Připojuji se k ústavní stížnosti – nesouhlasím s vyvlastňováním potravin

Dnes míří k Ústavnímu soudu stížnost, která byla iniciována senátory v souvislosti s povinností řetězců posílat poškozené či prošlé (ale zdravotně nezávadné) potraviny potřebným, tedy např. na charitu.

  • Zrušení ustanovení příslušného zákona požaduje skupina pětadvaceti senátorů v čele s Ivem Valentou. Já osobně s ústavní stížnostní souhlasím, a proto jsem se k ní svým podpisem připojil.
  • Jednak jde o zásah do vlastnických práv, za druhé nám vadí pokuta ve výši deset milionů, která marketům hrozí.

Senát dotčený návrh schválil na své 23. schůzi, já jsem se hlasování z uvedených důvodů nepodpořil. Záhy ho podepsal prezident.

Nepotřebné potraviny na charitu – nesouhlasím s podobou tohoto návrhu

Zákon ukládá prodejnám o rozloze větší 400 metrů čtverečných, jak mají nakládat s „chybnými“ potravinami. Týká se to například těch s deformovaným obalem, špatně označených, či prošlých, přitom ale zdravotně nezávadných.

Takové potraviny mají putovat do potravinových bank – k neziskovým organizacím, jež je skladují a distribuují pro humanitární účely a charitu.

Spolu s dalšími senátory míním, že účast na charitě by měla být dobrovolná a nikomu bez výjimky by neměla být nařizována nuceně.

>> Návrh dává příklady z totalitní minulosti. Novou povinnost přirovnává k nuceným darům, vyvlastňování či nevýhodným odkupům majetku při nacistické arizaci židovského majetku nebo komunistické kolektivizaci venkova.

„Přitom ani totalitní režimy neměly odvahu na tyto postupy schválit příslušné zákony, ale jen je fakticky uplatňovaly. Styděly se takové státní okrádání formalizovat právním předpisem. Nyní se již stát uzákonění nuceného darování neobává a činí jej. Takové jednání je nebezpečné pro zachování hodnoty vlastnického práva jako takového, obchází legální cestu vyvlastnění za náhradu a je historicky spojeno s největším úpadkem právního státu. Nemůže být ospravedlněno žádným dobrým úmyslem,“ nechal se slyšet kolega senátor Ivo Valenta (Parlamentní Listy). <<

Stát by neměl náklady své sociální politiky přenášet na konkrétní a relativně malou skupinu lidí – potravinářské podnikatele. Navíc pod hrozbou vysoké sankce.

17. června 2016V ČR je ročně vyhozeno až 80 kilogramů potravin na občana. Souhlasím s tím, že to je špatně a mělo by se s tím něco dělat. Nesouhlasím ovšem s tím, jak je to nyní nalinkováno.

Jsem přesvědčen, že problematika vyžaduje dlouhodobější a promyšlenější strategii s použitím selského rozumu. Problematiku je třeba podrobněji projednat.

Je třeba vytvořit propracovaný systém přerozdělování a vzájemné komunikace zúčastněných stran tak, aby řetězcům nevznikly zbytečné vícenáklady s dopravou. Je-li například v kraji pouze jedna potravinová banka, náklady za dopravu se budou šplhat do nesmyslných výšek.

Namísto drsného nařízení s možností finančního postihu bych preferoval nastolení tzv. ekologické daně, která by byla vyšší, než náklady spojené s darováním na charitu. Pro řetězce by tak bylo výhodnější poškozené či prošlé potraviny darovat potřebným, nežli je vyhodit.

Navíc každý podnikatel, potažmo řetězec, by měl mít právo volby, na jaké účely chce „své“ nepotřebné potraviny poskytnout.

Ilustrační foto: www.freeimages.com; senat.cz

Nepotřebné potraviny na charitu – nesouhlasím s podobou tohoto návrhu

Schůze 27. 4. 2016Obchodní řetězce mají povinně dávat poškozené či prošlé (ale zdravotně nezávadné) potraviny na charitu. Rozhodl o tom na své 23. schůzi Senát, když posvětil návrh novely zákona o potravinách a tabákových výrobcích ministra zemědělství Mariana Jurečky. Já jsem se tohoto hlasování zdržel, a to z několika důvodů.

Obchody s prodejní plochou nad 400 metrů čtverečních budou muset dávat zdarma do potravinové banky jídlo, které není zcela v souladu s potravinovým právem. To znamená například potraviny s deformovaným obalem nebo i s prošlou dobou trvanlivosti, jsou-li bezpečné pro lidské zdraví. Potravinová banka následně bude tyto potraviny distribuovat neziskovým organizacím, které je předají dětským domovům či jiným charitativním organizacím. Pokud obchod tyto potraviny do potravinové banky nedá a vyhodí je třeba do kontejneru, bude mu hrozit sankce až do výše 10 miliónů korun.

Spolu s tím novela přináší nařízení umístit na krabičky s cigaretami odstrašující obrázek coby důrazné varování před škodlivostí kouření.

Považuji za nešťastné spojovat tyto dvě záležitosti – potravinové banky a kouření – dohromady. Novela díky tomu vyvolává zbytečné emoce a také určitý střet zájmů, kdy si senátoři – kuřáci hájí své zájmy. Navíc nepřestanou kouřit, i když ví, že to je nezdravé a nebezpečné.

Za mnohem nešťastnější a ne zcela domyšlené ovšem považuji podmínky pro to, aby obchodní řetězce posílaly potravin na charitu.

Souhlasím s tím, že je třeba zamezit plýtvání potravin. Způsob, jakým je to obchodům pod hrozbou vysoké pokuty nařízeno, se mi ovšem nelíbí. Jsem přesvědčen, že problematika vyžaduje dlouhodobější a promyšlenější strategii s použitím selského rozumu. Problematiku je třeba podrobněji projednat s vyslyšením řetězců.

Je třeba vytvořit propracovaný systém přerozdělování a vzájemné komunikace zúčastněných stran tak, aby řetězcům nevznikly zbytečné vícenáklady s dopravou. Je-li například v kraji jedna potravinová banka, náklady za dopravu se budou šplhat do nesmyslných výšek.

Namísto drsného nařízení s možností finančního postihu bych preferoval nastolení tzv. ekologické daně, která by byla vyšší, než náklady spojené s darováním na charitu. Pro řetězce by tak bylo výhodnější poškozené či prošlé potraviny darovat potřebným, nežli je vyhodit.

