První tři dny dál bez placené nemocenské, rozhodli poslanci. Naděje žije v senátním návrhu

Zaměstnanci nadále nebudou mít nárok na náhradu mzdy v prvních třech dnech nemoci. Sněmovnou minulou středu těsně neprošel návrh komunistů na zrušení takzvané karenční doby, tedy období, kdy zaměstnanec nedostává peníze ani od firmy, ani ze státního systému nemocenského pojištění. Návrh zamítlo 83 poslanců ze 163 přítomných – hlasování.

Šéf poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura návrhu vytýkal, že zrušením karenční doby by se zvýšily náklady pro všechny zaměstnavatele. Poslankyně Gabriela Pecková (TOP 09) připomněla, že dvě třetiny malých a středních podniků návrh odmítají. „Bylo by to pro ně zatížení, obávají se zneužívání institutu,“ řekla. Firmy však zároveň podle ní nestojí o to, aby se jim po chodbách procházeli nemocní zaměstnanci. „Ve velké míře podávají pomocnou ruku, že jako benefit dávají tzv. sick days,“ zdůraznila.
O sick days, tedy jednotlivých dnech volna, které by si zaměstnanci mohli čerpat na dobu své nemoci a měli je plně hrazeny, pak jednala tripartita.
Předseda komunistů Vojtěch Filip uvedl, že sick days ale jako náhradu nevidí. „Dávat to do zákona považuji za složitější věc a ústavně za poměrně nekorektní,“ sdělil Novinkám. Sociální demokracie a odbory neuspěly při jednání vlády s odbory a zaměstnavateli s návrhem prosadit, aby se vrátilo vyplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci. Skutečně neprošel návrh, aby firmy musely umožnit svým zaměstnancům čerpat pět „sick days“, tedy dnů, kdy mohou zůstat doma, ale je jim proplácen plat. Jednotlivé strany, odbory i zaměstnavatelé se názorově neshodnou.
„Sick days považujeme za vysoce benefiční program, mělo by to zůstat v pravomoci firem,“ řekl předseda Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Už nyní některé firmy svým zaměstnancům dávají možnost zůstat několik dnů doma, nejít na nemocenskou a využít „sick days“.
Jediné, na čem se partneři při jednání tripartity shodli, že by se mohla zvýšit částka, kterou dostávají dlouhodobě nemocní, tedy ti, kteří zůstávají doma kvůli nemoci déle než třicet dnů.
Komunisté prý zváží, zda návrh nepředloží znovu.

 

Proč proplácení prvních tří dní nemoci ani sick day – podle návrhu komunistů – přes ujišťování a debaty vlády Poslaneckou sněmovnou neprošly? Domnívám se, že proto, že návrh v sobě neměl bonifikaci pro zaměstnavatele.

Není možné, aby byla zodpovědnost přenesena výhradně na zaměstnavatele a z nemocenské měl velké zisky sám stát. – Rozdíl mezi příjmy a výdaji od roku 1993 dosáhl v roce 2014 výše 78 miliard korun, což je částka více jak 3 krát vyšší než jsou v současnosti roční výdaje na dávky nemocenského pojištění.

Zaměstnanci stále mají naději, a to v podobě senátního návrhu Zdeňka Škromacha, jehož jsem zpravodajem a kde dlouhodobě prosazuji, aby došlo ke snížení nákladů pro zaměstnavatele na nemocenském pojištění, a to z 2,3 na 2,1 %. To by mělo pokrýt náklady zaměstnavatelů, ministerstvo financí by tento krok stál v odhadu 2 mld korun. Nutno opět zmínit přebytek téměř 80 mld korun – takže z čeho čerpat je. Jen chtít.

Senátní návrh uspokojuje dle mého názoru všechny strany.

Pak by se nemuselo stávat pravidlem, že na podzim jsou pracovní kolektivy plné nemocných lidí, kteří nákazu šíří vesele dál.

Problematikou nemocenské se Jiří Vosecký zabývá dlouhodobě:

Článek s využitím novinky.cz a idnes.cz
Ilustrační foto: freeimages.com

Jedno pivo k cyklistům patří

Cyklisté, inlajnisté či vodáci si nejspíš budou moct při sportování dopřát sklenici piva nebo vína. Napomohl tomu na své poslední schůzi Senát, když posvětil, byť jen těsně 21 hlasy, návrh kolegy Zdeňka Škromacha zrušit nulovou toleranci k požívání alkoholu některými účastníky silničního provozu. Senátor Jiří Vosecký byl zpravodajem návrhu zákona.

V pátek 30. září od 10 hodin se na půdě Senátu uskuteční seminář s odborníky a zástupci ministerstev, kteří budou k návrhu diskutovat.

bike-trip-1-1436001-639x852Samotným cyklistům se samozřejmě návrh líbí, neboť každý se rád při rekreačním sportovním výkonu osvěží jedním pivem. Proto také Zdeněk Škromach (společně se senátorem Ivo Valentou) dostali souhlasné dopisy od 4 500 cyklistů.

