Lékárníci musí ověřovat pravost léků. I když má novela řadu nedostatků

Lékárníci musí od soboty 9. února ověřovat pravost vydaných léků. Budou srovnávat zvláštní kód na krabičce s údaji v celoevropském úložišti. Senátoři totiž jednomyslně schválili vládní novelu vycházející z evropské směrnice o ověřování pravosti léků na předpis. Jejím cílem je zabránit padělání léků a tomu, aby se do lékáren dostávaly falešné léky. Senátoři měli přitom výhrady k výjimce týkající se distribuce vakcín. Navíc ne všechny krabičky stihli výrobci zanést do celoevropské databáze – podle lékárníků se tak nedaří ověřit až třetinu léků.

Senátor Jiří Vosecký zákon podpořil, přestože na zdravotním výboru patřil k jeho největším kritikům. Novela podle něj obsahuje nedostatky a nedodělky. Novela byla šita horkou jehlou a nebyl čas ani na jejich odstranění, ani na řádnou přípravu do praxe. Pokud by novela schválena (byť v této podobě) nebyla, mohlo by to způsobit problém lékařům, potažmo spotřebitelům – pacientům. I tak Vosecký nevěří, že tento systém bude fungovat dlouhodobě bezchybně.

Zároveň vyzval ministry, aby všechny zákonné normy, které je zapotřebí uvést v platnost, předkládali poslancům a Senátu minimálně s půlročním předstihem, aby o nich bylo možné diskutovat.

Pochyby o potřebě ověřovat pravost léků už dříve vyjádřila Česká lékárnická komora, podle níž jsou současná bezpečnostní pravidla dostatečná. V českých lékárnách se podle prezidenta komory Lubomíra Chudoby dosud neobjevil ani jeden padělek léčivého přípravku, problémy jsou ale při prodeji léků prostřednictvím internetu. Nejčastěji jde o léky na sexuální dysfunkce, pálení žáhy, poruchy příjmu potravy, úzkosti nebo onkologická onemocnění.

Novela podle jejích kritiků nepřiměřeně zvýší administrativu. Náklady na systém úložišť, kde se budou kódy balení evidovat, ponesou výrobci léků. V Česku v souvislosti s tím vznikla Národní organizace pro ověřování léčiv. Tvoří ji Asociace inovativního farmaceutického průmyslu, Česká asociace farmaceutických firem, Asociace evropských distributorů léčiv, Asociace velkodistributorů léčiv a Česká lékárnická komora.

Některé lékárny systém od loňského července testují. Lékárnická komora letos v únoru vyčíslila náklady, které nové nařízení přinese lékárnám, na 300 milionů až 500 milionů korun. Do částky započítala pořízení nových čteček kódů, nový lékárenský software, ale i proškolení personálu nebo čas, který bude muset pro ověření vynaložit navíc.

Sněmovna v novele schválila snížení maximální výše postihu za porušení povinností z 20 milionů na dva miliony korun a odkladu jejich možného ukládání až na rok 2020. Novela rovněž umožní dodavateli vrátit takový lék, u kterého se nepodaří ověřit jeho pravost ani po dvou týdnech od prvního neúspěšného pokusu. Prezident České lékárnické komory žádal zkrácení této lhůty na týden. S obdobným návrhem neuspěla senátorka Jitka Chalánková.

Odlišný postup ověřování pravosti bude podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (ANO) platit u vakcín pro povinné i nepovinné očkování. Půjde o povinnost distributorů. Senátoři z řad lékařů upozorňovali na riziko nedodržení skladovacích podmínek vakcín, které musejí být v chladu. „Nemůžeme vyloučit, že se ten problém může objevit,“ připustil Vojtěch.

Lékárny hned v prvních dnech po (kvapném) uvedení novely do praxe evidovaly problémy: Ne všechny krabičky totiž stihli výrobci zanést do celoevropské databáze – má se jednat až o třetinu léků. I neověřitelné léky ale lékárníci budou moct pacientům vydávat, a to až do konce roku, do kdy platí přechodné bezsankční období. Požádal je o to ministr zdravotnictví.

„Pokud lékárník při nejlepším vědomí odebírá lék standardní distribuční cestou a zkrátka balení není možné ověřit, tak je ve veřejném zájmu, aby lék vydal pacientovi. To má zkrátka přednost před technickým ověřením,“ uvedl. Lidé dostanou i dříve vyrobené léky, které na sobě ještě nové ochranné prvky nemají. Podle Národní organizace pro ověřování pravosti léčiv jsou bezpečné a vyhazovat se nebudou.

