Proplácení prvních tří dní nemoci se komplikuje – v Senátu

Na půdu Senátu se ještě před koncem roku vrátil dlouho diskutovaný návrh zákona, který by zaměstnancům umožnil dostávat (částečnou – 60 procent vyměřovacího základu) náhradu mzdy už v prvních třech dnech nemoci. Nyní nemocenskou pobírají až od čtvrtého dne, v prvních třech dnech nemoci nedostávají nic. Zatímco Sněmovna novinku (kdy by náklady hradili zaměstnavatelé) posvětila, Senát ji poslancům – s odvoláním na zneužívání nepoctivými zaměstnanci a velký zásah do státního rozpočtu – vrátil. Ti však opět mohou veto horní komory přehlasovat.

Zrušení karenční doby se na půdě Poslanecké sněmovny a Senátu přetřásá od poloviny roku 2015, stejnou dobu se problematikou intenzivně zabývám.

Senát odmítl novelu zákoníku práce, podle níž by firmy měly platit zaměstnancům od července náhradu mzdy i v prvních třech dnech nemoci. Podle kritiků ke zrušení karenční doby není důvod, zaměstnavatele by to příliš zatížilo.

Zaměstnanci by podle novely měli dostávat i v prvních třech dnech nemoci 60 procent vyměřovacího základu, náklady by hradili zaměstnavatelé. Zaměstnavatelům, kteří proti zrušení karenční doby protestují, se na druhou stranu sníží o 0,2 procentního bodu odvody, což představuje zhruba 3,5 miliardy korun.

Podle ministryně financí Aleny Schillerové (za ANO) by zrušení karenční doby představovalo výpadek příjmů státního rozpočtu ve výši zhruba tři miliardy korun ročně. Hospodářská komora odhaduje, že by dodatečné výdaje firem mohly činit až pět miliard korun vzhledem k tomu, že se zvýší nemocnost a zástup za nemocné se bude hledat obtížně.

Osobně se dlouhodobě ztotožňuji s tím, aby lidem první tři dny nemoci propláceny byly. Zaměstnanci by neměli být trestáni za to, že jsou nemocní. Stává se pak, že lidé choroby přecházejí, což není žádoucí pro jejich zdraví, zároveň ohrožují své kolegy v práci, které mohou nakazit.

Jedním dechem ovšem dodávám, že veškeré náklady by neměl nést zaměstnavatel. Proplácejme nemocenskou od začátku, ale zaměstnavatel musí dostat náhradu. Tu jsem navrhoval už před časem v pozměňovacím návrhu senátního zákona ve snížení jejich nákladů na nemocenském pojištění z 2,3 na 2,1 %. Náklady zaměstnavatelů by tak byly pokryty a ministerstvo financí by tento krok stál ročně v odhadu 2 mld. korun. Mám k tématu řadu analýz, který jsem ochoten kritikům předložit.

Články k tématu

S využitím ČTK
Foto: freeimages.com

Karenční doba je sexy téma. Ve sněmovně přitom leží už řadu měsíců

Nový předseda ČSSD Jan Hamáček se hned po svém zvolení do funkce šéfa sociálních demokratů začal bít do prsou, že prosadí zrušení karenční doby, tedy neproplácení prvních tří dnů nemoci – hovořil o tom v rozhovoru pro server Novinky.cz.

Jedná se podle mě o prázdná slova, problematika se na půdě Poslanecké sněmovny a Senátu řeší od poloviny roku 2015, stejnou dobu se jí intenzivně zabývám.

Jsem pro to, aby lidem byly propláceny první dny nemoci, ale zároveň by neměly být veškeré náklady přeneseny na zaměstnavatele. Slova pana Hamáčka jsou důkazem toho, že návrh zákona, který jsme předložili, nikdo v Poslanecké sněmovně ani neviděl. Přitom mám k dispozici řadu analýz, které se tématem zabývají a jsem ochoten je kolegům poskytnout.

Články k tématu

Aktuálně pokud člověk onemocní, první tři dny nemá nárok na náhradu mzdy. To by se podle mého názoru mělo změnit, protože lidé pak nemoci přecházejí, což není žádoucí pro jejich zdraví, zároveň ohrožují své kolegy v práci, které mohou nakazit. Lidé nesmějí být trestáni za to, že jsou nemocní.

Jenže první návrhy úprav stávajícího zákona narážely na problém, že by veškeré nové náklady dolehly na zaměstnavatele. To je podle mě důvod, proč neprošly.

I za sebe říkám ano, proplácejme nemocenskou od začátku, ale zaměstnavatel musí dostat náhradu. Tu jsem navrhoval v pozměňovacím návrhu senátního zákona ve snížení jejich nákladů na nemocenském pojištění z 2,3 na 2,1 %. Náklady zaměstnavatelů by tak byly pokryty a ministerstvo financí by tento krok stál ročně v odhadu 2 mld. korun.