Předloha má uzákonit, že by cyklisté na cyklostezkách, v obcích a na silnicích třetí třídy mohli mít až 0,8 promile alkoholu v krvi, pokud pojedou na jízdním kole sami. Další podmínkou je to, že alkohol nevyloučí jejich schopnost řídit kolo. Pokutu za jízdu na kole pod vyšším vlivem alkoholu novela zachovává, snižuje ji ale ze současných 2 500 až 20 tisíc na nejvýše 500 korun.

„Tento předložený návrh zákona prolamuje na našem území historicky dlouhodobě zastávaný princip nulové tolerance k požívání alkoholu řidiči účastnícími se provozu na pozemních komunikacích,“ říká k návrhu Jiří Vosecký (SLK), senátor Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu PČR

Z medicínského hlediska je podle něj absolutní nula promile alkoholu v krvi nesmysl. Je prokázáno, že až hodnota jedno promile má vliv na chování řidiče. Tak postupuje i soudní judikatura. Považuje dosažení hladiny 1 promile alkoholu v krvi řidiče za stav vylučující způsobilost řídit.

„V jednotlivých státech Evropy jsou rozdílné předpisy, které řeší řízení motorového vozidla s alkoholem v krvi. Nejsem zrovna pro toleranci povolené hranice alkoholu v krvi u řidiče motorových vozidel, ale pro cyklisty, inlajnisty, jezdce na koni, vodáky a další sportovce bych navrhoval toleranci alkoholu v krvi dle předloženého návrhu senátního tisku č. 254,“ říká Vosecký.

Jedním dechem ovšem dodává, že k tomuto tématu je zapotřebí široká diskuse. Přítomným senátorům proto doporučil, aby předkladatel Zdeněk Škromach uspořádal seminář k problematice, kde budou přítomni odborníci na dopravu, zástupci Policie ČR, senátoři, lékaři, zástupci regionů a další aktéři silničního provozu. Na tomto fóru je třeba celý problém prodiskutovat a pokusit se nalézt společný kompromisní návrh na řešení celé problematiky.

Seminář byl nakonec oznámen na pátek 30. září od 10 hodin se na půdě Senátu.

„Domnívám se, že některé složky státu v dopravních situacích používají své kompetence proti zvyklostem i proti zdravému rozumu. Senátoři by měli reagovat na podněty a potřeby regionů a snažit se vybalancovat rozpor mezi zástupci regionů a Policie ČR,“ uzavírá Vosecký.

Ilustrační foto: www.freeimages.com

Připojuji se k ústavní stížnosti – nesouhlasím s vyvlastňováním potravin

Dnes míří k Ústavnímu soudu stížnost, která byla iniciována senátory v souvislosti s povinností řetězců posílat poškozené či prošlé (ale zdravotně nezávadné) potraviny potřebným, tedy např. na charitu.

  • Zrušení ustanovení příslušného zákona požaduje skupina pětadvaceti senátorů v čele s Ivem Valentou. Já osobně s ústavní stížnostní souhlasím, a proto jsem se k ní svým podpisem připojil.
  • Jednak jde o zásah do vlastnických práv, za druhé nám vadí pokuta ve výši deset milionů, která marketům hrozí.

Senát dotčený návrh schválil na své 23. schůzi, já jsem se hlasování z uvedených důvodů nepodpořil. Záhy ho podepsal prezident.

Nepotřebné potraviny na charitu – nesouhlasím s podobou tohoto návrhu

Zákon ukládá prodejnám o rozloze větší 400 metrů čtverečných, jak mají nakládat s „chybnými“ potravinami. Týká se to například těch s deformovaným obalem, špatně označených, či prošlých, přitom ale zdravotně nezávadných.

Takové potraviny mají putovat do potravinových bank – k neziskovým organizacím, jež je skladují a distribuují pro humanitární účely a charitu.

Spolu s dalšími senátory míním, že účast na charitě by měla být dobrovolná a nikomu bez výjimky by neměla být nařizována nuceně.

>> Návrh dává příklady z totalitní minulosti. Novou povinnost přirovnává k nuceným darům, vyvlastňování či nevýhodným odkupům majetku při nacistické arizaci židovského majetku nebo komunistické kolektivizaci venkova.

