Andrea Málková: Stáří je pro každého z nás výzvou

Pravidelně se nám do moc hezké soutěže Žena regionu dařilo nominovat pozoruhodné a ocenění hodné ženy Českolipska. Možná si ještě vybavíte úspěch paní Evy Barkmannové z Českolipské Vesny v roce 2015. Loni náš region zase v soutěži reprezentovala ředitelka husitské diakonie Hedvika Zimmermannová.

Soutěž jsem si pochopitelně nechtěl nechat ujít ani letos, protože jsem přesvědčen, že o obětavé práci a obdivuhodném nasazení našich žen by se mělo vědět a jednoznačně si zaslouží být zviditelněny – ony i jejich činnost a úsilí.

Nicméně soutěž se začíná těšit čím dál tím větší popularitě a šikovných žen je (nejen) – a bohudík za to! – v Libereckém kraji mnoho. A tak pro letošek zúžená nominační listina se stihla naplnit rychleji, než jsme paní Andreu Málkovou – zakladatelku organizace Spravedlivý mezi seniory a ředitelku Senior centra Nový Bor – stihli přihlásit. Její nominace sice nepřijde vniveč, automaticky je postoupena na příští rok, i tak bych vás ale rád s touto pozoruhodnou dámou seznámil už nyní.

Andrea Málková je zakladatelkou organizace Spravedlivý mezi seniory a jeho Komunitního centra a také ředitelkou Senior centra Nový Bor, které poskytuje pobytové sociální služby Domova pro seniory a Odlehčovací služby. Obě aktivity k oboustrannému prospěchu úspěšně propojuje. V oboru sociálních služeb se profesně pohybuje 5 let, původním povoláním je dětská zdravotní sestra, 20 let pracovala v nemocnici.

Teprve ale až ve své stávající práci se našla, realizovala si svůj sen, vnímá ji jako svůj osud. „Je to přesně ta práce, kterou jsem si vysnila a kterou vím, že nedokáži opustit. Stáří, jako téma, pro mě osobně hodně znamená. Dává mi víc, než mnohdy dávám já jemu,“ sama říká. Snaží se šířit myšlenku, že stáří je jedinou jistotou, kterou máme všichni.

Náplní organizace Spravedlivý mezi seniory je podpora života seniorů žijících v domácím prostředí a pomoc jejich rodinám. Vedle půjčovny kompenzačních a polohovacích pomůcek pořádá přednášky, tréninky paměti či edukační programy zaměřené na bezpečí seniorů, ale i společenské akce. Služby novoborského Senior centra se Andree Málkové povedlo ušít na míru požadavkům a potřebě zdejších obyvatel.

Je pyšná a vděčná za všechny své kolegy, které se jí podařilo podobně nadchnout a namotivovat. K tomu si užívá podporující rodiny, dcery a vnoučka.

V práci se seniory nacházím neskutečné možnosti. Ne každý touží být krásný a věčně mladý a ne každý z nás má problém s obezitou. Každý z nás ale bude mít tu čest se se stářím setkat. Ať už s vlastním stářím, nebo se stářím svých rodičů či prarodičů.

Jak dlouho se již pohybujete v sociálních službách?

Oboru sociálních služeb se profesně věnuji bezmála 5 let. V roce 2013 jsem byla oslovena společností, která mě požádala o zprovoznění areálu bývalé LDN v Novém Boru. Cílem tohoto záměru mělo být vybudování pobytových sociálních služeb. Bylo to pro mě nové téma, nový obor a velká výzva.

Senior centrum Nový Bor, které poskytuje pobytové sociální služby Domova pro seniory a Odlehčovací služby vnímám jako takové moje první miminko a já jsem na něj moc pyšná a za něj vděčná. Obě formy služeb jsme v tomto regionu vybudovali de facto na míru požadavkům a potřebě zdejších obyvatel. A jak se nám po pár letech ukazuje, vyšli jsme správným směrem.

Proč jste si vybrala toto „poslání“? Co vás na této práci baví a naplňuje?

K sociální práci se seniory jsem si ušla kus životní cesty. Celý život jsem ale pracovala v pomáhajících oborech. Mou původní profesí je práce dětské sestry. Necelých 20 let jsem pracovala na několika nemocničních oddělení Ústecké nemocnice. Stěžejním a také srdečním oborem mi byla neurochirurgie. Po odchodu z nemocnice jsem profesně působila na realizaci dvou soukromých projektů zaměřených na zdravotní péči v Praze – soukromé zařízení estetické a laserové medicíny a také kliniky bariatrické chirurgie, věnující se léčbě obezity. Mohu-li dnes s odstupem času porovnat tyto projekty s mou stávající profesí, nacházím v práci se seniory neskutečné možnosti oproti předchozím projektům. Vždyť ne každý touží být krásný a věčně mladý a ne každý z nás má problém s obezitou. Každý z nás ale bude mít tu čest se se stářím setkat. Ať už s vlastním stářím, nebo se stářím svých rodičů či prarodičů. Také má osobní zkušenost z rodiny hrála v mém profesním směřování významnou roli.

Profesně tedy vnímám sociální práci v péči o seniory jako můj osud. Ano, je to přesně ta práce, kterou jsem si vysnila a kterou vím, že nedokáži opustit. Stář – jako téma – pro mě osobně hodně znamená. Neumím to asi správně popsat, ale dává mi víc, než mnohdy dávám já jemu. Ze všeho se snažím čerpat, z každého prožitku, zkušenosti i z prosté všednodennosti společného života s ním.