S využitím ČTK a irozhlas.cz
Foto: freeimages.com

Proplácení prvních tří dní nemoci se komplikuje – v Senátu

Na půdu Senátu se ještě před koncem roku vrátil dlouho diskutovaný návrh zákona, který by zaměstnancům umožnil dostávat (částečnou – 60 procent vyměřovacího základu) náhradu mzdy už v prvních třech dnech nemoci. Nyní nemocenskou pobírají až od čtvrtého dne, v prvních třech dnech nemoci nedostávají nic. Zatímco Sněmovna novinku (kdy by náklady hradili zaměstnavatelé) posvětila, Senát ji poslancům – s odvoláním na zneužívání nepoctivými zaměstnanci a velký zásah do státního rozpočtu – vrátil. Ti však opět mohou veto horní komory přehlasovat.

Zrušení karenční doby se na půdě Poslanecké sněmovny a Senátu přetřásá od poloviny roku 2015, stejnou dobu se problematikou intenzivně zabývám.

Senát odmítl novelu zákoníku práce, podle níž by firmy měly platit zaměstnancům od července náhradu mzdy i v prvních třech dnech nemoci. Podle kritiků ke zrušení karenční doby není důvod, zaměstnavatele by to příliš zatížilo.

Zaměstnanci by podle novely měli dostávat i v prvních třech dnech nemoci 60 procent vyměřovacího základu, náklady by hradili zaměstnavatelé. Zaměstnavatelům, kteří proti zrušení karenční doby protestují, se na druhou stranu sníží o 0,2 procentního bodu odvody, což představuje zhruba 3,5 miliardy korun.

Podle ministryně financí Aleny Schillerové (za ANO) by zrušení karenční doby představovalo výpadek příjmů státního rozpočtu ve výši zhruba tři miliardy korun ročně. Hospodářská komora odhaduje, že by dodatečné výdaje firem mohly činit až pět miliard korun vzhledem k tomu, že se zvýší nemocnost a zástup za nemocné se bude hledat obtížně.

Osobně se dlouhodobě ztotožňuji s tím, aby lidem první tři dny nemoci propláceny byly. Zaměstnanci by neměli být trestáni za to, že jsou nemocní. Stává se pak, že lidé choroby přecházejí, což není žádoucí pro jejich zdraví, zároveň ohrožují své kolegy v práci, které mohou nakazit.

Jedním dechem ovšem dodávám, že veškeré náklady by neměl nést zaměstnavatel. Proplácejme nemocenskou od začátku, ale zaměstnavatel musí dostat náhradu. Tu jsem navrhoval už před časem v pozměňovacím návrhu senátního zákona ve snížení jejich nákladů na nemocenském pojištění z 2,3 na 2,1 %. Náklady zaměstnavatelů by tak byly pokryty a ministerstvo financí by tento krok stál ročně v odhadu 2 mld. korun. Mám k tématu řadu analýz, který jsem ochoten kritikům předložit.

Články k tématu

S využitím ČTK
Foto: freeimages.com

Jiří Vosecký laureátem Cen Euroregionu Nisa

Senátor Jiří Vosecký převzal ocenění v rámci Ceny Euroregionu Nisa s názvem „Osobnost s největší osobní angažovaností v přeshraniční spolupráci“.

Senátor Jiří Vosecký a bývalý starosta Okrouhlé na Českolipsku se dlouhodobě na přeshraniční spolupráci podílí, je zakládajícím členem (r. 1991) organizace Euroregion Nisa, dosud působí jako její místopředseda.

Cena Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa 2018

10. ročník prestižní mezinárodní soutěže.

V jednotlivých kategoriích jsou vyznamenána příkladná přeshraniční partnerství na území Euroregionu. Cílem je prostřednictvím tohoto ocenění vyjádřit veřejné uznání institucím i jednotlivcům za vynikající výsledky dosažené v oblasti spolupráce v příhraničí Německa, Polska a České republiky.

www.ern.cz

Senát schválil mírnou toleranci alkoholu u cyklistů, rozhodne Poslanecká sněmovna

Výraznou převahou hlasů poslali senátoři k projednání poslancům návrh zákona, který za určitých předpokladů toleruje u cyklistů 0,5 promile alkoholu v krvi. Po dvou letech debat tak svítá českým milovníkům cyklistiky naděje, že si budou moct dát na výletě pivo či víno. Zároveň se přiblížíme západním zemím.

Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích senátorů Ivo Valenty, Jana Horníka, Jiřího Voseckého a dalších senátorů navrhuje, aby cyklisté nebyli pokutováni za jízdu pod mírným vlivem alkoholu. Konkrétně by jim mělo být tolerováno 0,5 promile alkoholu v krvi, což odpovídá zhruba dvěma desetistupňovým pivům nebo skleničce vína. Cyklista přitom musí jet na kole sám (nesmí vést dítě, a to ani ve vozíku za kolem) a musí se pohybovat výhradně po cyklostezkách, účelových místních komunikacích nebo nanejvýš silnicích 3. třídy. Návrh zároveň počítá s maximální pokutou do výše 500 korun, namísto stávajícího rozmezí 2 500 až 20 000 korun. Návrh na své schůzi 15. listopadu 2018 podpořila většina přítomných senátorů (63 z 66 přítomných). Senátora Jiřího Voseckého teď čeká obhajoba novely v Poslanecké sněmovně.

„Výsledkem jsem potěšen. Je ovšem třeba připomenout, že se nejedná o zákon pro alkoholiky, nýbrž pro slušné lidi – cyklisty, aby nemohli být šikanováni policisty, když si dají jedno pivo. Protože někde se toto skutečně dělo,“ říká senátor Jiří Vosecký (SLK).

Tolerovaný limit 0,5 promile například úspěšně funguje v sousedním Německu; v Rakousku či Polsku je ještě vyšší. „Když jedete od nás z Krompachu na Oybin a tam si dáte pivo, nepácháte žádný trestný čin. Ale jakmile přijedete z Německa zpět do Čech, už máte problém. Takže i v rámci podpory cestovního ruchu a příhraniční spolupráce je zapotřebí v rámci sjednocování Evropy harmonizovat základní právní předpisy. A posouvat bychom se měli rozhodně na západ,“ dodává Vosecký.

Historie návrhu: Pivní naděje pro cyklisty – Senát jim chce povolit 0,5 promile (článek z 25. 4. 2018)

Senátor Vosecký drží slovo, už nebude starostou Okrouhlé

Na ustavujícím zastupitelstvu obce Okrouhlá, které se uskutečnilo v pondělí 5. listopadu, byl novým starostou zvolen Jaroslav Votýpka z hnutí za Starostové pro Liberecký kraj. Vystřídal tak stávajícího starostu Jiřího Voseckého, který již dlouhodobě avizoval, že z důvodů pracovního vytížení senátora za Českolipsko dále nechce pokračovat ve vedení obce a bude se věnovat pouze mandátu senátora.

Senátor Jiří Vosecký dodržel své předsevzetí být senátorem na plný úvazek hned po svém zvolení do horní komory Parlamentu ČR v roce 2014. Již nekandidoval na starostu obce Okrouhlá, zároveň se vzdal předsednictva Svazku obcí Novoborska, který zakládal.

Bohužel v září 2016 byl okolnostmi donucen opět do křesla starosty a to – na přechodnou dobu – usednout. Tehdejší starosta pan Štefan Pňaček se vzdal  ze zdravotních důvodů mandátu starosty i zastupitele Okrouhlé.

Důvody, které senátora vedly k tomu, aby znovu stanul v čele obce, shrnul Jiří Vosecký: „Určitě mi nešlo o funkci, kterou jsem předtím zastával téměř dvacet let. Důvodem byl blížící se konec plánovacího období EU, kdy bude možné čerpat finanční prostředky pro rozvoj Okrouhlé. Bylo zapotřebí připravit několik investičních projektů a žádostí na využití evropských dotací.“

Stal se neuvolněným starostou a jako uvolněný místostarosta byl zvolen Jaroslav Votýpka, který nyní již s určitými zkušenostmi usedá do křesla starosty. „Během uplynulých dvou let se mi podařilo seznámit pana Votýpku s problematikou řízení obce.“ dodává Vosecký.

Vláda by měla být ve zvyšování důchodů ambicióznější

Senát na své schůzi 19. července 2018 projednával zvýšení důchodů.

Poslanci navrhovali, aby důchod stoupl – o tisíc korun – pouze seniorům starším 85 let (a o 2 000 korun starším 100 let). My jsme ovšem po dlouhé rozpravě nakonec důchodovou novelu vrátili do Poslanecké sněmovny s tím, že žádáme navýšení o tisíc korun pro všechny seniory, kteří čerpají důchod 25 a více let.

Dle současné právní úpravy se důchod skládá ze dvou složek, a to ze základní a procentní výměry. Výše základní výměry důchodů činí 9 % průměrné mzdy měsíčně a náleží všem důchodcům ve stejné výši.

Předložený návrh zákona zvyšuje základní výměru důchodů z 9 % na 10 % průměrné mzdy s cílem přispět ke zvýšení životní úrovně důchodců s nízkými důchody, u nichž základní výměra činí významnou část důchodu. Úprava se týká jak důchodů, které jsou již vyplácené, tak důchodů, které budou nově přiznávány od 1. ledna 2019.