„Přitom ani totalitní režimy neměly odvahu na tyto postupy schválit příslušné zákony, ale jen je fakticky uplatňovaly. Styděly se takové státní okrádání formalizovat právním předpisem. Nyní se již stát uzákonění nuceného darování neobává a činí jej. Takové jednání je nebezpečné pro zachování hodnoty vlastnického práva jako takového, obchází legální cestu vyvlastnění za náhradu a je historicky spojeno s největším úpadkem právního státu. Nemůže být ospravedlněno žádným dobrým úmyslem,“ nechal se slyšet kolega senátor Ivo Valenta (Parlamentní Listy). <<

Stát by neměl náklady své sociální politiky přenášet na konkrétní a relativně malou skupinu lidí – potravinářské podnikatele. Navíc pod hrozbou vysoké sankce.

17. června 2016V ČR je ročně vyhozeno až 80 kilogramů potravin na občana. Souhlasím s tím, že to je špatně a mělo by se s tím něco dělat. Nesouhlasím ovšem s tím, jak je to nyní nalinkováno.

Jsem přesvědčen, že problematika vyžaduje dlouhodobější a promyšlenější strategii s použitím selského rozumu. Problematiku je třeba podrobněji projednat.

Je třeba vytvořit propracovaný systém přerozdělování a vzájemné komunikace zúčastněných stran tak, aby řetězcům nevznikly zbytečné vícenáklady s dopravou. Je-li například v kraji pouze jedna potravinová banka, náklady za dopravu se budou šplhat do nesmyslných výšek.

Namísto drsného nařízení s možností finančního postihu bych preferoval nastolení tzv. ekologické daně, která by byla vyšší, než náklady spojené s darováním na charitu. Pro řetězce by tak bylo výhodnější poškozené či prošlé potraviny darovat potřebným, nežli je vyhodit.

Navíc každý podnikatel, potažmo řetězec, by měl mít právo volby, na jaké účely chce „své“ nepotřebné potraviny poskytnout.

Ilustrační foto: www.freeimages.com; senat.cz

Nepotřebné potraviny na charitu – nesouhlasím s podobou tohoto návrhu

Schůze 27. 4. 2016Obchodní řetězce mají povinně dávat poškozené či prošlé (ale zdravotně nezávadné) potraviny na charitu. Rozhodl o tom na své 23. schůzi Senát, když posvětil návrh novely zákona o potravinách a tabákových výrobcích ministra zemědělství Mariana Jurečky. Já jsem se tohoto hlasování zdržel, a to z několika důvodů.

Obchody s prodejní plochou nad 400 metrů čtverečních budou muset dávat zdarma do potravinové banky jídlo, které není zcela v souladu s potravinovým právem. To znamená například potraviny s deformovaným obalem nebo i s prošlou dobou trvanlivosti, jsou-li bezpečné pro lidské zdraví. Potravinová banka následně bude tyto potraviny distribuovat neziskovým organizacím, které je předají dětským domovům či jiným charitativním organizacím. Pokud obchod tyto potraviny do potravinové banky nedá a vyhodí je třeba do kontejneru, bude mu hrozit sankce až do výše 10 miliónů korun.

Spolu s tím novela přináší nařízení umístit na krabičky s cigaretami odstrašující obrázek coby důrazné varování před škodlivostí kouření.

Považuji za nešťastné spojovat tyto dvě záležitosti – potravinové banky a kouření – dohromady. Novela díky tomu vyvolává zbytečné emoce a také určitý střet zájmů, kdy si senátoři – kuřáci hájí své zájmy. Navíc nepřestanou kouřit, i když ví, že to je nezdravé a nebezpečné.

Za mnohem nešťastnější a ne zcela domyšlené ovšem považuji podmínky pro to, aby obchodní řetězce posílaly potravin na charitu.

Souhlasím s tím, že je třeba zamezit plýtvání potravin. Způsob, jakým je to obchodům pod hrozbou vysoké pokuty nařízeno, se mi ovšem nelíbí. Jsem přesvědčen, že problematika vyžaduje dlouhodobější a promyšlenější strategii s použitím selského rozumu. Problematiku je třeba podrobněji projednat s vyslyšením řetězců.

Je třeba vytvořit propracovaný systém přerozdělování a vzájemné komunikace zúčastněných stran tak, aby řetězcům nevznikly zbytečné vícenáklady s dopravou. Je-li například v kraji jedna potravinová banka, náklady za dopravu se budou šplhat do nesmyslných výšek.

Namísto drsného nařízení s možností finančního postihu bych preferoval nastolení tzv. ekologické daně, která by byla vyšší, než náklady spojené s darováním na charitu. Pro řetězce by tak bylo výhodnější poškozené či prošlé potraviny darovat potřebným, nežli je vyhodit.

Foto: ilustrační freeimages.com, senat.cz

Vyplácení nemocenské v prvních dnech stonání má být obnoveno, rozhodl Senát

Zaměstnavatelé by měli podle Senátu vyplácet nemocenskou i v prvních třech dnech stonání. Měli by za to mít sníženy odvody na nemocenské pojištění. Počítá s tím novela zákoníku práce, kterou ve středu horní komora vyslala do schvalovacího procesu. Normu tak nyní posoudí vláda a Sněmovna.