Celý život jsem podvědomě věděla, že budu jednou realizovat svůj sen a ten se mi začíná naplňovat díky našemu Senior centru v Novém Boru.

Jaké aktivity v rámci o.p.s. Komunitní centrum – Spravedlivý mezi seniory realizujete a proč vzniklo?

Spravedlivý mezi seniory o.p.s. a jeho Komunitní centrum jsme založili v dubnu 2014. Jeho náplní byla a stále je podpora života seniorů žijících v domácím prostředí, také pomoc neformálním pečujícím – rodinám. Trend péče v domácím prostředí v naší společnosti roste.

V poslední době hraje toto téma klíčovou roli také v mnoha odborných, společenských i politických diskusích. Dochází k postupným změnám v pojetí role neformálních pečujících, financování domácí péče apod. A za toto jsme velice rádi.

Hlavní činností je terén, tedy podpora pečující rodiny. Zde zajišťujeme zdravotně sociální poradenství přímo v rodinách, nastavujeme vhodné modely propojení dostupných poskytovatelů v regionu tak, aby bylo pečujícím umožněno dobře pečovat – a s pomocí i podporou dostupných sociálně zdravotních služeb. Provozujme půjčovnu kompenzačních a polohovacích pomůcek, včetně polohovacích elektrických lůžek. Zajistili jsme e-shop, kde nabízíme další pomůcky a prostředky potřebné k bezproblémové a efektivní péči.

Pracujme s pečujícími také v edukačním a vzdělávacím směru. Potřebujeme, aby prostě věděli, na co mají nárok, co jsou jejich povinnosti, jak poskytovat péči, aniž by ublížili sami sobě, a také jak odpočívat a čerpat síly. Touto činností podporujeme nepřímo samotné seniory zejména v tom, že vidí efekt a mají víru v to, že takto to společně zvládneme.

Aktivity spojené s veřejným působením: různé formy aktivit a akcí určený aktivním seniorům i široké veřejnosti, jakými jsou např. cestopisná promítání – Cestománie, Tréninky paměti či edukační program s tématem Bezpečí seniorů. Zde se věnujeme novodobým nástrahám „šmejdů“, týrání seniorů, kriminalitě páchané na seniorech, finančním podvodům a dluhovým pastem. Významnou akcí je náš každoroční Vánoční punč v zahradě určený opravdu široké veřejnosti, který pořádáme za podpory mnoha dobrovolníků a podporujících organizací.

Samozřejmostí je pro naši činnost podpora života seniorů v našem Senior centru. Organizujeme společné oslavy, výlety, kulturní a společenské akce. Tato činnost se nabízí už tím, že si vzájemně sousedíme v jedné zahradě, také proto, že většinu klientů v Senior centru známe z jejich domovů z doby, kdy jim byla péče poskytována doma.

Propojení činností organizací Spravedlivý mezi seniory o.p.s. a Senior centra nám dává velký smysl. Jsme s klienty od samého začátku, kdy se s nimi potkáváme ještě v době, kdy o ně pečují nejbližší doma a setkáváme se s nimi následně i v pobytové sociální službě v Senior centru, kam přichází ve chvíli, kdy už doma není možné péči zajistit.

Dalo by se říci, že jsme s klienty a jejich rodinami od počátku až do konce, a to je více než prospěšné.

Lepší se pohled společnosti na seniory?

Seniorský věk a stáří obecně vnímám na jedné straně společnosti jako velkou neznámou, kterou nechce hodně lidí řešit a mnohdy ani vidět. Na druhé straně ale vnímám téma staří jako obrovskou výzvu nejen pro sebe, ale také pro každého z nás. Jeho individuální vnímání je asi jen opravdu otázkou času.

Z mého pohledu je nutné si říci, koho vlastně považujeme za seniora. Dnes se za seniora považuje každý, kdo dosáhne věku 65 let. Uvědomme si, že díky prodlužujícímu se věku dožití nás čeká v této životní etapě mnohdy i 20 a více let… a to je pořádný kus života. Jen je dobré si jako příměr vzít narozené dítě do jeho věku 20 let… Vnímám to jednoduše stejně jako to malé děcko, které krůček po krůčku vedeme do života.

Stáří je z tohoto pohledu životního cyklu jedinou jistotou, kterou máme všichni. Je velkou výzvou a je více než dobré se na tuto etapu života v průběhu našich produktivních životů připravit.

O tom, jaké bude, rozhodujeme právě dnes!

Nač jste za svou kariéru nejvíce pyšná, co považujete za svůj největší úspěch?

Pyšná jsem na všechny projekty, u jejichž zrodu jsem stála. Podařilo se mi je všechny úspěšně zrealizovat a krásné je, že fungují a pomáhají i dnes.

Více než pyšná, jsem vděčná za všechny lidi nejen v přímých týmech, které jsem měla a mám kolem sebe. Tým kolegů a kolegyň, které se mi vždy nějak podařilo do projektu namotivovat a napojit. Velice dobře si uvědomuji, že bez nich by sebe lepší myšlenka byla jen plácnutím do vody.

Jsem vděčná za svou zdravou a podporující rodinu, dceru i vnoučka.

Povedlo se mi zrealizovat další část mé nové vize… a vím, že ještě veliký kus cesty a nelehké, ale hezké práce máme před sebou. Moc se na to všechno těším!

Poděkování hasičům a celému týmu Hasičské fontány Praha 2018

sobota 2. června 2018, Rašínovo a Hořejší nábřeží, Jiráskův a Palackého most, Praha

Byla to nezapomenutelná podívaná! Když hasiči z celé České republiky vzdali hold 100. výročí založení Československa prostřednictvím hasičské fontány dosud nevídaných rozměrů. Akce přilákala v sobotu 2. června s úderem 22. hodiny do centra Prahy k Vltavě tisíce Pražanů a turistů.