Navrhovaná právní úprava bude mít finanční dopad do státního rozpočtu. Zvýšení základní výměry na 10 % průměrné mzdy bude v roce 2019 znamenat vyšší výdaje na důchody o necelých 12 mld. Kč oproti stávajícímu stavu. Navýšení důchodů důchodcům, kteří dosáhli věku 85 let, bude v roce 2019 znamenat nárůst na výdaje na důchody o cca 2,2 mld. Kč.

Tzn. předpokládaný finanční dopad do státního rozpočtu celkem 14,2 mld. Kč.

V současnosti se České ekonomice daří nad poměry velmi dobře. Všechny vládní resorty navyšují neúměrně své rozpočty.

Já osobně jsem příznivcem razantnějšího navýšení důchodů. Jsem přesvědčen, že vláda by měla být v této otázce ambicióznější. Protože kolem roku 1990 činila relace důchodu ke mzdě dokonce 52,7 %. Zatímco do roku 2016 spadla na 40,5 %. Hrubá mzda roste vůči průměrnému důchodu neúměrně rychle. Politickou vůlí vlády by mělo být dostat se alespoň na hranici kolem 42 %, což je úroveň např. let 2003, 2011, 2013 nebo 2014.

Důchodcům se sice v průměru přidává přibližně 320 korun, ale pořád budeme zhruba na hranici 38 % průměrný důchod vs. průměrný plat. Současný senior tak nyní dostává reálně méně, než by dostal kolem roku 1990. Toto by se vláda měla snažit narovnat – jak ostatně sama deklaruje.

S ohledem na potřebu rozhodnout o zvýšení důchodů v pravidelném termínu v lednu 2019 ve lhůtě do 30. září 2018 je účinnost předlohy, pokud jde o ustanovení upravující zvýšení základní výměry u vyplácených důchodů, stanovena ke dni 1. září 2018. V ostatních částech nabývá zákon účinnosti dnem 1. ledna 2019.

Důchody se zvyšují vždy v lednu, a to o součet poloviny růstu reálných mezd a růstu cen. Pravidlo zůstane stejné, zvětší se ale podíl přidávání do pevné části a zmenší se podíl na růst procentní výměry, v níž se odráží výše odvodů z výdělků a odpracované roky. Části seniorů se tedy budou penze zvyšovat pomaleji než dosud. V příštím roce se však opatření díky přechodnému ustanovení ještě neprojeví.

Pokud bude důchodová novela účinná, přesnou částku výměry důchodů na příští rok vláda stanoví v září podle nových pravidel. Zvýšení části důchodů o tisíc korun měsíčně předloha přímo stanovuje k lednu příštího roku.

Podle autorů vládního návrhu (Důchodovou novelu připravilo ministerstvo práce a sociálních věcí za bývalé ministryně v jednobarevné vládě ANO Jaroslavy Němcové.) je třeba starším seniorům přidat více kvůli jejich vyšším výdajům na péči a léky. Důvodem je i to, že starší senioři mají nižší penze než ti mladší. Před 30 lety nastupovali do starobního důchodu s nižší částkou. I když se jim později přepočítala, stále je výrazně menší, než mají mladší důchodci.

Starobní, invalidní a pozůstalostní důchod pobíralo na konci loňska od České správy sociálního zabezpečení téměř 2,9 milionu lidí. Starobní důchod dostávalo 2,4 milionu osob. Průměrný starobní důchod činil 11 850 korun.

Pozn.:

  • průměrný důchod je měsíční průměr roční výplaty samostatně vypláceného starobního důchodu (bez pozůstalostního)
  • jako průměrná hrubá mzda je uveden všeobecný vyměřovací základ (§17 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.)
  • částky mezd a důchodů jsou zvýšeny o státní vyrovnávací příspěvek v dobách, kdy náležel

Zdroj dat: Český statistický úřad

Zajímavé odkazy:

Hrubá mzda se od roku 1989 zvýšila reálně o 52 procent, důchody o třicet (2014)

457 sto a víceletým důchodcům vyplácela ČSSZ důchod k červnu 2018 (2018)

Poděkování hasičům a celému týmu Hasičské fontány Praha 2018

sobota 2. června 2018, Rašínovo a Hořejší nábřeží, Jiráskův a Palackého most, Praha

Byla to nezapomenutelná podívaná! Když hasiči z celé České republiky vzdali hold 100. výročí založení Československa prostřednictvím hasičské fontány dosud nevídaných rozměrů. Akce přilákala v sobotu 2. června s úderem 22. hodiny do centra Prahy k Vltavě tisíce Pražanů a turistů.

