Celoživotní láska ke sklu: Vlastimil Dvořák – seznamte se

dvorakVe středu 27. září, v předvečer Dne české státnosti, byly ve Valdštejnském paláci již pošesté slavnostně uděleny Stříbrné pamětní medaile Senátu. Do podobných akcí pravidelně a rád nominuji významné osobnosti Novoborska a Českolipska, abych poukázal, že tu máme celou řadu šikovných lidí, kteří by neměli unikat pozornosti, a projevil hrdost na kraj, v němž žijeme.

Proto zde byl také oceněn pan Vlastimil Dvořák z Nového Boru, autor řady patentů, celoživotní sklář, který se zasloužil o rozvoj tohoto krásného řemesla nejen v regionu.

Tradice udělování Stříbrné pamětní medaile Senátu u příležitosti Dne české státnosti 28. září byla založena v roce 2012. Cílem je vyjádřit úctu horní komory parlamentu lidem, kteří udělali a jistě ještě udělají pro tuto zemi mnoho a které stát a společnost dostatečně nedoceňují. Smyslem medaile je symbolicky odměnit nejen celoživotní dílo konkrétních lidí, ale i jedinečné mimořádné výkony, ať už celostátního či mezinárodního významu, a to ze světa vědy, kultury, sportu a společenského života.

Příběh Vlastimila Dvořáka

Pan Vlastimil Dvořák se narodil v roce 1924 v Práchni mezi Novým Borem a Kamenickým Šenovem. Jeho otec i oba dědečkové a strýcové byli skláři, tatínek pracoval jako sklářský mistr ve sklárně fy Štěpán – Hrdina v Práchni, zemřel bohužel velmi mlád, když bylo malému Vlastimilovi 8 let.

Do sklárny se poprvé podíval ve svých 6 letech, když o prázdninách nosil otci svačinu. Už tehdy si zkoušel, jaké to je nabrat si na píšťalu žhavou sklovinu a vyfouknout si třeba „kelbl“ (základ každého sklářského výrobku. Jelikož vyrůstal mezi skláři, nedovedl si představit, že by se kdy věnoval něčemu jinému. Po obecné a měšťanské škole nastoupil na odbornou školu sklářskou se zaměřením na technologii v Kamenickém Šenově. Poté dostal nabídku ze sklárny v Otvovicích u Kralup nad Vltavou, nicméně laboratoř si musel z Prahy vybavit sám. Později byl pověřen řízením výroby plynu pro sklárnu a už v 17 letech měl pod sebou řadu lidí. V této sklárně také získal důležité razítko, které ho svým způsobem ochránilo před válkou, protože nemusel odjet pracovat do bombardovaného Berlína. Tak moc se chtěl ve zdraví dočkat konce války. I když na jejím konci byl svědkem bombardování měst spojenci a letecký poplach s nutným opuštěním sklárny a schováním se v hustém křoví byl téměř na denním pořádku.

Po válce, hned 3. prosince 1945, se Vlastimil Dvořák rozloučil s Otvovicemi a vrátil se domů do Kamenického Šenova. Záhy ale musel nastoupit na vojnu do Prahy. Po ní se v roce 1948 oženil.

S manželkou se odstěhovali do Antonínodolu u Jihlavy, kde působil ve sklárně jako vedoucí laboratoře. Ale dlouho tam nevydržel. Po válce se totiž znárodňovaly sklárny, a tak vznikl podnik Severočeské sklárny. Odtud přijal nabídku dělat ředitele v Kamenickém Šenově (1951 – 1956), měl na starosti zavádění a provozování výroby optického skla, musel se hodně učit. V roce 1956 byl jmenován technickým náměstkem podniku Severočeské sklárny ve Svoru, později přemístěným do Nového Boru.

Kvůli intrikám bývalého kamaráda angažovaného v KSČ ale po pěti letech o funkce přišel. Naštěstí ho jeho nástupci nechali v podnicích dále pracovat. V Šenově fungoval jako technolog a ve Svoru jako technický náměstek na podnikovém ředitelství. To se psal rok 1956.

Evropská úroveň

V podniku Severosklo pracoval 21 let – nejprve 9 let ve funkci technického náměstka, v letech 1965 až 1977 jako podnikový ředitel. V roce 1956 už měl dost zkušeností, aby mohl narýsovat budoucnost podniku na dalších 10 let, která znamenala přechod výroby k totální technologické modernizaci výroby optického skla, především brýlových protislunečních skel, skel pro dálniční, drážní a leteckou signalizaci, skel pro noční vidění, mikroskopických skel pro výzbroj tanků a dělostřeleckých zaměřovačů.