Foto: ilustrační freeimages.com, senat.cz

Vyplácení nemocenské v prvních dnech stonání má být obnoveno, rozhodl Senát

Zaměstnavatelé by měli podle Senátu vyplácet nemocenskou i v prvních třech dnech stonání. Měli by za to mít sníženy odvody na nemocenské pojištění. Počítá s tím novela zákoníku práce, kterou ve středu horní komora vyslala do schvalovacího procesu. Normu tak nyní posoudí vláda a Sněmovna.

Novelu připravila ČSSD, která původně chtěla pouze obnovit vyplácení nemocenské v prvních dnech. Také díky semináři, kde se měli možnost vyjádřit zástupci ministerstev, odborářů a především zaměstnavatelů, nakonec vstoupilo do hry rozhodnutí kompenzovat firmám zvýšené náklady, které by jim proplácení náhrady mzdy i v prvních třech dnech pracovní neschopnosti zaměstnance přineslo.

Návrh počítá s tím, že by firmy svým zaměstnancům proplácely 60 procent mzdy i během prvních dnů nemoci. Sazby pojistného na sociální zabezpečení by se současně měly zaměstnavatelům snížit z 25 procent na 24,8 procenta z vyměřovacího základu, a to právě snížením sazby na nemocenské pojištění z 2,3 procenta na 2,1 procenta.

Zaměstnavatelům se měly původně odvody snižovat jen o 0,1 procenta, ale díky pozměňovacímu návrhu zpravodaje novely, senátora Jiřího Vosecké (SLK), jde nakonec o 0,2 procenta.

„Zaměstnavatelé jsou čím dál tím více zatěžování a snížení odvodu by mělo být pro ně kompenzací. Na zaměstnavatele se často zapomíná,“ říká Jiří Vosecký.

Firmy by tak na odvodech státu ušetřily podle jednoho z předkladatelů Zdeňka Škromacha zhruba 2,4 miliardy korun ročně. Vzhledem k tomu, že bilance příjmů a výdajů státu na nemocenské pojištění končí od roku 2010 ročně s přebytkem 1,3 až 5,4 mld. Kč, v roce 2014 například 3,77 mld. Kč, je toto navýšení státních výdajů na zdraví občanů považováno za přijatelné. S tím už před časem vyjádřil souhlas také senátor Jiří Vosecký.

 

Již dříve Jiří Vosecký k problematice řekl:

  • Souhlasím s tím, že zaměstnancům by první tři dny nemoci měly být propláceny. Mám velký zájem, aby novela zákona byla přijatelná pro všechny sociální partnery, rozhodně nesmí hlavní zátěž nést zaměstnavatel, je třeba dospět ke konsenzu a dohodnout se na systému kompenzací zaměstnavatelům. Zároveň ale hájím zájmy zaměstnanců. Už do senátních voleb jsem vstupoval s heslem „pracovat se musí vyplatit“. Současná zákonná úprava není pro pracující příznivá, často vede k tomu, že krátkodobou nemoc buď „přechodí“, nebo čerpají dovolenou.
  • Nejsou-li první tři dny nemocenské propláceny, lidé se zdráhají zůstat doma. Nejenže pak nemocný člověk neodvádí stroprocentní výkon, a je tak více náchylný i k pracovním úrazům, nemoc přechází, čímž dále ohrožuje své zdraví a může nakazit zbytek kolektivu.
  • Jít marodit se nesmí stát přepychem, který si mohou dovolit jen lidé s vyšším platem. Tři dny bez mzdy jsou pro lidi s nízkým příjmem velmi znatelné.

 

Tři čtvrtiny zaměstnavatelů jsou proti

Škromach připomněl, že vláda se v koaliční smlouvě zavázala obnovit vyplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci, pokud se na tom tripartita dohodne. K tomu ale zástupci vlády, zaměstnavatelů a odborů zatím nedospěli. Odbory žádají zrušení třídenní karenční doby. Zaměstnavatelé jsou naopak proti. Podle průzkumu Hospodářské komory jsou proti tři čtvrtiny zaměstnavatelů. Obnovení placení dávek na začátku nemoci navrhla také KSČM ve Sněmovně.

Kritici poukazují na to, že se obnovením nemocenské v prvních dnech zvýší její zneužívání například k prodlužování dovolené. Zastánci zase argumentovali tím, že lidé si na léčení berou dovolenou nebo nemoci přecházejí, aby zaměstnání neztratili.

V prvních třech dnech nemoci nyní lidé nedostávají nic. Od čtvrtého do 14. dne poskytuje zaměstnavatel náhradu mzdy za pracovní dny, a to 60 procent průměrného denního výdělku, od 15. dne se dávky poskytují z nemocenského pojištění.

S využitím ČTK; foto www.senat.cz

 

Související články

Přispějeme zaměstnavatelům zdravotně postižených

Senát na své 19. schůzi 2. března schválil zvýšení státních příspěvků pro zaměstnavatele, kteří dají práci lidem se zdravotním postižením. Návrh na změnu zákona (jde o přílepek k zákonu, jehož původním cílem bylo pomoci omezit pracovní úrazy zejména na staveništích) nejprve bez problémů prošel Poslaneckou sněmovnou, na to pro něj v Senátu hlasovalo 42 senátorů, nikdo nebyl proti, zbývá jen stvrzení prezidentem. Jiří Vosecký byl zpravodajem novely.

Zaměstnavatelé, kteří dají práci lidem se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě, dostanou od státu o 800 korun měsíčně více, příspěvek se tak zvýší na 8 800 korun. Jde o reakci na lednové zvyšování minimální mzdy o 700 korun (na stávajících 9 900 korun). „Tehdy se na tyto lidi, respektive ty, co je zaměstnávají, trochu pozapomnělo,“ říká senátor Jiří Vosecký.

Tělesně postižení totiž často pracují právě za tuto minimální mzdu. Její zvýšení může pro zaměstnavatele znamenat deficit a vznikla obava, že by mohli hendikepované propustit či dokonce, že by chráněná dílna zkrachovala.

Na platy postižených stát přispívá zaměstnavatelům, kteří jimi obsadí chráněná pracovní místa alespoň z poloviny.