Více o akci Hasičská fontána 2018

Když jsem spolu s nimi fenomenální vodní dílo měnící barvy do rytmu symfonické skladby Vltava či české státní hymny, cítil jsem nesmírnou hrdost.

Dovolte mi, páni hasiči, abych Vám upřímně pogratuloval, jsem na Vás opravdu nesmírně pyšný a velice si vážím příležitosti se na této unikátní události spolu s dalšími podílet.

Jsem si jistý, že se tato událost zapíše do historie nejen české, ale i světové.

Krásné foto na požáry.cz

Foto a video na idnes.cz

Na hasičské fontáně se podílelo neuvěřitelných přes 200 družstev zahrnujících více než tisícovku hasičů – ať už šlo o hasiče profesionální či dobrovolné, ze všech koutů naší české země. Jsem velice pyšný a vážím si Vaší práce každého jednoho z vás.

Historie hasičských fontán, v nesrovnatelně menším měřítku, sahá až do roku 1991 v Libereckém kraji, konkrétně v Novém Oldřichově.

Přenést tento klenot do hlavního města, na symbolickou Vltavu, a převést jej do několikanásobně větších rozměrů se z počátku jevilo jako jedna velká utopie. Ozývala se řada pochybovačů, postupně se objevovaly další a další menší či větší překážky. Přesto ale bylo naštěstí více těch, co věřili a co celý organizační tým podporovali. Právě díky vašemu obrovskému nadšení a úsilí, milí páni hasiči, se veškerá úskalí dařilo překonávat směrem k přelomovému večeru 2. června 2018.

Potvrdili jste, že jste muži na svém místě. A vše, co děláte, děláte s maximálním nasazením. Ať už jeden den hasíte velký požár, mezi prvními spěcháte k dopravní nehodě, snášíte nemocnou babičku ze schodů do sanitky, nebo zachraňujete kotě z větví stromů. Potvrdili jste, že máte srdcem na pravém místě. Ať už hasíte problémy, nebo můžete rozdávat radost. Nápis, který nosíte na uniformě, pro vás není jen prázdnou frází, nýbrž naplněním poslání.

Foto: www.požáry.cz

52qkggpaav.1400

Pivní naděje pro cyklisty – Senát jim chce povolit 0,5 promile

Po téměř dvouleté pauze v Senátu znovu ožil návrh, aby cyklisté nebyli pokutováni za jízdu pod mírným vlivem alkoholu. Předložil jej tým 12 senátorů z různých klubů v čele se senátorem Jiřím Voseckým (SLK). Ten byl ostatně i zpravodajem tehdejšího návrhu exsenátora Zdeňka Škromacha.

Celé znění nového návrhu

Předložený návrh zákona je po obsahové stránce v podstatě totožný jako předcházející. Jde cestou tolerování požívání alkoholických nápojů před jízdou nebo během jízdy u osob, které řídí jízdní kolo.

Jedinou změnou je snížení limitu alkoholu, který by měl být tolerován – z původně navrhovaných 0,8 promile na 0,5 promile. Podobně to mají nastaveno v sousedním Německu. V Rakousku či Polsku je limit ještě vyšší. Navrhovaný limit odpovídá zhruba dvěma desetistupňovým pivům nebo skleničce vína.

Dosud u cyklistů platí nulová tolerance alkoholu stejně jako u ostatních účastníků silničního provozu.

Restrikcí jsme nikdy lidi nenaučili, aby se chovali zodpovědně.

Omezující podmínky pro cyklisty zůstaly zachovány z předchozího návrhu:

  • Předně musí jet cyklista na jednomístném kole sám. Tedy nepoveze děti na sedadle pro přepravu dítěte ani nepotáhne přívěsný vozík či připojené dětské kolo.
  • Zároveň k takové jízdě dojde jen na stezkách pro cyklisty, účelových a místních komunikacích nebo silnicích III. třídy.
  • Posledním předpokladem pro využití výjimky ze zákazu požívání alkoholu je požadavek, aby u cyklisty byla zachována schopnost řídit jízdní kolo, tedy konkrétně, aby u něj zjištěný obsah alkoholu nebyl vyšší než 0,5 promile (oproti původním 0,8 promile).

Pokud by cyklista výše uvedené porušil, hrozila by mu pokuta v maximální výši 500 Kč. Dosud hrozí pokuta v rozmezí od 2 500 Kč do 20 000 Kč.