Více o akci Hasičská fontána 2018

Když jsem spolu s nimi fenomenální vodní dílo měnící barvy do rytmu symfonické skladby Vltava či české státní hymny, cítil jsem nesmírnou hrdost.

Dovolte mi, páni hasiči, abych Vám upřímně pogratuloval, jsem na Vás opravdu nesmírně pyšný a velice si vážím příležitosti se na této unikátní události spolu s dalšími podílet.

Jsem si jistý, že se tato událost zapíše do historie nejen české, ale i světové.

Krásné foto na požáry.cz

Foto a video na idnes.cz

Na hasičské fontáně se podílelo neuvěřitelných přes 200 družstev zahrnujících více než tisícovku hasičů – ať už šlo o hasiče profesionální či dobrovolné, ze všech koutů naší české země. Jsem velice pyšný a vážím si Vaší práce každého jednoho z vás.

Historie hasičských fontán, v nesrovnatelně menším měřítku, sahá až do roku 1991 v Libereckém kraji, konkrétně v Novém Oldřichově.

Přenést tento klenot do hlavního města, na symbolickou Vltavu, a převést jej do několikanásobně větších rozměrů se z počátku jevilo jako jedna velká utopie. Ozývala se řada pochybovačů, postupně se objevovaly další a další menší či větší překážky. Přesto ale bylo naštěstí více těch, co věřili a co celý organizační tým podporovali. Právě díky vašemu obrovskému nadšení a úsilí, milí páni hasiči, se veškerá úskalí dařilo překonávat směrem k přelomovému večeru 2. června 2018.

Potvrdili jste, že jste muži na svém místě. A vše, co děláte, děláte s maximálním nasazením. Ať už jeden den hasíte velký požár, mezi prvními spěcháte k dopravní nehodě, snášíte nemocnou babičku ze schodů do sanitky, nebo zachraňujete kotě z větví stromů. Potvrdili jste, že máte srdcem na pravém místě. Ať už hasíte problémy, nebo můžete rozdávat radost. Nápis, který nosíte na uniformě, pro vás není jen prázdnou frází, nýbrž naplněním poslání.

Foto: www.požáry.cz

52qkggpaav.1400

S vysokou rozvodovostí lze bojovat prevencí, zaznělo na konferenci v Senátu

V pondělí 16. dubna se na půdě Senátu uskutečnil už 17. ročník mezinárodní konference o rodinné politice. Letos si kladl za cíl odpovědět na otázku, zda „Mohou opatření rodinné politiky ovlivňovat rozvodovost?“ Diskutovalo se o dopadech rozvodovosti na společnost, ale především z druhé strany o tom, jak společnost, potažmo stát, může vysoké rozvodovosti (v České republice v posledních letech oscilující kolem 46 %) zamezit. A to zejména s ohledem na dopady na dítě – rozvodem rodičů je postiženo kolem 23 tisíc dětí, ať už zůstane s kýmkoliv z rodičů, plnohodnotnou výchovu postrádá. Za velice přínosný považuji vhled, jak s problematikou pracují naši sousedé v Německu, zaměřují se na prevenci rozvodovosti.

Konference: Mohou opatření rodinné politiky ovlivňovat rozvodovost?

Konferenci pořádal Národní centrum pro rodinu a Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu ČR ve spolupráci s Rodinným svazem Institut für Ehe und Familie a Hanns Seidel Stiftung. Gestorem akce za zdravotnický výbor byl senátor Jiří Vosecký.

Velice zajímavé přednášky si připravili:
  • Daniela Kovářová, advokátka, šéfredaktorka odborného časopisu Rodinné listy, prezidentka Unie rodinných advokátů: Vliv společenského klimatu na rozvodovost)
  • Pavel Rataj, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy: Je manželství symbolem stability soužití?
  • Franz Thurmaier, Institut für Forschung und Ausbildung in Kommunikationstherapie e. V., Mnichov, SRN: Zahraniční příklad primární prevence vzniku poruch ve vztazích a rozvodů: 25 let EPL (Vzdělávací program partnerství) a Zahraniční příklad primární prevence vzniku krizových jevů v partnerském soužití: Následné programy a nové cesty medializace
  • Hana Heindorferová a PhDr. David Cichák, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Liberec: Důsledky rozvodu z pohledu nejlepšího zájmu dítěte
  • Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.: Soudem nařízené nedobrovolné terapie u rodičů válčících o dítě

Palčivé téma do Jednacího sálu Senátu přilákalo téměř sto lidí.

Cílem diskuze bylo poskytnout podněty senátnímu Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pro budoucí legislativní iniciativu.

Vliv zákona

Advokátka JUDr. Daniela Kolářová se ve svém příspěvku zamýšlela nad tím, zda lze rozvodovost ovlivnit právním ustanovením. Hovořila o emancipaci, rovnoprávnosti mužů a žen, hormonální antikoncepci i o tom, že v současnosti muži nemají důvod vstupovat do manželství. Dříve bylo podle ní manželství daní za sex. Svým projevem rozčílila jednoho z přítomných. Podle ní paseku nadělal také nový občanský zákoník operující s tím, že každý člověk má právo na štěstí a všechny cesty jsou dobré, stejně tak že každý rodič má právo vychovávat své dítě a zároveň je dítěti přiřknuto participační právo, tedy aby dítě bylo seznámeno se vším, co se ho týká a také mělo se vyjádřit. Jen doufá, že se tím soudci nebudou dogmaticky řídit.