Příspěvek se týká zhruba 35 tisíc osob se zdravotním postižením. Státní rozpočet novela zatíží nanejvýš 540 miliony ročně. Odhaduje se ale spíš zatížení 380 miliony korun, to v případě pokud nárok na příspěvek prokáže 70 procent zaměstnavatelů.

Foto: www.senat.cz

Senát hlasoval o proplácení prvních tří dní nemocenské, firmy mají dostat náhradu

Senát na své první schůzi v roce 2016, 6. ledna, podpořil návrh, aby zaměstnancům byly znovu propláceny také první dny nemoci. Pro bylo pětačtyřicet ze čtyřiasedmdesáti přítomných senátorů. „Jsem za to moc rád, lidé, kteří pracují, by neměli být trestáni za to, že marodí,“ říká k tomu senátor Jiří Vosecký z hnutí Starostové pro Liberecký kraj, který je zpravodajem senátního návrhu, jímž se mění zákoník práce.

Původní návrh sice počítal se zrušením karenční doby, ale nezvažoval žádnou kompenzaci pro zaměstnavatele, který bude muset nemocenskou ze svých zdrojů vyplácet. Úprava zvyšovala zátěž zaměstnavatelů na výplatě náhrady mzdy (platu) při dočasné pracovní neschopnosti. Tento návrh senátoři na svém červencovém jednání odročili.

Nově podpořený návrh zahrnuje i kompenzaci pro zaměstnavatele. Komplexní problematikou se na půdě Senátu zabýval za přítomnosti zástupců ministerstev, odborářů i zaměstnavatelů seminář 22. září. Zde měli zástupci zaměstnavatelských svazů požadavek, aby firmám byly na oplátku sníženy odvody na nemocenské pojištění.

Senátem nyní schválený návrh již hovoří o snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění placeného zaměstnavatelem, a to o 0,1 procentního bodu z 2,3 % na 2,2 %.

Efektem uvedeného snížení pojistného je dle výpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR snížení příjmů státního rozpočtu mírně přesahující 1,2 mld. Kč. Vzhledem k tomu, že bilance příjmů a výdajů státu na nemocenské pojištění končí od roku 2010 ročně s přebytkem 1,3 až 5,4 mld. Kč, v roce 2014 například 3,77 mld. Kč, je toto navýšení státních výdajů na zdraví občanů považováno za přijatelné. S tím souhlasí také senátor Jiří Vosecký.

K tomu rozdíl mezi příjmy a výdaji od roku 1993 dosáhl v roce 2014 výše 78 miliard korun, což je částka více jak 3 krát vyšší než jsou v současnosti roční výdaje na dávky nemocenského pojištění.

„Sám jsem jako zpravodaj přítomným senátorům doporučil, aby návrh podpořili, což se stalo,“ podotýká Vosecký.

O kolik přesně se zaměstnavatelům odvody na nemocenské pojištění sníží, přitom není definitivní. Tím se nyní bude zabývat senátní Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. „Lze předpokládat, že se o této kompenzaci strhne poměrně vášnivá debata. Jestli to bude jedna desetina procenta nebo třeba dvě,“ míní senátor Vosecký. Výbor posléze Senátu předloží výsledky svého jednání, poté návrh poputuje do Poslanecké sněmovny. „Jako zpravodaj tohoto návrhu udělám vše, co je v mých silách, pro to, aby byl schválen,“ říká Vosecký. Předpokládá, že by pak zákon mohl platit od 1. ledna 2017.

První tři dny nemocenské přestala vláda vyplácet od ledna 2008. Kromě rozpočtových úspor to vysvětlovala především zneužíváním krátkodobých pracovních neschopností.

K tématu:

 

Úleva pro folklórní soubory

Na uplynulém plénu senátor Jiří Vosecký (SLK) rovněž podpořil návrh senátora Ivo Valenty, který se zabývá autorským zákonem. Záměrem je, aby folklorní soubory či jednotliví muzikanti využívající lidových písní byly oproštěny od poplatků Ochrannému svazu autorskému (OSA). „Považuji to za vstřícné v rámci podpory a rozvoje folkloru,“ říká senátor Jiří Vosecký.

Foto: www.senat.cz

16. schůze Senátu: Důchodcům přidáno, obcím ubráno

K důchodům

Senátoři na své čtvrteční schůzi odsouhlasili předčasný vánoční dárek seniorům: v únoru 2016 by měli dostat jednorázový příspěvek ve výši 1 200 korun. Mimořádný příspěvek je reakcí na minimální valorizaci, která by penzistům přidala v průměru 40 korun.

„Jsem rád, že tento zákon prošel (pro bylo 66 senátorů), protože důchody jsou u nás malé. Pokud roste ekonomika, nemělo by se zapomínat ani na seniory,“ hodnotí senátor Jiří Vosecký z hnutí Starostové pro Liberecký kraj. Díky jednorázovému navýšení 1 200 korun za letošní a nadcházející rok si důchodci přilepší v přepočtu o 50 korun měsíčně.

„Výhodou je, že jde o jednorázový příspěvek, to znamená, že se nebude započítávat do další valorizace,“ připomněl Vosecký.

Na druhou stranu vnímá, že senioři stále zůstávají trochu poškozeni. „V minulých letech senioři přidáno nedostali, proto by jim současná vláda měla být schopna přidat o něco více, aby se deficit z minulých let vyrovnal,“ podotýká senátor Jiří Vosecký.

Výše aktuálního příspěvku 1 200 korun by každopádně měla být pro důchodce potěšující, původně se totiž počítalo pouze s částkou 600 korun. Vláda poté navrhla, aby důchodci dostali jednorázově 900 korun, poslanci částku postupně zvyšovali a nakonec do Senátu poslali návrh na 1 200 korun, což hlasující senátoři jednomyslně schválili.

K loterijnímu zákonu

Návrh loterijního zákona vyvolal na schůzi Senátu dlouhé diskuze. Část senátorů na poslední chvíli přišla s návrhem, který by znamenal, že by hrací automaty, kasina, loterie i kurzové sázky nebyly více zdaněny. Nakonec ovšem pro vyšší zdanění hazardu bylo 48 senátorů a původní návrh byl prosazen.

Návrh počítá s tím, že za hrací automaty se od ledna bude nově platit daň 28 procent místo současných 20 procent. Vedle toho vzroste i denní poplatek za hrací automat: ze současných 55 korun na 80 korun. Na 23 procent vzroste zdanění loterií a kurzových sázek na sportovní výsledky.