Pro každou ze tří skláren (Svor, Skalice a Kamenický Šenov) udělal nástin rozvoje a poté se věnoval konkrétním plánům. Výroba ve sklárnách byla postupně zmechanizována a přeorientována na moderní výrobu. Ve výrobě protislunečních, brýlových a speciálních skel se sklárny dostaly na evropskou úroveň. Díky tomu, že uměl německy (a také díky RVHP), mohl si vyměňovat zkušenosti a technologické postupy se sklárnou v Jéně ve východním Německu. Spolupracoval i s francouzskou jedničkou Corning.

Další vzdělání si doplnil až při práci poté, co složil maturitu (r. 1956) na Průmyslové škole sklářské v Novém Boru. Nejprve absolvoval kurz na Vysoké škole chemicko-technologické, poté při VŠE v Praze, dálkové studium tehdy ještě nebylo možné. Účastnil se odborných školení. Příležitost vysokoškolského studia dostal až v roce 1972, kdy byl přijat k externímu studiu na VŠST v Liberci, ale již byl příliš unavený, navíc musel v letech 72-74 absolvovat tzv. Univerzitu marxismu-leninismu, a tak přihlášku zrušil.

V letech 1951 – 1975 byl nestraníkem – výjimkou. Ale nakonec musel jako vedoucí závodu do strany stejně vstoupit, aby „unikl pozornosti“. Nechtěl opustit práci, kterou měl tak rád. Nikdy se ale neangažoval víc, než bylo nezbytně nutné. Díky tomu ale nakonec získal spoustu známostí mezi odborníky. Byl ve funkci Krajského výboru silikátové společnosti, v této práci pokračoval ještě řadu let po roce 1989 pod hlavičkou Sklářské společnosti.

Při reorganizaci, když byl založen také Výzkumný ústav Sklo Unionu v Teplicích, dostal nabídku stát se jeho ředitelem, působil zde až do důchodu v roce 1986 a nakonec ještě externě až do roku 1996.

20436_7f9a15562eb9630d0f648b47119288ef_bigSpolupracoval s řadou vědců a při Akademii věd v Praze, podílel se na vývoji prototypové linky na výrobu optických vláken.

Obor optické sklo, kterým se zabýval, byl v naší republice ve sklářství jedinečný, používali se nejmodernější technologie a kvalita výroby byla na špičkové úrovni, z (jeho) zkušeností čerpali i kolegové z jiných podniků.

Foto: www.senat.cz

Další osobnosti regionu

Sklářská lokálka zve na oslavy 130 let

Již za nedlouho čeká poklidná městečka Kamenický Šenov a Česká Kamenice velkou slavnost. Malebná sklářská lokálka, která si několikrát zahrála ve filmu, zažije jubileum 130 let od svého zprovoznění. Akce se uskuteční v sobotu 18. června, centrem oslav bude nádraží Kamenický Šenov. Na programu jsou připraveny jízdy mnoha historických vlaků, autobusů, ožije i cyklostezka. Chybět nebude bohatý hudební a kulturní program, občerstvení či ochutnávka piv z regionálních pivovarů.

Podrobný program oslav včetně jízdních řádů všech zvláštních vlaků a autobusů nalezne na www.kzc.cz.

„V den oslav přijede z Prahy přes Ústí nad Labem a Děčín do České Kamenice rychlík vedený historickou dieselovou lokomotivou řady T 478 ´Zamračená´ s původními rychlíkovými vozy první a druhé třídy vagonky Bautzen z roku 1978,“ představuje první z nostalgických vlaků Mgr. Bohumil Augusta, jednatel KŽC s.r.o. a zároveň pořadatel oslav, který Šenovskou lokálku vlastní a provozuje. Z České Kamenice do Kamenického Šenova budou po celý den kyvadlově jezdit typické červené motoráčky z padesátých let – M 131, tzv. Hurvínek a M 262 Kredenc.

Senátor Jiří Vosecký o důležitosti příhraniční spolupráce

pohovoří v pátek 17. června na první neoficiální části v rámci oslav 130 let sklářské lokálky –  v 11 hodin ve stanici Kamenický Šenov, kam hosty přiveze historický motoráček z České Kamenice.