V reakci na ni se o slovo přihlásil Ing. Jiří Fiala, předseda o.s. K 213, s myšlenkou, že rozvod musí přestat být výhodný. Manželství je podle něj týmovou spoluprací, a pokud do ni nehodlá jeden z partnerů investovat, ať se nežení nebo nevdává. Obecně je mínění, že rozvodem více trpí ženy, ale podle něj 90 % žádostí o rozvod podle něj podávají ženy. Mnohdy jsou pak jako násilníci popotahováni muži a ženy chtějí získat vše – děti i majetek.

Nezbytná komunikace

Mgr. Pavel Rataj se dotkl emocí přítomných, když na úvod promítl dvě videa. S odkazem na možnost párové terapie podotkl, že spokojenější jsou v partnerství a snáze překonávají překážky ti, jež ho berou jako cestu, než ti, co stále hledají harmonii. Pozitivním poselstvím je, že návod na spokojený vztah existuje. Ale záleží na tom, jaká máme od vztahu očekávání. Neshody jsou většinou chybou komunikace. Důležité je na problematiku pohlížet také z toho pohledu, že to, jak spolu rodiče (ne)umí komunikovat, si s sebou do dospělosti odnáší i jejich potomek. Partneři by si měli uvědomit, že ve vztahu neexistuje objektivní pravda, komunikaci ovlivňují pocity a emoce. A jakmile nejsou schopni se rodiče domluvit, prakticky postrádají rodičovské kompetence.

A jak rodiny podpořit, aby o svůj vztah více pečovali? Dát těm, které spolu žijí dlouhodobě, možnost čerpat výhod rodinné politiky.

Variantou před rozvodovým stáním může být terapie či mediační proces. Jakmile do vztahu vstupují advokáti a peníze, přichází bojová nálada.

Je tu ale i problém doby, kdy mladí lidé dostávají příliš od rodičů a pak si ničeho tolik neváží. Nemusí kvůli ničemu trpět. Starší generace byla zvyklá leccos vydržet, byla tolerantnější. Dnes lidé vše hned řeší útěkem. S touto myšlenkou se zcela ztotožňuji. Dříve lidé řešili daleko palčivější problémy, aby zajistili rodinu, dnes žijeme v blahobytu a máme čas zabývat se hloupostmi.

V posledních letech se doba zrychlila ve všech ohledech a bude chvíli trvat, než se společnost s tímto skokovým pokrokem sžije. Až 60 % žen si stěžuje, že na vztah nemají tolik času, kolik by si přály.

Přitom manželství má smysl i v 21. století, může být stabilizujícím prvkem, ale ne tím hlavním.

Párové programy

Velice osvěžující a inspirativní bylo hned dvojí vystoupení doktora Franze Thurmaiera z mnichovského Institutu pro výzkum a vzdělávání v komunikační terapii. Ten prakticky navázal na kolegu Rataje v otázce nutnosti spolu umět komunikovat a být vybaven arsenálem komunikačních dovedností, abych byl schopen překonávat různé fáze partnerského vztahu. Samozřejmě je neméně důležité, aby k sobě partneři na začátku cítili lásku a měli dost společného, i když doba je taková, že jsme náročnější – na sebe i na partnera. Velký vliv na ztroskotání partnerství má špatná komunikace.

Proto se v Německy už řadu let zaměřují na podporu párové komunikace – nese název EPL. Jedná se o jakýsi učební program, v němž se partneři mají naučit lépe vyjadřovat s cílem omezit nedorozumění a umět přesně popsat své potřeby a přání. Nezávisle na tématu by se partneři neměli zraňovat a měli si k sobě uchovat vzájemný respekt. K dispozici jim jsou studijní materiály i „zážitkové“ víkendy.

Poněkud úsměvněji působí speciální mobilní aplikace pro páry, která kromě edukace v oblasti mezipartnerské komunikace nabízí generátor komplimentů nebo nástěnku výtek.

Programy existují, jen je potřeba vymyslet, jak je použít a jak je propagovat. V Německu si je – ukazujíce na statistiky – pochvalují.

Další věc ovšem také je, že pokud se pár v Mnichově rozvede, octne se prakticky na hranici chudoby, protože jsou tu velmi vysoké nájmy, na které sami jednotlivci nedosáhnou. Jenže pak může pokračovat nešťastný vztah. Lépe se zaměřit na prevenci.

Partneři a rodiče

Mgr. Hana Heindorferová a PhDr. David Cichák z liberecké Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, podobně jako psycholog PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. hovořili o dopadech rozvodů na děti. Je jednoznačné, že právě děti jsou tím stěžejním motorem, proč je nezbytné se vysokou rozvodovostí zabývat.

Opět se nepřímo hovořilo o nezbytnosti párové komunikace. Neboť i když se partneři rozejdou, stále zůstávají rodiči a měli by tak nadále fungovat. Je nezbytné oddělovat tyto dvě role. Pokud tomu tak není, útrapy padají právě na hlavu dítěte, které spory rodičů trpí a ocitá se mezi mlýnskými kameny.

Místo toho, aby spolupracovali, ještě více emoce dítěti zamotávají.