Novelu připravila ČSSD, která původně chtěla pouze obnovit vyplácení nemocenské v prvních dnech. Také díky semináři, kde se měli možnost vyjádřit zástupci ministerstev, odborářů a především zaměstnavatelů, nakonec vstoupilo do hry rozhodnutí kompenzovat firmám zvýšené náklady, které by jim proplácení náhrady mzdy i v prvních třech dnech pracovní neschopnosti zaměstnance přineslo.

Návrh počítá s tím, že by firmy svým zaměstnancům proplácely 60 procent mzdy i během prvních dnů nemoci. Sazby pojistného na sociální zabezpečení by se současně měly zaměstnavatelům snížit z 25 procent na 24,8 procenta z vyměřovacího základu, a to právě snížením sazby na nemocenské pojištění z 2,3 procenta na 2,1 procenta.

Zaměstnavatelům se měly původně odvody snižovat jen o 0,1 procenta, ale díky pozměňovacímu návrhu zpravodaje novely, senátora Jiřího Vosecké (SLK), jde nakonec o 0,2 procenta.

„Zaměstnavatelé jsou čím dál tím více zatěžování a snížení odvodu by mělo být pro ně kompenzací. Na zaměstnavatele se často zapomíná,“ říká Jiří Vosecký.

Firmy by tak na odvodech státu ušetřily podle jednoho z předkladatelů Zdeňka Škromacha zhruba 2,4 miliardy korun ročně. Vzhledem k tomu, že bilance příjmů a výdajů státu na nemocenské pojištění končí od roku 2010 ročně s přebytkem 1,3 až 5,4 mld. Kč, v roce 2014 například 3,77 mld. Kč, je toto navýšení státních výdajů na zdraví občanů považováno za přijatelné. S tím už před časem vyjádřil souhlas také senátor Jiří Vosecký.

 

Již dříve Jiří Vosecký k problematice řekl:

  • Souhlasím s tím, že zaměstnancům by první tři dny nemoci měly být propláceny. Mám velký zájem, aby novela zákona byla přijatelná pro všechny sociální partnery, rozhodně nesmí hlavní zátěž nést zaměstnavatel, je třeba dospět ke konsenzu a dohodnout se na systému kompenzací zaměstnavatelům. Zároveň ale hájím zájmy zaměstnanců. Už do senátních voleb jsem vstupoval s heslem „pracovat se musí vyplatit“. Současná zákonná úprava není pro pracující příznivá, často vede k tomu, že krátkodobou nemoc buď „přechodí“, nebo čerpají dovolenou.
  • Nejsou-li první tři dny nemocenské propláceny, lidé se zdráhají zůstat doma. Nejenže pak nemocný člověk neodvádí stroprocentní výkon, a je tak více náchylný i k pracovním úrazům, nemoc přechází, čímž dále ohrožuje své zdraví a může nakazit zbytek kolektivu.
  • Jít marodit se nesmí stát přepychem, který si mohou dovolit jen lidé s vyšším platem. Tři dny bez mzdy jsou pro lidi s nízkým příjmem velmi znatelné.

 

Tři čtvrtiny zaměstnavatelů jsou proti

Škromach připomněl, že vláda se v koaliční smlouvě zavázala obnovit vyplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci, pokud se na tom tripartita dohodne. K tomu ale zástupci vlády, zaměstnavatelů a odborů zatím nedospěli. Odbory žádají zrušení třídenní karenční doby. Zaměstnavatelé jsou naopak proti. Podle průzkumu Hospodářské komory jsou proti tři čtvrtiny zaměstnavatelů. Obnovení placení dávek na začátku nemoci navrhla také KSČM ve Sněmovně.

Kritici poukazují na to, že se obnovením nemocenské v prvních dnech zvýší její zneužívání například k prodlužování dovolené. Zastánci zase argumentovali tím, že lidé si na léčení berou dovolenou nebo nemoci přecházejí, aby zaměstnání neztratili.

V prvních třech dnech nemoci nyní lidé nedostávají nic. Od čtvrtého do 14. dne poskytuje zaměstnavatel náhradu mzdy za pracovní dny, a to 60 procent průměrného denního výdělku, od 15. dne se dávky poskytují z nemocenského pojištění.

S využitím ČTK; foto www.senat.cz

 

Související články

Přispějeme zaměstnavatelům zdravotně postižených

Senát na své 19. schůzi 2. března schválil zvýšení státních příspěvků pro zaměstnavatele, kteří dají práci lidem se zdravotním postižením. Návrh na změnu zákona (jde o přílepek k zákonu, jehož původním cílem bylo pomoci omezit pracovní úrazy zejména na staveništích) nejprve bez problémů prošel Poslaneckou sněmovnou, na to pro něj v Senátu hlasovalo 42 senátorů, nikdo nebyl proti, zbývá jen stvrzení prezidentem. Jiří Vosecký byl zpravodajem novely.