Jsem moc rád, že se mohu zúčastnit této významné události a především, že se Klubu železničních cestovatelů podařilo uvést Šenovskou lokálku do dnešního úctyhodného stavu. – Koho by zajímali nejen podrobnosti o její rekonstrukci, vřele doporučuji nově vydanou knihu 130 let sklářské lokálky Česká Kamenice – Kamenický Šenov.

Zachování Šenovské lokálky považuji za zásadní také pro budoucí generace, aby mohly obdivovat sklářské dědictví Českolipska.

Jedná se o významnou událost a památku důležité pro rozvoj našeho regionu; připomínku umu našich předků a kulturního dědictví, o níž bychom neměli ošidit naše děti.

Díky podpoře regionu a nadšení členů Klubu železničních cestovatelů se z Šenovské lokálky stal vyhledávaný a prosperující turistický cíl. Co je důležité podotknout, nejen pro Čechy, láká i naše německé sousedy.

Právě „smazání“ hranic mezi Českou republikou a Německem patří mezi mé dlouhodobé cíle. Také z toho důvodu jsem se v 90. letech podílel na založení Euroregionu Nisa, který si klade za cíl podporu česko-německo-polské příhraniční spolupráce. Snažíme se o to, aby člověk nepoznal, kudy vede hranice mezi oběma státy.

Typickým příkladem je Krompach na Českolipsku. Poté, co tu člověk překročil hranice z německé strany, udržované silnice se změnily v tankodrom. To se nám již podařilo napravit. Připravuje se projekt bezpečnějších turistických cest, který by zájemce, ať už z Česka či Německa, zavedl na nejhezčí místa regionu. A mohl bych pokračovat. Každopádně právě do této vize Šenovská lokálka bravurně zapadá.

Akci podporují jak Ústecký a Liberecký kraj, na jejichž hranici se lokálka nachází, tak města Česká Kamenice a Kamenický Šenov. „Liberecký kraj finančně podpořil oslavy významného výročí muzejní dráhy Kamenický Šenov – Česká Kamenice,“ říká Martin Půta, hejtman Libereckého kraje. „Jsem rád, že stále existují zájmové spolky a nadšenci, kteří se snaží udržet při životě nostalgické jízdy vlaků i aktivity spojené s železnicí. Díky nim můžeme nahlédnout do historie kolejové dopravy, můžeme se zase na chvíli vrátit do časů červených motoráčků. Přeji všem cestujícím pěkný zážitek a šťastnou cestu,“ dodává hejtman Půta, který se oslav osobně zúčastní.

Uvítací ceremoniál oslav se zastupiteli města doprovodí známé hudební seskupení Josef Švejk & C. a k. ŠRAML. Pro návštěvníky oslav bude následovat bohatý doprovodný program – dobovou módní přehlídku a dětskou přehlídku uvede Modelingová a umělecká agentura Reas Agency, čtveřice profesionálních tanečnic zatančí kankán a charleston, své vystoupení předvedou i mažoretky z Nového Boru.

Návštěvníci si prohlédnou ukázky vojenských uniforem, chybět nebudou stánky s občerstvením a pro milovníky poctivého piva budou k dispozici čtyři regionální minipivovary. K jejich konzumaci zahraje flašinetář z Liberce. Programem oslav vás provede Petr Svoboda z Reas Agency.

Na své si přijdou i obdivovatelé historických autobusů. Z České Kamenice, resp. z Kamenického Šenova a z České Lípy vyjedou autobusy Karosa ŠD11 a Škoda 706 RTO na dvou linkách. Jedna linka pojede k národní přírodní památce Panská skála či ke sklářskému muzeu. Druhá linka bude pokračovat podél bývalé železniční trati z Kamenického Šenova přes Nový Oldřichov a Volfartice k hlavnímu nádraží v České Lípě, z níž je dnes oblíbená cyklostezka.

Veškerý program je zdarma, proto neváhejte a využijte možnost ukázat svým dětem, jak se jezdilo veřejnou dopravou v dobách, kdy v Kamenickém Šenově vzkvétal sklářský průmysl a lokálka funěla do kopců na rozhraní Lužických hor a Českého středohoří…

V rámci oslav bude představena a pokřtěna zcela nová publikace věnovaná 130 letům sklářské lokálky – někdejší místní dráhy z České Kamenice do České Lípy. Dnes je z posledního zachovaného úseku do Kamenického Šenova dráha regionální, na níž je vedena víkendová turistická doprava. Publikaci bude možné si na oslavách zakoupit.  Podrobný program oslav včetně jízdních řádů všech zvláštních vlaků a autobusů nalezne na www.kzc.cz.