Závěrem

17. ročník mezinárodní konference o rodinné politice přinesl řadu cenných faktů a upozornil na oblasti, na které bychom se do budoucna měli pro snížení rozvodovosti nejvíce zaměřit. Na příkladu z Německa vidíme, že prevence přináší výsledky. Je před námi ovšem velký kus práce. Jakožto ženatý od roku 1979 nemám s rozvodem osobní zkušenost, ale dovolím si nastínit, že na zlepšení komunikace ve vztahu může každý z nás začít pracovat právě teď. Bez ohledu na to, jaká a kdy opatření rodinné politiky nastanou.

Hasičskou fontánu v Praze budou dirigovat tablety. Hasiči si to už vyzkoušeli

Dobrovolní hasiči z Kamenického Šenova, Zákup, Nového Oldřichova, Jablonného v Podještědí a Skalice u České Lípy, i profíci z Libereckého kraje se v sobotu 7. dubna sjeli do Okrouhlé, aby se zúčastnili nácviku na unikátní akci. V sobotu 2. června po setmění vznikne na pražském nábřeží nad Vltavou největší hasičská fontána. Podílet se na ní bude více než 1 000 dobrovolných i profesionálních hasičů ze všech krajů České republiky.

Vltava se díky hasičským stříkačkám ve 22 hodin doslova vzedme do vzduchu a za doprovodu světel a hudby vytvoří unikátní a dosud nevídaný vizuální zážitek, kdy se před diváky odehraje světelný koncert a vodní balet několika tisíců kubických metrů vody v jednom okamžiku.

Více o akci: hasicskefontany.cz/Praha

V Okrouhlé se v sobotu hasiči podrobili školení a následně na místní požární nádrži historicky první zkoušce pod taktovkou tabletů. Běžně se totiž k „dirigování“ hasičů používá světelných kuželů. To by ovšem v Praze, kde se potká na 220 jednotek, bylo jen těžko realizovatelné. Pánové i dámy v uniformách si vedli skvěle, což za slunečného teplého počasí ocenili všichni přítomní diváci. Zároveň zde pod taktovkou České televize vznikal časosběrný dokument.

Setkání bylo završeno večerní fontánou, která se velmi vydařila a diváci výkon hasičů odměnili bouřlivým potleskem.

Fotogalerie

K organizačnímu zajištění provedení hasičské fontány byl založen spolek Hasičské fontány z.s., ve kterém jsou zastoupeny osobnosti, které mají dlouholeté zkušenosti s realizací hasičských fontán. Projekt je podporován předsedou Senátu Milanem Štěchem, senátorem Jiřím Voseckým, ministerstvem vnitra, Hasičským záchranným sborem ČR, hejtmanem Ústeckého kraje a Asociací krajů. Mediálně se ho rozhodla podpořit Česká televize.

Související články:

Staňte se součástí Hasičské fontány!

Foto: Archiv Jiřího Voseckého a Milan Rucz

Úspěch osobností Českolipska a Hrádecka v anketě Osobnost roku

Velký úspěch zaznamenaly mnou nominované osobnosti v anketě časopisu Metropol Osobnost roku Libereckého kraje. Slavnostní vyhlášení proběhlo ve čtvrtek 22. února v Clarion Grand hotelu Zlatý lev v Liberci.

Jiří Pačinek, Hedvika Zimmermannová, Divadelní spolek Havlíček. Podpořte osobnosti regionu

 

Divadelní spolek Havlíček Zákupy vyhrál kategorii Kultura

havlicek zakupyNejstarší český ochotnický spolek na Českolipsku. Už 23. června 1923 byl založen divadelní odbor Národní jednoty severočeské v Zákupech. Na něj zákupský „Havlíček“ navazuje. Každoročně se účastní oblastních divadelních přehlídek „Josefodolské divadelní jaro“ v Josefově Dole, dvakrát vystupoval na národní přehlídce „Krakonošův divadelní podzim“ ve Vysokém nad Jizerou. Členové pravidelně na přehlídkách získávají ceny za herecké výkony, 12 členů je nositelem Zlatého odznaku Svazu českých divadelních ochotníků, 3 Čestného uznání V. K. Klicpery, jeden Zlatého odznaku J. K. Tyla a jeden Zlatého harlekýna.

 

Mgr. Hedvika Zimmermannová se o pouhé 4 hlasy umístila na skvělém druhém místě v kategorii Veřejná správa

hedvika zimmermannovaFarářka Církve československé husitské v Hrádku nad Nisou je od roku 2007 ředitelkou diakonie ČHC. Diakonie se tehdy nalézala ve složité situaci, vnímala to jako výzvu. Postupně se podařilo zakládat nová střediska a pomáhat tam, kde bylo třeba: především v sociální sféře, ale i při povodních a dalších živelných katastrofách. Nyní Hedvika Zimmermannová vede dvanáct středisek, které se věnují široké škále sociálních činností a služeb: od domácí hospicové péče a domovů pro seniory, přes zařízení věnující se lidem s handicapem až po volnočasová zařízení pro děti a mládež i seniory.

 

Jiří Pačinek skončil v kategorii Podnikání a management na 3. místě

IMG_1863 (2)Jeden z nejlepších současných českých sklářů zaměřených na hutní sklo. K vytvoření jeho osobitého stylu silně přispěl čas strávený ve sklárně Ajeto, kde se projevil jeho silný talent a zručnost. Jeho práce udivují často až sochařským pojetím, a to ať už jde o volné plastiky zvířat a figur, nebo užité předměty jako jsou vázy, mísy a poháry. Před několika lety založil vlastní sklářskou huť v Lindavě, kde žije. Spolupracoval s řadou špičkových výtvarníků, designérů a architektů, např. s Reném a Miluší Roubíčkovými a Bořkem Šípkem.