Zaměstnavatelé, kteří dají práci lidem se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě, dostanou od státu o 800 korun měsíčně více, příspěvek se tak zvýší na 8 800 korun. Jde o reakci na lednové zvyšování minimální mzdy o 700 korun (na stávajících 9 900 korun). „Tehdy se na tyto lidi, respektive ty, co je zaměstnávají, trochu pozapomnělo,“ říká senátor Jiří Vosecký.

Tělesně postižení totiž často pracují právě za tuto minimální mzdu. Její zvýšení může pro zaměstnavatele znamenat deficit a vznikla obava, že by mohli hendikepované propustit či dokonce, že by chráněná dílna zkrachovala.

Na platy postižených stát přispívá zaměstnavatelům, kteří jimi obsadí chráněná pracovní místa alespoň z poloviny.

Příspěvek se týká zhruba 35 tisíc osob se zdravotním postižením. Státní rozpočet novela zatíží nanejvýš 540 miliony ročně. Odhaduje se ale spíš zatížení 380 miliony korun, to v případě pokud nárok na příspěvek prokáže 70 procent zaměstnavatelů.

Foto: www.senat.cz

Senát hlasoval o proplácení prvních tří dní nemocenské, firmy mají dostat náhradu

Senát na své první schůzi v roce 2016, 6. ledna, podpořil návrh, aby zaměstnancům byly znovu propláceny také první dny nemoci. Pro bylo pětačtyřicet ze čtyřiasedmdesáti přítomných senátorů. „Jsem za to moc rád, lidé, kteří pracují, by neměli být trestáni za to, že marodí,“ říká k tomu senátor Jiří Vosecký z hnutí Starostové pro Liberecký kraj, který je zpravodajem senátního návrhu, jímž se mění zákoník práce.

Původní návrh sice počítal se zrušením karenční doby, ale nezvažoval žádnou kompenzaci pro zaměstnavatele, který bude muset nemocenskou ze svých zdrojů vyplácet. Úprava zvyšovala zátěž zaměstnavatelů na výplatě náhrady mzdy (platu) při dočasné pracovní neschopnosti. Tento návrh senátoři na svém červencovém jednání odročili.

Nově podpořený návrh zahrnuje i kompenzaci pro zaměstnavatele. Komplexní problematikou se na půdě Senátu zabýval za přítomnosti zástupců ministerstev, odborářů i zaměstnavatelů seminář 22. září. Zde měli zástupci zaměstnavatelských svazů požadavek, aby firmám byly na oplátku sníženy odvody na nemocenské pojištění.

Senátem nyní schválený návrh již hovoří o snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění placeného zaměstnavatelem, a to o 0,1 procentního bodu z 2,3 % na 2,2 %.

Efektem uvedeného snížení pojistného je dle výpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR snížení příjmů státního rozpočtu mírně přesahující 1,2 mld. Kč. Vzhledem k tomu, že bilance příjmů a výdajů státu na nemocenské pojištění končí od roku 2010 ročně s přebytkem 1,3 až 5,4 mld. Kč, v roce 2014 například 3,77 mld. Kč, je toto navýšení státních výdajů na zdraví občanů považováno za přijatelné. S tím souhlasí také senátor Jiří Vosecký.

K tomu rozdíl mezi příjmy a výdaji od roku 1993 dosáhl v roce 2014 výše 78 miliard korun, což je částka více jak 3 krát vyšší než jsou v současnosti roční výdaje na dávky nemocenského pojištění.

„Sám jsem jako zpravodaj přítomným senátorům doporučil, aby návrh podpořili, což se stalo,“ podotýká Vosecký.

O kolik přesně se zaměstnavatelům odvody na nemocenské pojištění sníží, přitom není definitivní. Tím se nyní bude zabývat senátní Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. „Lze předpokládat, že se o této kompenzaci strhne poměrně vášnivá debata. Jestli to bude jedna desetina procenta nebo třeba dvě,“ míní senátor Vosecký. Výbor posléze Senátu předloží výsledky svého jednání, poté návrh poputuje do Poslanecké sněmovny. „Jako zpravodaj tohoto návrhu udělám vše, co je v mých silách, pro to, aby byl schválen,“ říká Vosecký. Předpokládá, že by pak zákon mohl platit od 1. ledna 2017.

První tři dny nemocenské přestala vláda vyplácet od ledna 2008. Kromě rozpočtových úspor to vysvětlovala především zneužíváním krátkodobých pracovních neschopností.