Zároveň bych rád s inspirací v zahraničí prosadil přísné sankce: pokud to cyklista poruší, tak mu seberou řidičák. Kdo řídí a má 0,7 promile, dostane zákaz řízení na dva měsíce. U 0,8 promile na tři měsíce. Od jednoho promile na rok. Od 1,5 promile na deset let, bez diskuze. Takové jsou možnosti. Navíc pokud by ale cyklista způsobil dopravní nehodu, vztahovaly by se na něj sankce jako na ostatní účastníky silničního provozu.

Nutno také připomenout, že návrh koresponduje s mým přesvědčením „zákonů pro lidi“, neboť i tato úprava vznikla z iniciativy samotných občanů, kteří po celé republice sesbírali více jak 10 tisíc podpisů. Do Senátu ji pak dokonce až z Moravy dovezl jeden odvážný cyklista. Nejedná se tedy o žádný náš výmysl „od stolu“. Je zřejmé, že rekreační sportovci se rádi při výletě na kole osvěží dobře vychlazenou desítkou či okoštují decku dobrého moravského vína. Ostatně si také od návrhu slibujeme zatraktivnění moravských cyklostezek protínajících tamní vinice a zvýšení turismu v oblastech.

Zákon už jednou Senátem prošel, ve Sněmovně pak ale spadl pod stůl, protože skončilo funkční období a nikdo jej pak znovu nevynesl na světlo. Předchozí podobný poslanecký návrh v roce 2015 dolní komora zamítla.

Nyní se pro v prvním čtení na schůzi Senátu ve středu 25. dubna vyslovily více než dvě třetiny senátorů. Návrh poputuje k diskuzím do výborů, poté ho v horní komoře čeká ještě druhé čtení. Teprve pak se jím budou zabývat poslanci. Věřím ovšem, že norma dostane zelenou.

Návrh vyvolal bouřlivou debatu. Jeho podporovatelé tvrdí, že se nic nezmění, navíc Česko je jednou z mála zemí EU s nulovou tolerancí k alkoholu. Odpůrci se naopak bojí, že se pak na cyklostezkách začne pít ještě více a cyklisté pak budou ohrožovat ostatní – zejména děti. Také se jim nelíbí a považují za nebezpečné, že by se po pivu mohlo vyjet na silnice 3. třídy.

Nicméně nutno se na věc podívat také realisticky a s rukou na srdci si přiznat, kdo dnešní nulovou toleranci v cyklistickém sedle skutečně dodržuje…

K tématu

Senátní obvody se kvůli počtu obyvatel měnit nebudou

Hranice senátních volebních obvodů se už zřejmě nebudou měnit kvůli rozdílům v počtu jejich obyvatel. Senát ve středu 4. dubna tuto změnu prosadil do novely volebního zákona, kterou nyní dostane k opětovnému posouzení sněmovna.

Senátoři podpořili návrh Jiřího Dienstbiera, podle kterého by se do budoucna neměly měnit hranice senátních volebních obvodů při změně počtu jejich obyvatel nad zákonem stanovený limit. Dienstbier poukázal na to, že kvůli změnám hranic chodí někteří voliči k senátním volbám už po dvou letech a někteří třeba po deseti letech.

S návrhem kolegy Dienstbiera se ztotožňuji. Stávající úprava je nedokonalá a ubírá lidem právo volby. Pokud si občané někoho zvolí za senátora, měli by mít možnost ovlivnit i jeho další působení – podle toho, jak je svou prací (ne)přesvědčil. A ne s voliči šachovat jako s figurkami.

Vedle toho senátoři navrhli změnu pravidel, jimiž jsou voleni. Zavést by se mohlo jen jedno kolo namísto současných dvou. Změna by měla podle předkladatelů zvýšit účast v senátních volbách, protože účast je vždy podstatně vyšší v prvním kole než ve druhém.

Stávající úprava řeší stejný počet obyvatel

Na rozdíl od běžných norem ale dolní komora nemůže v tomto případě Senát přehlasovat. Horní komora také v doprovodném usnesení vyzvala vládu, aby předložila novou úpravu, která by přinesla větší územní stálost senátních obvodů.

Vláda navrhovala novelou upravit hranice 17 z 81 senátních volebních obvodů kvůli tomu, aby každý senátor zastupoval přibližně stejný počet obyvatel. Změny ale podle kritiků berou v úvahu pouze demografické hledisko, nikoli spádovost území obvodů.

Navíc se kvůli těmto změnám stává, že někteří voliči mohou volit senátora nikoli jednou za šest let, ale v kratším či delším časovém období.

Každý senátor má podle platných pravidel zastupovat zhruba stejný počet obyvatel ve svém obvodu, přípustná odchylka je 15 procent. Podle zjištění Českého statistického úřadu byl limit překročen na Berounsku, Mělnicku, Kladensku, Benešovsku a Kolínsku. Lidí naopak příliš ubylo na Sokolovsku, Bruntálsku a Karvinsku. Kvůli tomu se by se musely posunout hranice sousedních volebních obvodů, které by buď dostaly nové voliče, nebo o ně přišly.