 

Jan Kohoutek a Václav Serdel – vítězové kategorie Dobrý skutek

Policisté z Mimoně, zachránili pomocí přenosného defibrilátoru život dvanáctileté dívky z Kuřívod na Českolipsku, které během spánku přestalo fungovat srdce. Na místo je poslala dispečerka tísňové linky, a jejich příkladný čin odvysílala i celostátní televize. Policisté s defibrilátorem tak zachránili život nejmladšímu člověku v Česku.

 

Všem z celého srdce gratuluji a jsem rád, že se o těchto významných osobnostech regionu hovoří a jejich práce je vyzdvihována a oceněna.

Staňte se součástí Hasičské fontány!

HASIČSKÁ FONTÁNA PRAHA 2018

SOBOTA 2. ČERVNA 2018 – 22:00 HODIN

RAŠÍNOVO A HOŘEJŠÍ NÁBŘEŽÍ – JIRÁSKŮV A PALACKÉHO MOST

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA

www.hasicskefontany.cz

Více než 1 000 dobrovolných i profesionálních hasičů ze všech krajů České republiky zamíří v sobotu 2. června do hlavního města, aby zde vzdali poctu československému státu a na motivy symfonické básně Vltava z cyklu Má Vlast společně vytvořili největší hasičskou vodní fontánu na světě. Vltava se díky hasičským stříkačkám doslova ve 22 hodin vzedme do vzduchu a za doprovodu světel a hudby vytvoří unikátní a dosud nevídaný vizuální zážitek, kdy se před diváky odehraje světelný koncert a vodní balet několika tisíců kubických metrů vody v jednom okamžiku.

Nenechte si ujít tuto jedinečnou podívanou, co víc, coby člen družstva dobrovolných nebo profesionálních hasičů se na tvorbě tohoto unikátního zážitku při příležitosti 100 let české státnosti můžete podílet – být jedním ze 200 pětičlenných družstev. Protože chceme zviditelnit a vyzdvihnout práci hasičů napříč Českou republikou, budou družstva zastoupena rovnoměrně z celé země, půjde o 2 až 3 družstva z každého ze 77 okresů.

Veškeré organizační podrobnosti a požadavky jsou uvedeny na www.fontanapraha2018.cz. Přihlášku je nutné podat do 28. února 2018.

K organizačnímu zajištění provedení hasičské fontány byl založen spolek Hasičské fontány z.s., ve kterém jsou zastoupeny osobnosti, které mají dlouholeté zkušenosti s realizací hasičských fontán. Projekt je podporován předsedou Senátu Milanem Štěchem, senátorem Jiřím Voseckým, ministerstvem vnitra, Hasičským záchranným sborem ČR, hejtmanem Ústeckého kraje a Asociací krajů. Mediálně se ho rozhodla podpořit Česká televize.

font1Propagace práce hasičstva jinak

Podstatou akce je uspořádání „živé“ vodní fontány tvořené věcnými prostředky požární ochrany (požární čerpadla, požární hadice, požární proudnice), jejíž jednotlivé kompaktní vodní proudy budou obsluhovat uniformovaní hasiči v duchu hudební choreografie za podpory světelných efektů.

V roce 2018 budou probíhat po celé republice oslavy na téma 100 let státnosti a této příležitosti bychom chtěli využít pro uspořádání hasičské akce republikového významu, kdy cílem akce Hasičská fontána Praha 2018 je propagace práce hasičstva České republiky tak trochu jinak. Každý hasič je hrdý na to, co dělá. Každodenní prací naplňuje motto: Bližnímu ku pomoci, vlasti ku prospěchu a sobě ku cti. Prestiž hasičů je občanskou veřejností vnímána jako velmi vysoká.

Ke stažení: Oslovovací dopis – velitelům a zřizovatelům jednotek PO

Jiří Pačinek, Hedvika Zimmermannová, Divadelní spolek Havlíček. Podpořte osobnosti regionu

Do ankety Osobnost roku Libereckého kraje každoročně nominuji občany z Českolipska, Hrádecka, Chrastavska, kteří se významnou měrou zasloužili o rozvoj naší oblasti.

Také letos jsem vybral tři pozoruhodné zástupce. Budu velice rád, pokud je podpoříte svým hlasem. Učinit tak můžete do 9. února.

  • V kategorii Podnikání a management jsem nominoval Jiřího Pačinka.
  • V kategorii veřejná správa jsem nominoval Hedviku Zimmermannovou.
  • V kategorii kultura jsem nominoval Divadelní spolek Havlíček Zákupy.

 

Jiří Pačinek (Podnikání a management)

IMG_1863 (2)Je jedním z nejlepších současných českých sklářů zaměřených na hutní sklo. K vytvoření jeho osobitého stylu silně přispěl čas strávený ve Sklárně AJETO, kde se projevil jeho silný talent a zručnost. Jeho práce udivují často až sochařským pojetím, a to ať už jde o volné plastiky zvířat a figur, nebo užité předměty jako jsou vázy, mísy a poháry.

Jiří Pačinek před několika lety založil vlastní sklářskou huť – Pačinek Glass – v Lindavě, kde žije.

Spolupracoval s řadou špičkových výtvarníků, designérů a architektů, např. s Reném a Miluší Roubíčkovými a Bořkem Šípkem.

Hlasujte, prosím, pro Jiřího Pačinka, zde.