K tématu:

 

Úleva pro folklórní soubory

Na uplynulém plénu senátor Jiří Vosecký (SLK) rovněž podpořil návrh senátora Ivo Valenty, který se zabývá autorským zákonem. Záměrem je, aby folklorní soubory či jednotliví muzikanti využívající lidových písní byly oproštěny od poplatků Ochrannému svazu autorskému (OSA). „Považuji to za vstřícné v rámci podpory a rozvoje folkloru,“ říká senátor Jiří Vosecký.

Foto: www.senat.cz

16. schůze Senátu: Důchodcům přidáno, obcím ubráno

K důchodům

Senátoři na své čtvrteční schůzi odsouhlasili předčasný vánoční dárek seniorům: v únoru 2016 by měli dostat jednorázový příspěvek ve výši 1 200 korun. Mimořádný příspěvek je reakcí na minimální valorizaci, která by penzistům přidala v průměru 40 korun.

„Jsem rád, že tento zákon prošel (pro bylo 66 senátorů), protože důchody jsou u nás malé. Pokud roste ekonomika, nemělo by se zapomínat ani na seniory,“ hodnotí senátor Jiří Vosecký z hnutí Starostové pro Liberecký kraj. Díky jednorázovému navýšení 1 200 korun za letošní a nadcházející rok si důchodci přilepší v přepočtu o 50 korun měsíčně.

„Výhodou je, že jde o jednorázový příspěvek, to znamená, že se nebude započítávat do další valorizace,“ připomněl Vosecký.

Na druhou stranu vnímá, že senioři stále zůstávají trochu poškozeni. „V minulých letech senioři přidáno nedostali, proto by jim současná vláda měla být schopna přidat o něco více, aby se deficit z minulých let vyrovnal,“ podotýká senátor Jiří Vosecký.

Výše aktuálního příspěvku 1 200 korun by každopádně měla být pro důchodce potěšující, původně se totiž počítalo pouze s částkou 600 korun. Vláda poté navrhla, aby důchodci dostali jednorázově 900 korun, poslanci částku postupně zvyšovali a nakonec do Senátu poslali návrh na 1 200 korun, což hlasující senátoři jednomyslně schválili.

K loterijnímu zákonu

Návrh loterijního zákona vyvolal na schůzi Senátu dlouhé diskuze. Část senátorů na poslední chvíli přišla s návrhem, který by znamenal, že by hrací automaty, kasina, loterie i kurzové sázky nebyly více zdaněny. Nakonec ovšem pro vyšší zdanění hazardu bylo 48 senátorů a původní návrh byl prosazen.

Návrh počítá s tím, že za hrací automaty se od ledna bude nově platit daň 28 procent místo současných 20 procent. Vedle toho vzroste i denní poplatek za hrací automat: ze současných 55 korun na 80 korun. Na 23 procent vzroste zdanění loterií a kurzových sázek na sportovní výsledky.

„Jsem zásadně pro omezení hazardu, nicméně stoprocentní prohibice je nemyslitelná. Je potřeba nastavit restrikce tak, aby je stát byl schopen vymáhat. Potud s návrhem loterijního zákona (tisk č. 160) souhlasím. Nutno ovšem dodat, že tento zákon neřeší kvízomaty a internetové hry, které tímto dostávají daňové prázdniny, což nepovažuji za šťastné,“ říká senátor Jiří Vosecký.

Druhá věc, s níž nesouhlasí, že zdanění hazardu se sice zvedá, ale snižuje se odvod obcím. „Považuji to za velmi špatné a nesystémové,“ dodává Vosecký. Obcím má z odvodů připadnout 63 procent a státu 37 procent místo nynějších 80 procent pro obce a 20 procent pro stát. Vláda původně navrhovala pro obce ještě méně: 60 ku 40.

„Je mi líto, že všichni starostové nehlasovali ve prospěch svých obcí. Starostové by měli chtít prosadit své zájmy nad zájmy ministra financí,“ podotýká senátor Vosecký. K tomu ho rozhořčilo, že předsednictvo Svazu měst a obcí zaujalo k loterijnímu zákonu neutrální stanovisko.

Obce tak přijdou o další peníze – zhruba 2,5 miliardy korun, 7 miliard mohly dostat jako kompenzaci za zrušení druhého důchodového pilíře. Jenže senátoři to o jeden hlas na svém minulém jednání neodsouhlasili.

Oč šlo? -> Také obce by měly dostat kompenzaci za zrušení druhého důchodového pilíře, který pro obce a kraje znamenal snížení podíl z rozpočtového určení daní na výnosech z DPH, myslí si senátor Jiří Vosecký z hnutí Starostové pro Liberecký kraj. Současná podoba vládní novely rozpočtového určení daní nyní počítá pouze s tím, že by podíl, o který přišly před čtyřmi roky, byl navrácen pouze krajům. „Jsou to peníze z daní občanů, tak by měly být obcím vráceny,“ říká Jiří Vosecký.