Akce 130 let sklářské lokálky je součástí projektu „Kulturní léto Kamenický Šenov 2016, rok výročí“  podpořeného Evropskou Unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj z Programu spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2014-2020 v rámci Fondu malých projektů Euroregionu Nisa.

Dále akci podpořili Ústecký kraj, Liberecký kraj a sponzoři z řad železničního průmyslu a železniční dopravy.

Jeden rok senátora Jiřího Voseckého. 365 dní ve funkci.

Na den přesně před rokem se uskutečnily senátní volby. Tehdy třiašedesátiletý starosta Okrouhlé na Českolipsku v nich porazil dosavadního senátora Karla Kapouna. Jiří Vosecký získal 59,32 procenta hlasů. 18. října 2015 je Jiří Vosecký senátorem přesně jeden rok. Co se za ten rok povedlo?

Senátor Jiří Vosecký v první řadě dodržel svůj volební závazek být senátorem na plný úvazek. Již nekandidoval na starostu obce Okrouhlá, předsedu Svazku obcí Novoborska a vzdal se členství ve Výboru regionálního rozvoje Libereckého kraje.

Zřídil své kanceláře v České Lípě a Okrouhlé a dalším místem pro setkávání s občany bude v Chorušících na Mělnicku, kde si s ním lidé mohou domluvit schůzku. Během jednoho roku ve funkci Jiří Vosecký přijal v kancelářích mnoho občanů, nebo za nimi sám dostavil. Rovněž na webové stránce www.jirivosecky.cz funguje kalendář, kde mohou občané vidět, kde se mohou se senátorem setkat.

Zde jsou zároveň publikovány názory, komentáře a tiskové zprávy senátora Jiřího Voseckého, s nimiž vystupuje i v médiích.

Jiří Vosecký je jakožto člen Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku zpravodajem novely občanského zákoníku, která se zabývá zrušením tzv. karenčí doby, to jest, aby zaměstnancům byly nahrazeny také první tři dny nemocenské. Jiří Vosecký přišel s návrhem úpravy novely zákona, tak aby byla karenční doba zrušena, ale zároveň se více finančně nezatěžovali zaměstnavatelé, a spoluzasloužil se také o svolání semináře s odborníky k problematice. (Články k tématu: TZ: Senátor Vosecký (SLK) má pro vyplácení nemocenské lepší řešeníZrušení karenční doby ano. Ale jaká bude kompenzace pro zaměstnavatele?)

Během celého roku pravidelně navštěvuje jednotlivé obce volebního obvodu 36. V nedávné době navštívil senátor Jiří Vosecký např. uprchlický tábor v Bělé pod Bezdězem-Jezové zejména proto, aby hovořil se starostou města Milan Lomozem o tom, co jeho občany v souvislosti s detenčním zařízením trápí. Rovněž shledal, že podmínky v táboře jsou přijatelné, život v táboře připomíná vojenský režim s ostrahou. Vosecký tak odmítá nářky různých neziskových organizací, stejně tak veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové, o tom, že by uprchlíci byli drženi v nelidských podmínkách. (Článek k tématu: Uprchlický tábor v Jezové do života Bělé pod Bezdězem nezasahuje, problémem jsou peníze pro zaměstnance i na výuku)

Vedle toho Jiří Vosecký podporuje mnoho regionálních dobrovolnických organizací. Naposledy pomoc směřovala k organizaci Klub onkologických pacientů Českolipská Vesna v čele s paní Evou Barkmannovou. Díky nominaci senátora se Eva Barkmannová právem stala Ženou regionu roku 2015. Kromě toho nominoval osobnosti do soutěže Osobnost roku Libereckého kraje. K jeho velkému překvapení byl také on sám občany do soutěže nominován a byl vyhlášen jako Osobnost roku v kategorii veřejná správa včetně zdravotnictví, školství a sociálních věcí. Podpořil akci Česko svítí modře.

V neposlední řadě se snaží o prezentaci regionu, přičemž se především zaměřuje na sklářství. Na pozvání senátora přijíždějí na Novoborsko vzácní hosté obdivující zručnost sklářů a jejich kvalitní výrobky. Následně se sem často sami vrací i se svými známými nebo kolegy.

Po roce ve funkci senátor Jiří Vosecký stále více naráží na to, že práce senátora má mnoho společného s jeho zálibou ve včelaření: Mnohdy člověk dělá hodně práce, kterou nikdo nevidí a všichni čekají jen na med. Přitom stačí jeden nevhodný déšť během snůšky a z medové sezony nic není…