Hedvika Zimmermannová (Veřejná správa)


Je farářkou Církve československé husitské v Hrádku nad Nisou a od roku 2007 také ředitelkou diakonie ČHC. Diakonie se tehdy nacházela ve složité situaci, a to Hedvika Zimmermannová vnímala jako výzvu. Postupně se podařilo zakládat nová střediska a pomáhat tam, kde bylo třeba: především v sociální sféře, ale i při povodních a dalších živelných katastrofách.

Nyní Hedvika Zimmermannová vede dvanáct středisek, které se věnují široké škále sociálních činností a služeb: od domácí hospicové péče a domovů pro seniory, přes zařízení věnující se lidem s handicapem až po volnočasová zařízení pro děti a mládež i seniory.

Její dobročinnost je obdivuhodná.

Hedviku jsem proto před časem navrhoval také na ocenění Žena regionu.

Hlasujte, prosím, pro Hedviku Zimmermannovou zde.

 

Divadelní spolek Havlíček Zákupy (Kultura)

Spolek je nejstarším českým ochotnickým spolkem na Českolipsku.

Už 23. června 1923 byl založen divadelní odbor Národní jednoty severočeské v Zákupech. Na něj zákupský „Havlíček“ navazuje. Každoročně se účastní oblastních divadelních přehlídek „Josefodolské divadelní jaro“ v Josefově Dole, dvakrát vystupoval na národní přehlídce „Krakonošův divadelní podzim“ ve Vysokém nad Jizerou.

havlicek zakupyJeho členové pravidelně na přehlídkách získávají ceny za herecké výkony, dvanáct členů je nositelem Zlatého odznaku Svazu českých divadelních ochotníků, tři Čestného uznání V. K. Klicpery, jeden Zlatého odznaku J. K. Tyla a jeden Zlatého harlekýna.

Hlasujte, prosím, pro divadelní spolek Havlíček Zákupy zde.

 

Předešlé ročníky

Senátní klub STAN nahlédl pod pokličku sklářství

Návštěva senátorů klubu STAN na Českolipsku se nemohla nést v jiném duchu než v seznamování se sklářskou oblastí. Kde jinde ve světě na jednom místě vzniká sortiment od hutní výroby, přes dekorace až po lustry? Svůj vlastnoručně zhotovený výrobek si odvezl také každý ze senátorů. Vrcholem byla návštěva v Evropě nejstarší sklářské školy v Kamenickém Šenově, která loni oslavila 160 let od svého založení.

Celoživotní láska ke sklu: Vlastimil Dvořák – seznamte se

dvorakVe středu 27. září, v předvečer Dne české státnosti, byly ve Valdštejnském paláci již pošesté slavnostně uděleny Stříbrné pamětní medaile Senátu. Do podobných akcí pravidelně a rád nominuji významné osobnosti Novoborska a Českolipska, abych poukázal, že tu máme celou řadu šikovných lidí, kteří by neměli unikat pozornosti, a projevil hrdost na kraj, v němž žijeme.

Proto zde byl také oceněn pan Vlastimil Dvořák z Nového Boru, autor řady patentů, celoživotní sklář, který se zasloužil o rozvoj tohoto krásného řemesla nejen v regionu.

Tradice udělování Stříbrné pamětní medaile Senátu u příležitosti Dne české státnosti 28. září byla založena v roce 2012. Cílem je vyjádřit úctu horní komory parlamentu lidem, kteří udělali a jistě ještě udělají pro tuto zemi mnoho a které stát a společnost dostatečně nedoceňují. Smyslem medaile je symbolicky odměnit nejen celoživotní dílo konkrétních lidí, ale i jedinečné mimořádné výkony, ať už celostátního či mezinárodního významu, a to ze světa vědy, kultury, sportu a společenského života.

Příběh Vlastimila Dvořáka

Pan Vlastimil Dvořák se narodil v roce 1924 v Práchni mezi Novým Borem a Kamenickým Šenovem. Jeho otec i oba dědečkové a strýcové byli skláři, tatínek pracoval jako sklářský mistr ve sklárně fy Štěpán – Hrdina v Práchni, zemřel bohužel velmi mlád, když bylo malému Vlastimilovi 8 let.

Do sklárny se poprvé podíval ve svých 6 letech, když o prázdninách nosil otci svačinu. Už tehdy si zkoušel, jaké to je nabrat si na píšťalu žhavou sklovinu a vyfouknout si třeba „kelbl“ (základ každého sklářského výrobku. Jelikož vyrůstal mezi skláři, nedovedl si představit, že by se kdy věnoval něčemu jinému. Po obecné a měšťanské škole nastoupil na odbornou školu sklářskou se zaměřením na technologii v Kamenickém Šenově. Poté dostal nabídku ze sklárny v Otvovicích u Kralup nad Vltavou, nicméně laboratoř si musel z Prahy vybavit sám. Později byl pověřen řízením výroby plynu pro sklárnu a už v 17 letech měl pod sebou řadu lidí. V této sklárně také získal důležité razítko, které ho svým způsobem ochránilo před válkou, protože nemusel odjet pracovat do bombardovaného Berlína. Tak moc se chtěl ve zdraví dočkat konce války. I když na jejím konci byl svědkem bombardování měst spojenci a letecký poplach s nutným opuštěním sklárny a schováním se v hustém křoví byl téměř na denním pořádku.

Po válce, hned 3. prosince 1945, se Vlastimil Dvořák rozloučil s Otvovicemi a vrátil se domů do Kamenického Šenova. Záhy ale musel nastoupit na vojnu do Prahy. Po ní se v roce 1948 oženil.