„Pro obce by navrácení devíti miliard korun představovalo znatelnou finanční injekci. Stát na obce převádí stále další a další povinnosti. Do toho aktuální podmínky pro čerpání evropských dotací a fondů nejsou pro obce vůbec jednoduché a navrácené prostředky by jim byly nápomocny pro realizaci jejich projektů v oblastech, jako je cestovní ruch, místní komunikace, veřejná prostranství, domovy pro seniory, zařízení pro volnočasové aktivity a další,“ popisuje Jiří Vosecký.

Fotografie: www.senat.cz

Zrušení karenční doby ano. Ale jaká bude kompenzace pro zaměstnavatele?

Za přítomnosti zástupců z ministerstev, odborářů i zaměstnavatelů se v úterý 22. září 2015 na půdě Senátu uskutečnil seminář ke zrušení tzv. karenční doby. Zjednodušeně řečeno jde o to, aby zaměstnavatelé propláceli zaměstnancům první tři dny nemocenské. Navrhovatelem zákona je senátor Zdeněk Škromach. Já zastávám funkci zpravodaje. Souhlasím s tím, že zaměstnancům by první tři dny nemoci měly být propláceny. Mám velký zájem, aby novela zákona byla přijatelná pro všechny sociální partnery, rozhodně nesmí hlavní zátěž nést zaměstnavatel, je třeba dospět ke konsenzu a dohodnout se na systému kompenzací zaměstnavatelům. Zároveň ale hájím zájmy zaměstnanců. Už do senátních voleb jsem vstupoval s heslem „pracovat se musí vyplatit“. Současná zákonná úprava není pro pracující příznivá, často vede k tomu, že krátkodobou nemoc buď „přechodí“, nebo čerpají dovolenou.

Připravovaná novela musí být, dle mého názoru, prodiskutována a připravena natolik precizně, aby ji schválila i Poslanecká sněmovna, a nebylo třeba ji v krátké době znovu novelizovat.

Zákon se musí připravit v kontextu jiných. Nyní je například v Poslanecké sněmovně návrh zákona, který by z Velkého pátku učinil státní svátek. Plošně by jej měli proplácet právě zaměstnavatelé. Zákon bude s velkou pravděpodobností schválen. Takže když se hovoří o tom, že zaměstnavatelé mají miliardové rezervy poté, co se v roce 2009 snížily odvody státu na pojistném z 3,3 na 2,3 procenta, právě nový státní svátek by jim je zase sebral.

Ano, ať první tři dny nemocenské hradí zaměstnavatel, ale pak i snižme odvod pojistného. O kolik, to se musí propočítat, stejně tak jako zanalyzovat, zda jít právě touto cestou.

Na semináři k problematice zazněla řada zajímavých názorů.

Většina zúčastněných se shodla, že karenční doba by měla být zrušena – lidé by v prvních třech dnech nemoci měli dostat náhradu mzdy.

Z řad odborářů bylo na semináři poukazováno například na to, že nejsou-li první tři dny nemocenské propláceny, lidé se zdráhají zůstat doma. Nejenže pak nemocný člověk neodvádí stroprocentní výkon, a je tak více náchylný i k pracovním úrazům, nemoc přechází, čímž dále ohrožuje své zdraví a může nakazit zbytek kolektivu.

Jít marodit se nesmí stát přepychem, který si mohou dovolit jen lidé s vyšším platem. Tři dny bez mzdy jsou pro lidi s nízkým příjmem velmi znatelné.

Na druhou stranu se problematika musí řešit systémově a je třeba nalézt adekvátní kompenzaci pro zaměstnavatele. Domnívám se, že by měla vzniknout pracovní skupina, která bude složena ze zástupců všech dotčených stran a kteří budou mít mandát k vyjednávání této novely.

K tématu:

Fotografie: www.senat.cz

Otázka uprchlíků není jednoznačná

Coby senátor rovněž za Mělnicko jsem byl osloven středočeskými Deníky, abych se zúčastnil ankety mezi senátory a poslanci ohledně problematiky uprchlíků. S tím, že mám zodpovědět čtyři poměrně závažné a v dnešní době velmi diskutované otázky prostřednictvím pouze ano/ne.

Byť záměru Deníku nejspíš rozumím, jsem přesvědčen, že k tak závažné problematice se nelze vyjádřit stručně a už vůbec ne jednoznačně. Společenské naladění je momentálně nastavené na striktní NE uprchlíkům, a je to právě tím, jak nám je jejich otázka předkládána médii. Chybí statistiky, které mají vypovídající hodnotu, data v čase, lidé mají zkreslené informace. Takto se rozhodovat dle mého názoru nelze.

1) Máme přijímat uprchlíky?

Pokud byste se mě zeptali, zda jsem pro přijímání ekonomických a politických uprchlíků, odpověděl, bych bez váhání: politické samozřejmě ano, ale ekonomické uprchlíky ne. 