S využitím ČTK

S vysokou rozvodovostí lze bojovat prevencí, zaznělo na konferenci v Senátu

V pondělí 16. dubna se na půdě Senátu uskutečnil už 17. ročník mezinárodní konference o rodinné politice. Letos si kladl za cíl odpovědět na otázku, zda „Mohou opatření rodinné politiky ovlivňovat rozvodovost?“ Diskutovalo se o dopadech rozvodovosti na společnost, ale především z druhé strany o tom, jak společnost, potažmo stát, může vysoké rozvodovosti (v České republice v posledních letech oscilující kolem 46 %) zamezit. A to zejména s ohledem na dopady na dítě – rozvodem rodičů je postiženo kolem 23 tisíc dětí, ať už zůstane s kýmkoliv z rodičů, plnohodnotnou výchovu postrádá. Za velice přínosný považuji vhled, jak s problematikou pracují naši sousedé v Německu, zaměřují se na prevenci rozvodovosti.

Konference: Mohou opatření rodinné politiky ovlivňovat rozvodovost?

Konferenci pořádal Národní centrum pro rodinu a Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu ČR ve spolupráci s Rodinným svazem Institut für Ehe und Familie a Hanns Seidel Stiftung. Gestorem akce za zdravotnický výbor byl senátor Jiří Vosecký.

Velice zajímavé přednášky si připravili:
  • Daniela Kovářová, advokátka, šéfredaktorka odborného časopisu Rodinné listy, prezidentka Unie rodinných advokátů: Vliv společenského klimatu na rozvodovost)
  • Pavel Rataj, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy: Je manželství symbolem stability soužití?
  • Franz Thurmaier, Institut für Forschung und Ausbildung in Kommunikationstherapie e. V., Mnichov, SRN: Zahraniční příklad primární prevence vzniku poruch ve vztazích a rozvodů: 25 let EPL (Vzdělávací program partnerství) a Zahraniční příklad primární prevence vzniku krizových jevů v partnerském soužití: Následné programy a nové cesty medializace
  • Hana Heindorferová a PhDr. David Cichák, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Liberec: Důsledky rozvodu z pohledu nejlepšího zájmu dítěte
  • Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.: Soudem nařízené nedobrovolné terapie u rodičů válčících o dítě

Palčivé téma do Jednacího sálu Senátu přilákalo téměř sto lidí.

Cílem diskuze bylo poskytnout podněty senátnímu Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pro budoucí legislativní iniciativu.

Vliv zákona

Advokátka JUDr. Daniela Kolářová se ve svém příspěvku zamýšlela nad tím, zda lze rozvodovost ovlivnit právním ustanovením. Hovořila o emancipaci, rovnoprávnosti mužů a žen, hormonální antikoncepci i o tom, že v současnosti muži nemají důvod vstupovat do manželství. Dříve bylo podle ní manželství daní za sex. Svým projevem rozčílila jednoho z přítomných. Podle ní paseku nadělal také nový občanský zákoník operující s tím, že každý člověk má právo na štěstí a všechny cesty jsou dobré, stejně tak že každý rodič má právo vychovávat své dítě a zároveň je dítěti přiřknuto participační právo, tedy aby dítě bylo seznámeno se vším, co se ho týká a také mělo se vyjádřit. Jen doufá, že se tím soudci nebudou dogmaticky řídit.

V reakci na ni se o slovo přihlásil Ing. Jiří Fiala, předseda o.s. K 213, s myšlenkou, že rozvod musí přestat být výhodný. Manželství je podle něj týmovou spoluprací, a pokud do ni nehodlá jeden z partnerů investovat, ať se nežení nebo nevdává. Obecně je mínění, že rozvodem více trpí ženy, ale podle něj 90 % žádostí o rozvod podle něj podávají ženy. Mnohdy jsou pak jako násilníci popotahováni muži a ženy chtějí získat vše – děti i majetek.

Nezbytná komunikace

Mgr. Pavel Rataj se dotkl emocí přítomných, když na úvod promítl dvě videa. S odkazem na možnost párové terapie podotkl, že spokojenější jsou v partnerství a snáze překonávají překážky ti, jež ho berou jako cestu, než ti, co stále hledají harmonii. Pozitivním poselstvím je, že návod na spokojený vztah existuje. Ale záleží na tom, jaká máme od vztahu očekávání. Neshody jsou většinou chybou komunikace. Důležité je na problematiku pohlížet také z toho pohledu, že to, jak spolu rodiče (ne)umí komunikovat, si s sebou do dospělosti odnáší i jejich potomek. Partneři by si měli uvědomit, že ve vztahu neexistuje objektivní pravda, komunikaci ovlivňují pocity a emoce. A jakmile nejsou schopni se rodiče domluvit, prakticky postrádají rodičovské kompetence.