„Jsem zásadně pro omezení hazardu, nicméně stoprocentní prohibice je nemyslitelná. Je potřeba nastavit restrikce tak, aby je stát byl schopen vymáhat. Potud s návrhem loterijního zákona (tisk č. 160) souhlasím. Nutno ovšem dodat, že tento zákon neřeší kvízomaty a internetové hry, které tímto dostávají daňové prázdniny, což nepovažuji za šťastné,“ říká senátor Jiří Vosecký.

Druhá věc, s níž nesouhlasí, že zdanění hazardu se sice zvedá, ale snižuje se odvod obcím. „Považuji to za velmi špatné a nesystémové,“ dodává Vosecký. Obcím má z odvodů připadnout 63 procent a státu 37 procent místo nynějších 80 procent pro obce a 20 procent pro stát. Vláda původně navrhovala pro obce ještě méně: 60 ku 40.

„Je mi líto, že všichni starostové nehlasovali ve prospěch svých obcí. Starostové by měli chtít prosadit své zájmy nad zájmy ministra financí,“ podotýká senátor Vosecký. K tomu ho rozhořčilo, že předsednictvo Svazu měst a obcí zaujalo k loterijnímu zákonu neutrální stanovisko.

Obce tak přijdou o další peníze – zhruba 2,5 miliardy korun, 7 miliard mohly dostat jako kompenzaci za zrušení druhého důchodového pilíře. Jenže senátoři to o jeden hlas na svém minulém jednání neodsouhlasili.

Oč šlo? -> Také obce by měly dostat kompenzaci za zrušení druhého důchodového pilíře, který pro obce a kraje znamenal snížení podíl z rozpočtového určení daní na výnosech z DPH, myslí si senátor Jiří Vosecký z hnutí Starostové pro Liberecký kraj. Současná podoba vládní novely rozpočtového určení daní nyní počítá pouze s tím, že by podíl, o který přišly před čtyřmi roky, byl navrácen pouze krajům. „Jsou to peníze z daní občanů, tak by měly být obcím vráceny,“ říká Jiří Vosecký.

„Pro obce by navrácení devíti miliard korun představovalo znatelnou finanční injekci. Stát na obce převádí stále další a další povinnosti. Do toho aktuální podmínky pro čerpání evropských dotací a fondů nejsou pro obce vůbec jednoduché a navrácené prostředky by jim byly nápomocny pro realizaci jejich projektů v oblastech, jako je cestovní ruch, místní komunikace, veřejná prostranství, domovy pro seniory, zařízení pro volnočasové aktivity a další,“ popisuje Jiří Vosecký.

Fotografie: www.senat.cz

Zrušení karenční doby ano. Ale jaká bude kompenzace pro zaměstnavatele?

Za přítomnosti zástupců z ministerstev, odborářů i zaměstnavatelů se v úterý 22. září 2015 na půdě Senátu uskutečnil seminář ke zrušení tzv. karenční doby. Zjednodušeně řečeno jde o to, aby zaměstnavatelé propláceli zaměstnancům první tři dny nemocenské. Navrhovatelem zákona je senátor Zdeněk Škromach. Já zastávám funkci zpravodaje. Souhlasím s tím, že zaměstnancům by první tři dny nemoci měly být propláceny. Mám velký zájem, aby novela zákona byla přijatelná pro všechny sociální partnery, rozhodně nesmí hlavní zátěž nést zaměstnavatel, je třeba dospět ke konsenzu a dohodnout se na systému kompenzací zaměstnavatelům. Zároveň ale hájím zájmy zaměstnanců. Už do senátních voleb jsem vstupoval s heslem „pracovat se musí vyplatit“. Současná zákonná úprava není pro pracující příznivá, často vede k tomu, že krátkodobou nemoc buď „přechodí“, nebo čerpají dovolenou.

Připravovaná novela musí být, dle mého názoru, prodiskutována a připravena natolik precizně, aby ji schválila i Poslanecká sněmovna, a nebylo třeba ji v krátké době znovu novelizovat.

Zákon se musí připravit v kontextu jiných. Nyní je například v Poslanecké sněmovně návrh zákona, který by z Velkého pátku učinil státní svátek. Plošně by jej měli proplácet právě zaměstnavatelé. Zákon bude s velkou pravděpodobností schválen. Takže když se hovoří o tom, že zaměstnavatelé mají miliardové rezervy poté, co se v roce 2009 snížily odvody státu na pojistném z 3,3 na 2,3 procenta, právě nový státní svátek by jim je zase sebral.

Ano, ať první tři dny nemocenské hradí zaměstnavatel, ale pak i snižme odvod pojistného. O kolik, to se musí propočítat, stejně tak jako zanalyzovat, zda jít právě touto cestou.

Na semináři k problematice zazněla řada zajímavých názorů.

Většina zúčastněných se shodla, že karenční doba by měla být zrušena – lidé by v prvních třech dnech nemoci měli dostat náhradu mzdy.

Z řad odborářů bylo na semináři poukazováno například na to, že nejsou-li první tři dny nemocenské propláceny, lidé se zdráhají zůstat doma. Nejenže pak nemocný člověk neodvádí stroprocentní výkon, a je tak více náchylný i k pracovním úrazům, nemoc přechází, čímž dále ohrožuje své zdraví a může nakazit zbytek kolektivu.

Jít marodit se nesmí stát přepychem, který si mohou dovolit jen lidé s vyšším platem. Tři dny bez mzdy jsou pro lidi s nízkým příjmem velmi znatelné.

Na druhou stranu se problematika musí řešit systémově a je třeba nalézt adekvátní kompenzaci pro zaměstnavatele. Domnívám se, že by měla vzniknout pracovní skupina, která bude složena ze zástupců všech dotčených stran a kteří budou mít mandát k vyjednávání této novely.

K tématu:

Fotografie: www.senat.cz

Otázka uprchlíků není jednoznačná

Coby senátor rovněž za Mělnicko jsem byl osloven středočeskými Deníky, abych se zúčastnil ankety mezi senátory a poslanci ohledně problematiky uprchlíků. S tím, že mám zodpovědět čtyři poměrně závažné a v dnešní době velmi diskutované otázky prostřednictvím pouze ano/ne.