2) Pokud ano, kolik ročně?

V nynější době, stejně tak i v minulosti Česká republika přijímala politické uprchlíky, ale zároveň byli v průběhu let přijímání občané ČR v jiných zemí.

Je dobré vědět, že během 10letého období, 2004–2013, se počty žadatelů o mezinárodní ochranu přicházející do ČR konti­nuálně snižovaly. Od roku 2011 byl již meziroční pokles pouze mírný. V pořadí zdrojových zemí dominovala po celou dobu Ukrajina. Mezi další patřily Rusko, Vietnam a Bělorusko.

V roce 2013 klesl počet žadatelů o mezinárodní ochranu v ČR na historické minimum. O mezinárodní ochranu zažádalo pouhých 707 cizinců, což bylo o 46 osob méně než v roce 2012.

Nejvíce cizinců žádajících o mezinárodní ochranu v ČR (41,4 %) pocházelo, stejně jako v předchozích letech, z asijského kontinentu. Zastoupení Evropanů dosáhlo v roce 2013 40,5 % a oproti roku 2012 (41,7 %) tak mírně pokleslo. Obdobně se snížil (z 9,5 %) i podíl žadatelů z afrických zemí, který dosáhl 8,5 %. Nejnižší zastoupení měli mezi žadateli o mezinárodní ochranu cizinci z amerického kontinentu, jejichž podíl činil 6,1 %. Ve srovnání s rokem 2012 však tato skupina viditelně vzrostla (z 2,3 %).
Nejnovější údaje Ministerstva vnitra dokumentují výrazný nárůst počtu žadatelů o mezinárodní ochranu v ČR. V průběhu roku 2014 předložilo žádost o mezinárodní ochranu celkem 1 156 cizinců (oproti roku 2013 to znamenalo nárůst o 449 osob, neboli o 64 procentních bodů). Nejvíce žadatelů pocházelo tradičně z Ukrajiny, která zároveň zaznamenala i nejvyšší  meziroční nárůst (o 369 osob, tj. o 253 p. b.). Dále následovala Sýrie (108 osob), Vietnam (64 osob), Rusko (43 osob) a pětici zemí v tomto žebříčku uzavírala Kuba (42 osob).
Mezi žadateli o mezinárodní ochranu dominovali v roce 2014 muži. Ženy tvořily pouze o málo více než jednu třetinu (35 %) z celkového počtu. Celkem pětina žadatelů byla nezletilých.

Ministerstvo vnitra vydalo v roce 2014 v řízení o udělení mezinárodní ochrany celkem 1 050 rozhodnutí, z toho v 376 případech byla přiznána mezinárodní ochrana ve formě azylu či doplňkové ochrany. Formou azylu byla mezinárodní ochrana v roce 2014 udělena celkem u 82 případů, oproti roku 2013 tak bylo uděleno o 13 azylů méně. Doplňková ochrana pak byla udělena 294 osobám, což bylo o 38 více než v roce 2013. Nejpočetnější skupinou cizinců, kterým byla v roce 2014 doplňková ochrana udělena, byli občané Ukrajiny (119).

Zdroj: Statistika & my

3) Pokud ano, z jakých zemí?

Viz moje odpověď číslo 2. Škatulkovat přicházející uprchlíky dle zemí původu není možné. Nic není černobílé, protože dobro ani zlo nezná hranice a nerozlišuje národnosti. Kdybych měl ale osobně možnost rozhodovat, určitě bych preferoval žadatele o azyl ze zemí, které nám jsou kulturně blízké.

Spíše bych podotkl, že je nutné, aby každý uprchlík prošel detailní lékařskou prohlídkou i případně včetně očkování tak, aby nemohlo docházet k nákaze a přenosu nemocí na místní obyvatelstvo a personál zařízení, kde je ubytován. Dále je důležitá kontrola každého žadatele o azyl od bezpečnostních složek státu, že nepředstavují další riziko do budoucna.

4) Pokud by to situace vyžadovala, jste pro zřízení azylového zařízení ve vašem regionu?

V mém volebním obvodu 36 Česká Lípa existují dvě zařízení, které spadají do kompetencí Správy uprchlických zařízení MV (SUZ), jedná se o organizační složku státu podřízená náměstku ministra vnitra pro veřejný pořádek a bezpečnost. Jsou to:

1) Integrační azylové středisko Česká Lípa (Jiráskova 609, 470 01 Česká Lípa
2) Bělá pod Bezdězem – Jezová (č.p. 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem)

Tudíž nepředpokládám, že vedle těchto dvou zařízení by vzniklo třetí. Ale je dobré se ptát, zda jsou tyto střediska dobře vybavena jak po materiální, tak i personální stránce a zda by se nemělo do budoucna posílit jejich zabezpečení.

Odkazy k tématu

Ilustrační foto: www.freeimages.com