A jak rodiny podpořit, aby o svůj vztah více pečovali? Dát těm, které spolu žijí dlouhodobě, možnost čerpat výhod rodinné politiky.

Variantou před rozvodovým stáním může být terapie či mediační proces. Jakmile do vztahu vstupují advokáti a peníze, přichází bojová nálada.

Je tu ale i problém doby, kdy mladí lidé dostávají příliš od rodičů a pak si ničeho tolik neváží. Nemusí kvůli ničemu trpět. Starší generace byla zvyklá leccos vydržet, byla tolerantnější. Dnes lidé vše hned řeší útěkem. S touto myšlenkou se zcela ztotožňuji. Dříve lidé řešili daleko palčivější problémy, aby zajistili rodinu, dnes žijeme v blahobytu a máme čas zabývat se hloupostmi.

V posledních letech se doba zrychlila ve všech ohledech a bude chvíli trvat, než se společnost s tímto skokovým pokrokem sžije. Až 60 % žen si stěžuje, že na vztah nemají tolik času, kolik by si přály.

Přitom manželství má smysl i v 21. století, může být stabilizujícím prvkem, ale ne tím hlavním.

Párové programy

Velice osvěžující a inspirativní bylo hned dvojí vystoupení doktora Franze Thurmaiera z mnichovského Institutu pro výzkum a vzdělávání v komunikační terapii. Ten prakticky navázal na kolegu Rataje v otázce nutnosti spolu umět komunikovat a být vybaven arsenálem komunikačních dovedností, abych byl schopen překonávat různé fáze partnerského vztahu. Samozřejmě je neméně důležité, aby k sobě partneři na začátku cítili lásku a měli dost společného, i když doba je taková, že jsme náročnější – na sebe i na partnera. Velký vliv na ztroskotání partnerství má špatná komunikace.

Proto se v Německy už řadu let zaměřují na podporu párové komunikace – nese název EPL. Jedná se o jakýsi učební program, v němž se partneři mají naučit lépe vyjadřovat s cílem omezit nedorozumění a umět přesně popsat své potřeby a přání. Nezávisle na tématu by se partneři neměli zraňovat a měli si k sobě uchovat vzájemný respekt. K dispozici jim jsou studijní materiály i „zážitkové“ víkendy.

Poněkud úsměvněji působí speciální mobilní aplikace pro páry, která kromě edukace v oblasti mezipartnerské komunikace nabízí generátor komplimentů nebo nástěnku výtek.

Programy existují, jen je potřeba vymyslet, jak je použít a jak je propagovat. V Německu si je – ukazujíce na statistiky – pochvalují.

Další věc ovšem také je, že pokud se pár v Mnichově rozvede, octne se prakticky na hranici chudoby, protože jsou tu velmi vysoké nájmy, na které sami jednotlivci nedosáhnou. Jenže pak může pokračovat nešťastný vztah. Lépe se zaměřit na prevenci.

Partneři a rodiče

Mgr. Hana Heindorferová a PhDr. David Cichák z liberecké Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, podobně jako psycholog PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. hovořili o dopadech rozvodů na děti. Je jednoznačné, že právě děti jsou tím stěžejním motorem, proč je nezbytné se vysokou rozvodovostí zabývat.

Opět se nepřímo hovořilo o nezbytnosti párové komunikace. Neboť i když se partneři rozejdou, stále zůstávají rodiči a měli by tak nadále fungovat. Je nezbytné oddělovat tyto dvě role. Pokud tomu tak není, útrapy padají právě na hlavu dítěte, které spory rodičů trpí a ocitá se mezi mlýnskými kameny.

Místo toho, aby spolupracovali, ještě více emoce dítěti zamotávají.

Závěrem

17. ročník mezinárodní konference o rodinné politice přinesl řadu cenných faktů a upozornil na oblasti, na které bychom se do budoucna měli pro snížení rozvodovosti nejvíce zaměřit. Na příkladu z Německa vidíme, že prevence přináší výsledky. Je před námi ovšem velký kus práce. Jakožto ženatý od roku 1979 nemám s rozvodem osobní zkušenost, ale dovolím si nastínit, že na zlepšení komunikace ve vztahu může každý z nás začít pracovat právě teď. Bez ohledu na to, jaká a kdy opatření rodinné politiky nastanou.