Byť záměru Deníku nejspíš rozumím, jsem přesvědčen, že k tak závažné problematice se nelze vyjádřit stručně a už vůbec ne jednoznačně. Společenské naladění je momentálně nastavené na striktní NE uprchlíkům, a je to právě tím, jak nám je jejich otázka předkládána médii. Chybí statistiky, které mají vypovídající hodnotu, data v čase, lidé mají zkreslené informace. Takto se rozhodovat dle mého názoru nelze.

1) Máme přijímat uprchlíky?

Pokud byste se mě zeptali, zda jsem pro přijímání ekonomických a politických uprchlíků, odpověděl, bych bez váhání: politické samozřejmě ano, ale ekonomické uprchlíky ne. 

2) Pokud ano, kolik ročně?

V nynější době, stejně tak i v minulosti Česká republika přijímala politické uprchlíky, ale zároveň byli v průběhu let přijímání občané ČR v jiných zemí.

Je dobré vědět, že během 10letého období, 2004–2013, se počty žadatelů o mezinárodní ochranu přicházející do ČR konti­nuálně snižovaly. Od roku 2011 byl již meziroční pokles pouze mírný. V pořadí zdrojových zemí dominovala po celou dobu Ukrajina. Mezi další patřily Rusko, Vietnam a Bělorusko.

V roce 2013 klesl počet žadatelů o mezinárodní ochranu v ČR na historické minimum. O mezinárodní ochranu zažádalo pouhých 707 cizinců, což bylo o 46 osob méně než v roce 2012.

Nejvíce cizinců žádajících o mezinárodní ochranu v ČR (41,4 %) pocházelo, stejně jako v předchozích letech, z asijského kontinentu. Zastoupení Evropanů dosáhlo v roce 2013 40,5 % a oproti roku 2012 (41,7 %) tak mírně pokleslo. Obdobně se snížil (z 9,5 %) i podíl žadatelů z afrických zemí, který dosáhl 8,5 %. Nejnižší zastoupení měli mezi žadateli o mezinárodní ochranu cizinci z amerického kontinentu, jejichž podíl činil 6,1 %. Ve srovnání s rokem 2012 však tato skupina viditelně vzrostla (z 2,3 %).
Nejnovější údaje Ministerstva vnitra dokumentují výrazný nárůst počtu žadatelů o mezinárodní ochranu v ČR. V průběhu roku 2014 předložilo žádost o mezinárodní ochranu celkem 1 156 cizinců (oproti roku 2013 to znamenalo nárůst o 449 osob, neboli o 64 procentních bodů). Nejvíce žadatelů pocházelo tradičně z Ukrajiny, která zároveň zaznamenala i nejvyšší  meziroční nárůst (o 369 osob, tj. o 253 p. b.). Dále následovala Sýrie (108 osob), Vietnam (64 osob), Rusko (43 osob) a pětici zemí v tomto žebříčku uzavírala Kuba (42 osob).
Mezi žadateli o mezinárodní ochranu dominovali v roce 2014 muži. Ženy tvořily pouze o málo více než jednu třetinu (35 %) z celkového počtu. Celkem pětina žadatelů byla nezletilých.

Ministerstvo vnitra vydalo v roce 2014 v řízení o udělení mezinárodní ochrany celkem 1 050 rozhodnutí, z toho v 376 případech byla přiznána mezinárodní ochrana ve formě azylu či doplňkové ochrany. Formou azylu byla mezinárodní ochrana v roce 2014 udělena celkem u 82 případů, oproti roku 2013 tak bylo uděleno o 13 azylů méně. Doplňková ochrana pak byla udělena 294 osobám, což bylo o 38 více než v roce 2013. Nejpočetnější skupinou cizinců, kterým byla v roce 2014 doplňková ochrana udělena, byli občané Ukrajiny (119).

Zdroj: Statistika & my

3) Pokud ano, z jakých zemí?

Viz moje odpověď číslo 2. Škatulkovat přicházející uprchlíky dle zemí původu není možné. Nic není černobílé, protože dobro ani zlo nezná hranice a nerozlišuje národnosti. Kdybych měl ale osobně možnost rozhodovat, určitě bych preferoval žadatele o azyl ze zemí, které nám jsou kulturně blízké.

Spíše bych podotkl, že je nutné, aby každý uprchlík prošel detailní lékařskou prohlídkou i případně včetně očkování tak, aby nemohlo docházet k nákaze a přenosu nemocí na místní obyvatelstvo a personál zařízení, kde je ubytován. Dále je důležitá kontrola každého žadatele o azyl od bezpečnostních složek státu, že nepředstavují další riziko do budoucna.

4) Pokud by to situace vyžadovala, jste pro zřízení azylového zařízení ve vašem regionu?

V mém volebním obvodu 36 Česká Lípa existují dvě zařízení, které spadají do kompetencí Správy uprchlických zařízení MV (SUZ), jedná se o organizační složku státu podřízená náměstku ministra vnitra pro veřejný pořádek a bezpečnost. Jsou to:

1) Integrační azylové středisko Česká Lípa (Jiráskova 609, 470 01 Česká Lípa
2) Bělá pod Bezdězem – Jezová (č.p. 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem)

Tudíž nepředpokládám, že vedle těchto dvou zařízení by vzniklo třetí. Ale je dobré se ptát, zda jsou tyto střediska dobře vybavena jak po materiální, tak i personální stránce a zda by se nemělo do budoucna posílit jejich zabezpečení.

Odkazy k tématu

Ilustrační foto: www.freeimages.com

TZ: Vyjádření k projednávaným zákonům na červnovém plénu

Jak jsem hlasoval na 9. plénu Senátu 17. a 18. června 2015

Jsem pro zvýšení rychlosti, novela však obsahuje chyby

Vyjadřuji svůj souhlas s tím, aby se na vybraných úsecích silnic první třídy i na rovných úsecích dálnic zvýšila maximální povolená rychlost. A priori tak podporuji návrh novely zákona o provozu na pozemních komunikacích. Dle mého názoru je to krok správným směrem.

Na 9. schůzi Senátu dne 17. června jsem nicméně hlasoval proti novele, jelikož návrh zákona obsahuje mnoho závažných chyb, a proto se ztotožňuji s doporučením Podvýboru pro dopravu a energetiku Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pro vrácení zákona do Poslanecké sněmovny k přepracování těchto nedostatků.

