včelou mírnou, klidnou, která má velké výnosy a velký hospodářský užitek – tedy s včelou medonosnou kraňskou, jsem novelu zákona v Senátu a prosazoval a hlasováním podpořil.

Více k problematice v dokumentu z Poslanecké Sněmovny

Foto: freeimages.com, archiv JV

pharmacy-box-1244739-1280x1536

Zákon o omezení reexportu léků se vrací do Sněmovny. Novelu o vzdělávání lékařů Senát zamítl

Senát s několika změnami akceptoval – na své schůzi 14. prosince 2016 – návrh novely zákona o léčivech, jehož cílem je kromě nutné adaptace nařízení EU o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků především omezování tzv. reexportů léčivých přípravků. „Léčivé přípravky musí být v prvé řadě dostupné pro pacienty v České republice, zájem pacienta musí být jednoznačně nadřazen zájmu reexportérů,“ vysvětlil ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík.

Navrhovaná úprava se mj. zabývá zakotvením mechanismu pro omezování tzv. reexportů léčivých přípravků tak, aby byla zajištěna dostupnost léčivých přípravků pro pacienty v České republice.

V gesci Státního ústavu pro kontrolu léčiv se zavádí systém sledování a vyhodnocování situace na trhu s léčivými přípravky. Ty léčivé přípravky, u nichž bude shledáno, že by mohlo vzhledem k jejich objemu na českém trhu dojít v případě reexportu k jejich nedostatku a tím k ohrožení jejich dostupnosti pro české pacienty, zařadí Ministerstvo zdravotnictví na seznam, a u takto zařazených léčivých přípravků vznikne pro distributory povinnost oznámit jejich zamýšlenou distribuci do zahraničí Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv. Ten vzniklou situaci posoudí a shledá-li to odůvodněným, předá Ministerstvu zdravotnictví podnět pro vydání opatření obecné povahy, kterým se omezí či zakáže distribuce předmětného léčivého přípravku mimo území České republiky. V mezidobí od oznámení do rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, nejdéle však po dobu 15 dní, platí pro distributora zákaz zamýšlenou distribuci do zahraničí provést.

Opatření má sloužit k ochraně zdraví pacientů tak, aby nedocházelo na území České republiky k nedostatku léčivých přípravků pro poskytování zdravotních služeb.

Tento zákon jsem nepodpořil a myslím, že může ještě klidně půl roku počkat. O jeho nepřipravenosti svědčí rozpory mezi lékárníky, kteří jsou pro zákon bez jakýchkoliv pozměňovacích návrhů, a distributory, kteří jsou naopak silně proti.

Ministerstvo zdravotnicím by mělo novelu přepracovat tak, aby nastala shoda u obou profesních skupin.

Dle mého názoru je třeba zamezit kromě reexportu léků také tomu, aby jeden velký dodavatel neznevýhodňoval své lékárny oproti jiným. 

Vzdělávání lékařů

Senát také projednával návrh novely zákona o vzdělávání lékařů. Tuto normu Senát vrátil k projednání zpět do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ve znění schváleném poslanci.

Šlo o změny v dalším vzdělávání lékařů po promoci na lékařské fakultě. Vláda tvrdí, že za účelem zkvalitnění a stabilizace vzdělávacího systému.

Nelíbí se hlavně vyřazení praktického lékařství pro děti a dorost ze základních specializačních oborů.

Už po projednání ve zdravotnickém výboru bylo zřejmé, že jde o nedokonale připravený zákon. Mezi lékařskou komorou a fakultami panují diametrální názorové rozdíly a myslím, že ministerstvo zdravotnictvím nedostatečně komunikovalo s oběma dotčenými stranami.

Jestliže se na tento zákon čeká již 12 let, je jedno, když se schválí a počká se ještě rok dva, než bude připraven řádně a v souladu s dotčenými skupinami.

Proto jsem hlasoval proti návrhu. Zároveň se zcela ztotožňuji s vyjádřením kolegy senátora Jana Žaloudíka.

Senát nakonec podpořil návrh, který už dříve přijal ústavně-právní výbor a k němuž se připojili i někteří senátoři. Předloha rozhodně nepřispívá ke zjednodušení a zpřehlednění vzdělávacího systému. Jejím přijetím by se podle něho jen zakonzervoval a prohloubil neutěšený stav zdravotnictví.

Původní vládní návrh předpokládal snížení základních specializačních oborů ze 46 na 33. Sněmovna ale schválila za souhlasu někdejšího ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka celkový pozměňovací návrh, který čítá 43 oborů.

Novelou by měl vzrůst počet základních kmenů, které jsou součástí specializačního vzdělávání lékařů, a to ze 17 na 19. Vláda původně navrhovala 18 kmenů, poslanci přidali vedle kmene onkologického i kmen maxilofaciálně chirurgický.

Délka vzdělávání v základním kmeni by se měla podle poslaneckých úprav prodloužit ze dvou let na dva a půl roku. Umožnilo by se ale souběžné studium ve dvou příbuzných specializačních oborech, tedy takových, které náležejí ke stejnému kmeni.

Současnou podobu zákona uvádějí lékaři jako jeden z důvodů pro odchod do zahraničí. Odborníci jsou přesvědčeni o tom, že novela by po celkové sněmovní úpravě postavení mladých lékařů spíše ještě zhoršila.

S využitím TZ MZČR a České televize