S manželkou se odstěhovali do Antonínodolu u Jihlavy, kde působil ve sklárně jako vedoucí laboratoře. Ale dlouho tam nevydržel. Po válce se totiž znárodňovaly sklárny, a tak vznikl podnik Severočeské sklárny. Odtud přijal nabídku dělat ředitele v Kamenickém Šenově (1951 – 1956), měl na starosti zavádění a provozování výroby optického skla, musel se hodně učit. V roce 1956 byl jmenován technickým náměstkem podniku Severočeské sklárny ve Svoru, později přemístěným do Nového Boru.

Kvůli intrikám bývalého kamaráda angažovaného v KSČ ale po pěti letech o funkce přišel. Naštěstí ho jeho nástupci nechali v podnicích dále pracovat. V Šenově fungoval jako technolog a ve Svoru jako technický náměstek na podnikovém ředitelství. To se psal rok 1956.

Evropská úroveň

V podniku Severosklo pracoval 21 let – nejprve 9 let ve funkci technického náměstka, v letech 1965 až 1977 jako podnikový ředitel. V roce 1956 už měl dost zkušeností, aby mohl narýsovat budoucnost podniku na dalších 10 let, která znamenala přechod výroby k totální technologické modernizaci výroby optického skla, především brýlových protislunečních skel, skel pro dálniční, drážní a leteckou signalizaci, skel pro noční vidění, mikroskopických skel pro výzbroj tanků a dělostřeleckých zaměřovačů.

Pro každou ze tří skláren (Svor, Skalice a Kamenický Šenov) udělal nástin rozvoje a poté se věnoval konkrétním plánům. Výroba ve sklárnách byla postupně zmechanizována a přeorientována na moderní výrobu. Ve výrobě protislunečních, brýlových a speciálních skel se sklárny dostaly na evropskou úroveň. Díky tomu, že uměl německy (a také díky RVHP), mohl si vyměňovat zkušenosti a technologické postupy se sklárnou v Jéně ve východním Německu. Spolupracoval i s francouzskou jedničkou Corning.

Další vzdělání si doplnil až při práci poté, co složil maturitu (r. 1956) na Průmyslové škole sklářské v Novém Boru. Nejprve absolvoval kurz na Vysoké škole chemicko-technologické, poté při VŠE v Praze, dálkové studium tehdy ještě nebylo možné. Účastnil se odborných školení. Příležitost vysokoškolského studia dostal až v roce 1972, kdy byl přijat k externímu studiu na VŠST v Liberci, ale již byl příliš unavený, navíc musel v letech 72-74 absolvovat tzv. Univerzitu marxismu-leninismu, a tak přihlášku zrušil.

V letech 1951 – 1975 byl nestraníkem – výjimkou. Ale nakonec musel jako vedoucí závodu do strany stejně vstoupit, aby „unikl pozornosti“. Nechtěl opustit práci, kterou měl tak rád. Nikdy se ale neangažoval víc, než bylo nezbytně nutné. Díky tomu ale nakonec získal spoustu známostí mezi odborníky. Byl ve funkci Krajského výboru silikátové společnosti, v této práci pokračoval ještě řadu let po roce 1989 pod hlavičkou Sklářské společnosti.

Při reorganizaci, když byl založen také Výzkumný ústav Sklo Unionu v Teplicích, dostal nabídku stát se jeho ředitelem, působil zde až do důchodu v roce 1986 a nakonec ještě externě až do roku 1996.

20436_7f9a15562eb9630d0f648b47119288ef_bigSpolupracoval s řadou vědců a při Akademii věd v Praze, podílel se na vývoji prototypové linky na výrobu optických vláken.

Obor optické sklo, kterým se zabýval, byl v naší republice ve sklářství jedinečný, používali se nejmodernější technologie a kvalita výroby byla na špičkové úrovni, z (jeho) zkušeností čerpali i kolegové z jiných podniků.

Foto: www.senat.cz

Další osobnosti regionu

Klub Starostové a nezávislí v Senátu posílil

Klub STAN se stal 3. nejsilnějším klubem v Senátu. K současným šesti senátorům tohoto klubu J. Horníkovi, L. Jeništovi, Z. Linhartovi, L. Sulovskému, J. Šestákovi a J. Voseckému přibyli Michael Canov, Tomáš Czernin, Petr Holeček, Václav Chaloupek a Jiří Růžička.

V úterý 18. října 2016 byl nově ustanoven senátní klub Starostové a nezávislí, který má nyní 11 členů a stal se tak 3. nejsilnější frakcí v Senátu. Zároveň bylo zvoleno i vedení klubu – předsedou byl znovu zvolen Jan Horník, který letos již potřetí obhájil svůj mandát ve volebním obvodě č. 1 Karlovy Vary. „Mám radost z toho, že se nám podařilo do našeho senátního klubu STAN získat takové osobnosti, které jsou pro budoucnost zárukou pokračování kvalitní práce našich senátorů v legislativním procesu při schvalování zákonů v Senátu,“  říká Jan Horník.

Senátor Jiří Vosecký k tomu dodává, že díky posílení se klubu STAN nyní může lépe dařit prosazovat zákony – například ten o odpovědnosti úředníků a politiků ve vedoucích funkcích, který již Starostové předkládali, ale o 1 hlas neprošel.

Jan Horník zároveň oznámil, že senátorský klub na post místopředsedy Senátu navrhne Jiřího Šestáka. „Na jednoho ze čtyř místopředsedů Senátu budeme navrhovat kolegu Šestáka, který už v Senátu nasbíral zkušenosti. Věřím, že tuto funkci zvládne,“ doplnil Horník.

Novými místopředsedy klubu byli zvoleni Jiří Vosecký a Luděk Jeništa.