Zmiňovaný zákon podporuji ze dvou důvodů:

1) Plánované zvýšení rychlosti na dálnicích na 150 km/h se má týkat pouze předem vybraných většinou rovných úseků, na kterých by byla rychlost aktuálně regulována pomocí elektronického značení, které bude situaci vyhodnocovat v závislosti na počasí a intenzitě dopravy. V návrhu zákona ale není zakomponováno automatické zvýšení rychlosti, rozhodující slovo stále zůstává na Ministerstvu dopravy. Týkalo by se to třeba některých úseků dálnice D1 z Prahy do Brna či dálnice D8 směrem na německé Drážďany. Velmi rychlé úseky by označovala speciální značka, jinde by zůstalo zachováno 130 km/h.

2) Novela zákona zároveň obsahuje změnu ve značení silnic. Ze stávajících rychlostních silnic by se měly stát dálnice druhé třídy, nejvyšší povolená rychlost 130 km/h zůstane zachována. Silnice první třídy by byly rozděleny do dvou kategorií, pokud budou úseky směrově odděleny, mohl by kraj zvýšit rychlost až na 110 km/h. Tuto situaci vnímám často například při cestě z Nového Boru do Liberce, kde by zvýšení rychlosti z 90 km/h na 110 km/h na směrově oddělených pruzích bylo zcela na místě.

Návrh ministerstva dopravy je, aby se na vybraných 24 úsecích silnic 1. třídy mohlo jezdit rychlostí 110 kilometrů v hodině, namísto současných 90 km/h. Rychlost 110 km/h se má týkat například silnic mezi Teplicemi a Bílinou, z Jihlavy k dálnici D1, z Chomutova do Křimova či z Pardubic do Hradce Králové. Jde o čtyřproudé silnice s oddělením směrových pruhů.

ANKETA a článek k tématu na idnes.cz

Souhlasíte s návrhem zvýšit rychlost na rovných úsecích dálnic na 150 km/h?
ANO 6388
NE 6160

Dovolím si ještě trochu nadhledu a statistiky (zdroj: www.dfens-cz.com)

V ČR zemřelo v roce 2014 na dálnicích 24 osob, v roce 2013 to bylo 23 osob. Jen podotknu, že když jsem detailně procházel příčiny nehod, nenašel jsem ani jedinou, jejíž příčinou by bylo překročení nejvyšší povolené rychlosti. Naopak 1 až 2 obětí bývají sebevraždy či zcela nepochopitelné jednání. Navíc jsou v tomto čísle zahrnuty i nehody z dálnic a silnic pro motorová vozidla z intravilánu, kde je obvykle limit 80 km/h. Oběti dálničních nehod tak činí přibližně 3% všech obětí dopravních nehod, absolutně i relativně velmi nízká čísla. V tomto ohledu je zajímavé, že počet sebevražd (cca 1.700 za rok) v ČR převyšuje počet obětí všech dopravních nehod (cca 800) více než dvojnásobně, ale ještě zajímavější je fakt, že počet úmrtí na dálnicích je naprosto stejný jako počet úmrtí zapříčiněných vdechnutím vlastních zvratek a o půlku nižší, než počet úmrtí zapříčiněných vdechnutím poživatin. Dávalo by tak větší smysl, aby stát nařídil maximální povolenou rychlost konzumace jídla, zachránilo by se tak jistě více životů…

K souhlasnému stanovisku s návrhem na zvýšení rychlosti mě tak vede osobní zkušenost (viz výše), ale i praxe zahraničních zemí. Loni zveřejněná dánská studie například prokázala, že zvýšení rychlostních limitů vede ke snížení počtu nehod a vede i ke snížení počtu úmrtí jimi způsobených.

S podobným verdiktem přišli rovněž před lety naši rakouští sousedé: Po dva měsíce sledovali, jak se změní nehodovost, pokud na vybrané dálnici zvýší povolenou rychlost z klasických 130 km/h na 160 km/h. Výsledek? Na dálnici se sice zvýšila průměrná průjezdová rychlost, stalo se zde však nejméně nehod za posledních 10 let a rovněž pokleslo znečištění ovzduší.

Tato zkušenost tak dle rakouského autoklubu ukazuje, že pro bezpečnost dopravy není primární rychlost, ale plynulost a jakási pohoda za volantem – nestresování se (místy nesmyslně) nízkými rychlostními limity.

Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích přinese ještě jednu formální změnu: stávající rychlostní silnice změní své označení na dálnice. Rychlost na nich zůstane stejná, už nyní je tu povolená rychlost 130 km/h. Dálniční síť České republiky se tak jako lusknutím prstu rozšíří o dalších 450 kilometrů.

Výsledek hlasování: Stopadesátka na dálnici se vrací do Sněmovny. Senátoři jsou proti (idnes.cz)

Novela zákona o ochraně veřejného zdraví: hluk a zvuk

Naopak se nepřikláním k novele zákona o ochraně veřejného zdraví, která má nově rozlišovat hluk a zvuk (senátní tisk č. 87). Tato novela dle mého názoru výrazně zhoršuje ochranu lidí před hlukem – zvukem se totiž nově navrhuje být označována produkce hudby z venkovního prostoru s tím, že pro zvuk nejsou stanoveny žádné limity a tím pádem nebude prakticky postihnutelný, nebude podléhat dozoru státu.

Podrobněji se tématem zabývala kolegyně senátorka RNDr. Jitka Seitlová, s jejímž názorem se plně ztotožňuji, viz článek na idnes.cz: Zákon dá zelenou hluku z koncertů i předzahrádek, varuje senátorka.

To znamená, že například různé hudební festivaly na loukách, které se konají do hodin daleko přesahující 22. hodinu, budou mít vlastně volné pole působnosti a budou rušit či omezovat blízko žijící občany. Venkovní hudební produkce budou spadat pod místní samosprávu, která je bude moct omezovat, ale ne všichni starostové menších obcích si s nimi budou umět poradit.

A to navíc není jediná potíž v novele zákona o ochraně veřejného zdraví. Proto náš senátní klub STAN doporučuje, aby předkladatel návrh dopracoval a některé pasáže, zejména výše uvedenou, přepracoval.

Konkrétní návrh:

  • upřesňuje vládou původně v § 30 odst. 2 navrhovaný rozsah úpravy vymezení druhů zvuků, které nejsou předmětem ochrany podle zákona o ochraně veřejného zdraví; navrhuje se z ochrany podle zákona o ochraně veřejného zdraví vyloučit zvuk působený hlasovým projevem fyzické osoby, pokud nejde o součást veřejné produkce hudby v budově, a zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním provozu,
  • v nově navrhovaném znění definice „chráněný venkovní prostor staveb“ nahrazuje pojem „stavba zařízení pro výchovu a vzdělávání“ pojmem „stavba pro předškolní a školní výchovu a vzdělávání“,
  • vláda zmocňuje nařízením stanovit, co se považuje za prostor významný z hlediska pronikání hluku,
  • Z vládou původně navrhovaných náležitostí žádosti o povolení provozu zdroje hluku v případech, kdy z vážných důvodů nelze dodržet hygienické limity, vypouští náležitost spočívající v doložení „hodnocení zdravotních rizik z hlediska vlivu překročení hygienického limitu hluku na zdraví exponovaných fyzických osob“,

K tématu:

Sítě v komunikacích

Rovněž podporuji pozměňovací návrh zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kolegy senátora Mgr. Pavla Eyberta. Tento návrh ušetří nejen zemědělskou půdu před dalším záborem, ale také prostředky měst a obcí za další výkupy pozemků.

Navrhuje v čl. I za bod 71 vložit nový bod 72 tohoto znění:

„„72. V § 36 odstavec 4 zní:

„(4) V zastavěném území obce mohou být v místních komunikacích podélně umisťována vedení technické infrastruktury.““

Odůvodnění:

Na základě stávajícího znění § 36 odst. 2, 3 a 4 nelze v tělese komunikace (tedy i v chodníku, který je komunikací 4. tř.) umísťovat žádné sítě v podélném směru, a to ani v případě místních komunikací, zejména pak u nové výstavby. Města a obce jsou tak nuceny k dalším výkupům ploch pro umístění sítí technické infrastruktury mimo komunikace.

Stát chce na jedné straně pomocí vysokých cen za vynětí zemědělského půdního fondu chránit půdní fond, na druhé straně však požaduje ukládat sítě mimo plochy komunikací, a tím zabírat další půdu. U místních komunikací, které jsou v majetku měst a obcí, stejně jako sítě kanalizací, vodovodů, veřejného osvětlení apod., to pokládám za nadbytečné řešit zákonným ustanovením.

Foto: Ilustrační www.senat.cz

Vyjádření ke článku v MF DNES ze dne 4. února 2015

Rád bych reagoval na článek pana Miloslava Lubase uveřejněný ve středu 4. února 2015 v MF DNES, příloze Liberec (celé znění článku níže). Článek v podobě, v jaké vyšel, vnímám jako neobjektivní, s cílem poškodit a negativně vykreslit mou osobu a „způsobit senzaci“.

Pan Lubas mě kontaktoval e-mailem dne 26. ledna a já mu ten samý den celkem obšírně na jeho otázky odpověděl. Přikládám plné znění mé odpovědi:

 Dobrý večer, vážený pane Lubasi, 

 Váš zájem o mou osobu mě těší a k Vaším otázkám uvádím následující:    

1) V otázce o umístění kanceláře, se mě ptáte, proč mám uvedenou jako svou hlavní senátorskou kancelář v Okrouhlé. 

 Jako dlouholetý starosta a patriot Okrouhlé jsem nikdy ani na vteřinu nepomyslel na to, že po zvolení do Senátu PČR bych na svoji obec zapomenul. Proto je senátorská kancelář umístěna v Okrouhlé v budově obecního úřadu (č.p.36). Ano, budu mít také kancelář v České Lípě, jednání o pronájmu kanceláře jsem zahájil ihned po svém zvolení s předchozí starostkou paní Mgr. Hanou Moudrou. Po změně v obsazení ve vedení radnice se bohužel jednání o pronájmu protáhla a v současné době je připraven návrh smlouvy o pronájmu kanceláře v České Lípě. Časové zdržení, které nastalo, jsem bohužel nebyl schopen nijak ovlivnit. Výběr místa podléhá schválení radě  města Česká Lípa. Protože můj volební obvod je velmi rozsáhlý, předpokládám, že další místa k setkáním s voliči bude například Hrádek nad Nisou, nebo Chorušice. 

 2) K informovanosti voličů: 

 Kontakty jsem zveřejnil na svém Facebookovém profilu, který do dnešního dne měl dosah cca 1700 uživatelů, a na mých webových stránkách, které jsou nyní v rekonstrukci.
O tom, že si mě voliči dokáží najít, svědčí řada schůzek, které jsem ve své kanceláři absolvoval, případně zprostředkoval, např. pro pana starostu města Mšena.
Kontakty na webu Senátu jsem již urgoval, ale to já neovlivním.

3) Srovnání s panem senátorem PhDr. Jaromírem Jermářem mě těší, ale není zcela objektivní, neboť zmiňovaný senátor patří mezi služebně starší kolegy.

Domnívám se, že mé odpovědi dostatečně a pravdivě vysvětlovaly, jak se dané skutečnosti mají a co je jejich důvodem. Rozhodně není mým záměrem se skrývat nebo o sobě nedávat vědět, o čemž svědčí mimo jiné můj pravidelně aktualizovaný profil na Facebooku či pravidelně vydávané tiskové zprávy.
Přitom z mých odpovědí bylo v článku citováno jen pramálo. A to tak, aby to zapadalo do celého negativního vyznění článku.

V článku je uvedeno, že: „více než tři měsíce po volbách nemám své webové stránky“.

Webové stránky mám cca od dubna 2014 s tím, že byly koncepčně připraveny jako volební prezentace.

Neprodleně po zvolení do Senátu PČR se začalo pracovat na nových webových stránkách a to tak, aby byly skutečně reprezentativní vzhledem k mé funkci, zároveň tak, aby dostatečně informovaly voliče. Nechtěl jsem vypustit do světa něco, co by bylo udělané polovičatě.

V článku je dále uvedeno: „Klasické webové stránky na začátku února ještě neměl“. To mi přijde velice úsměvné, protože mé nové stránky byly spuštěny 1. února na adrese www.jirivosecky.cz, tudíž v článku je uvedena nepravda. Můžeme jen spekulovat, jestli záměrná, nebo pouze, že již článek byl v tisku a nikdo si uvedené informace neověřil.

Velice nešťastně je zvolené také v souvislosti s webovou prezentací přirovnání k mým kolegům ze Senátu Jaroslavem Zemanem nebo Jaromírem Jermářem, kteří byli do funkce senátora zvoleni v roce 2012 a v Senátu tedy již více než dva roky působí. Na tuto skutečnost jsem ve své odpovědi pana Lubase rovněž upozornil.

Kancelář v obci Okrouhlá, která je v budově Obecního úřadu (č. p. 36), mám pronajatou od 10. listopadu, kdy pronájem schválilo zastupitelstvo obce. Od konce listopadu se v mé kanceláři v Okrouhlé uskutečnily již desítky návštěv.

Co se týče kanceláře v České Lípě, přijde mi nekorektní zveřejňovat předpokládanou adresu, než bude skutečně odsouhlasena Radou města Česká Lípa. Již jednou mi zde byla adresa kanceláře změněna.

Jednání o pronájmu kanceláře jsem zahájil ihned po svém zvolení s předchozí starostkou paní Mgr. Hanou Moudrou. Po změně v obsazení ve vedení radnice se jednání o pronájmu protáhla. Časové zdržení, které nastalo, jsem bohužel nebyl schopen nijak ovlivnit.

Za neprofesionální považuji to, že autor ve svém zpravodajském článku využívá svých subjektivních názorů a pocitů. Jako například tvrzení „senátor v poloilegalitě“ či píše o „nepočetných voličích“. To že volby, nejen ty senátní, mají volební účast dlouhodobě nízkou obecně ve všech regionech, je bohužel fakt. Nicméně volby nerozhoduje volební účast, ale podíl voličů. Rád bych uvedl, že obě kola senátní volby ve svém volebním obvodu jsem vyhrál; ve druhém kole jsem získal oproti svému soupeři téměř o 20 % hlasů více.

Zavádějící je již titulek článku: „Senátorem v poloilegalitě byl Vosecký čtvrt roku“.

Za prvé jsem se prezentaci své práce věnoval na svém politickém i soukromém Facebookovém profilu, který má dosah cca 2 tisíc uživatelů. Zde jsem také ihned poté, co jsem měl relevantní informace o svých kancelářích, tyto údaje uvedl. Kontaktní e-mail info@jirivosecky.cz je pravidelně zveřejňován již od mé volební kampaně a kdokoliv mě mohl kontaktovat, odpověď dorazí neprodleně. Vědom si toho, že moje webové stránky jsou ve výstavbě, využil jsem plakátovacích ploch na Českolipsku k tomu, abych velice napřímo informoval voliče o tom, jak se se mnou mohou spojit, tj. je tam zřetelně uveden kontaktní telefon i e-mail.

foto2

O své práci v Senátu pravidelně vydávám tiskové zprávy, které jistě dorazily i na e-mail pana Lubase, resp. byly mu prokazatelně posílány. Zajímavé a smutné zároveň je, že tyto informace „nechaly pana Lubase chladným“. Na druhou stranu pak napíše článek, že „jsem senátorem v poloilegalitě“. Pokud by pan Lubas neváhal zpracovat informace, které jsem mu zasílal, hned bych mohl z oné domnělé ilegality vystoupit.

 

Uvedený článek

Senátorem v poloilegalitě byl Vosecký čtvrt roku Mladá fronta DNES | 4.2.2015 | Rubrika: Kraj Liberecký | Strana: 2 | autor: Miloslav Lubas | Téma: Starostové a nezávislí, STAN

ČESKÁ LÍPA Jakoby žil v politické poloilelegalitě nebo se ukrýval před svými nepočetnými voliči. Jiří Vosecký (Starostové), senátor za Českolipsko a kus Liberecka a Mělnicka, nemá více než tři měsíce po volbách své webové stránky. Až do minulého týdne nebyl na Voseckého a na jeho čtyři asistenty žádný kontakt ani na webových stránkách Senátu. Jako adresu, kde se s ním mohli voliči setkat, uváděl Vosecký pouze obecní úřad v Okrouhlé, kde dělal dlouhá léta starostu. Ve vesnici u Nového Boru žije přibližně 550 lidí. MF DNES se minulý týden na Voseckého obrátila s žádostí o vysvětlení, proč se k němu lidé na webu dostanou pouze přes Okrouhlou. Scházel tam i telefon a doba, kdy zájemci o schůzku senátora na úřadu najdou. Na internetové stránce „Senátor Jiří Vosecký“ neobjevili čtenáři nic kromě strohého sdělení, že se pracuje na nové verzi webu. „Je hodně nezvyklé nemít senátorskou kancelář s plným servisem pro občany,“ konstatoval místopředseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS). „Kolegy se na to určitě zeptám, ale víc nemohu dělat.“ Voseckého internetová prezentace výrazně pokulhávala za jeho kolegy z Libereckého kraje Jaroslavem Zemanem nebo Jaromírem Jermářem. MF DNES se Voseckého mimo jiné zeptala, z jakých důvodů mu chybí kancelář v největším městě jeho volebního obvodu, v České Lípě, kde žije bezmála 37 tisíc obyvatel. Za několik dní po otázkách MF DNES se Voseckého internetová prezentace radikálně změnila. Klasické webové stránky na začátku února ještě neměl, ale pod adresou „Senátor Jiří Vosecký“ byl alespoň vzkaz „Těším se na vás ve své kanceláři nebo mě můžete kontaktovat na e-mailu či telefonu!“ Vosecký přidal rovněž nezbytné kontakty. Jako místo pro setkání s voliči nabízí senátor už také Českou Lípu, schází však adresa, na níž ho můžete každé sudé pondělí navštívit. Na stránkách Senátu přibyl u Voseckého asistentky mobilní telefon s časem, kdy se na něj dá volat. Jak Vosecký odůvodňuje více než tříměsíční zpoždění v poskytování základních informací a Okrouhlou jako jediné kontaktní místo? „Jako dlouholetý starosta a patriot Okrouhlé jsem nikdy ani na vteřinu nepomyslel na to, že bych na svou obec zapomenul,“ prohlásil Vosecký. „Jednání o pronájmu kanceláře v České Lípě jsem zahájil ihned po svém zvolení s předchozí starostkou Hanou Moudrou. Po změně ve vedení radnice se bohužel všechno protáhlo. Návrh smlouvy o pronájmu kanceláře je ale v současné době už připravený.“ Vosecký předpokládá, že dalšími místy pro setkávání s voliči se stanou Hrádek nad Nisou a Chorušice na Mělnicku.