Vzhledem k tomu, že bilance příjmů a výdajů státu na nemocenské pojištění končí od roku 2010 ročně s přebytkem 1,3 až 5,4 mld. Kč, v roce 2014 například 3,77 mld. Kč, je toto navýšení státních výdajů na zdraví občanů považováno za přijatelné. K tomu rozdíl mezi příjmy a výdaji od roku 1993 dosáhl v roce 2014 výše 78 miliard korun, což je částka více jak 3 krát vyšší než jsou v současnosti roční výdaje na dávky nemocenského pojištění.

Už loni v létě jsem téma (ne)proplácení nemocenské v prvních 3 dnech nemoci označil za „sněmovní ležák„, protože v té době to bylo více jak rok a půl, kdy byl schválen senátní návrh zákona o karenční době. Senátní návrh Zdeňka Škromacha, jehož jsem byl zpravodajem, autorem pozměňovacího návrhu a k němuž proběhly rozsáhlé diskuze i seminář. Rovněž jsem byl již několikrát pozván na jednání Poslanecké sněmovny, abych tento návrh před poslanci obhajoval, ale ti si do konce funkčního období „staré“ Poslanecké sněmovny bohužel nenašli čas k projednání a po podzimních volbách již hotový a Senátem schválený zákon „spadl pod stůl“. Veškerá vynaložené práce a úsilí přišlo vniveč…

A stále nikdo nepovažuje za důležité, že lidé chodí do práce nemocní. Až nyní se téma hodí do krámu novému předsedovi sociálních demokratů, tak téma opět pozvednou…

Co se (ne)děje se „sněmovními ležáky“?

Tři čtvrtě roku a více už leží v Poslanecké sněmovně některé novely projednané Senátem, aniž by věc měla jakýkoliv vývoj. Ve většině případů jde přitom o důležité „zákony pro lidi“. Proč zůstávají mimo pozornost zákonodárců?

1) Nemocenská – jak s prvními 3 dny nemoci?

Když člověk onemocní, první tři dny nemá nárok na náhradu mzdy.

To by se dle mého názoru mělo změnit, protože lidé pak nemoci přecházejí, což není žádoucí pro jejich zdraví, za druhé ohrožují i kolegy v práci, kteří se mohou nakazit. Lidé nesmějí být trestáni za to, že jsou nemocní.

Jenže první návrhy úprav stávajícího zákona narážely na problém, že by veškeré nové náklady dolehly na zaměstnavatele. To je podle mě důvod, proč neprošly.

I za sebe říkám ano, proplácejme nemocenskou od začátku, ale zaměstnavatel musí dostat náhradu. Tu jsem navrhoval ve snížení jejich nákladů na nemocenském pojištění z 2,3 na 2,1 %. Náklady zaměstnavatelů by tak byly pokryty a ministerstvo financí by tento krok stál ročně v odhadu 2 mld. korun.

Vzhledem k tomu, že bilance příjmů a výdajů státu na nemocenské pojištění končí od roku 2010 ročně s přebytkem 1,3 až 5,4 mld. Kč, v roce 2014 například 3,77 mld. Kč, je toto navýšení státních výdajů na zdraví občanů považováno za přijatelné. K tomu rozdíl mezi příjmy a výdaji od roku 1993 dosáhl v roce 2014 výše 78 miliard korun, což je částka více jak 3 krát vyšší než jsou v současnosti roční výdaje na dávky nemocenského pojištění.

Ve druhé polovině září 2016 poslanci návrh komunistů na proplácení nemocenské zamítli, ale stále tu ještě je senátní návrh Zdeňka Škromacha, jehož jsem zpravodajem a k němuž proběhly rozsáhlé diskuze i seminář.

Rovněž jsem byl již několikrát pozván na jednání Poslanecké sněmovny, abych tento návrh před poslanci obhajoval, ale ti si dosud bohužel nenašli čas k projednání.

Už několik měsíců je o tématu ticho po pěšině, jako by nikdo nepovažoval za důležité, že lidé chodí do práce nemocní. Doufejme, že se třeba vzkřísí alespoň v rámci předvolebních bojů při volbách do Poslanecké sněmovny PČR.

Články k tématu

2) A co děti? Mají kde spát?

Senátním návrhem kolegy Zdeňka Papouška, kterým se mění zákon o sociálně-právní ochraně dětí, jsme se zabývali už loni v červenci a následně v říjnu.

Návrh upravuje způsob financování tzv. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) zajišťujících akutní a dočasnou péči o ohrožené děti, které z různých důvodů nemohou být u svých rodičů. Současné financování je nestabilní. Zařízení mají především krizový charakter a musejí být neustále připravena poskytnout péči. Je tedy třeba, aby byly financovány dvěma způsoby, fixně a variabilně. To zabrání jejich dlouhodobému podfinancování a hlavně zajistí, aby akutní péče o dítě mohla být skutečně a neprodleně poskytnuta.

Již před časem jsem se vyjádřil, že se jedná o důležitou úpravu a problematika měla být (vy)řešena již dávno. Podivoval jsem se, že v minulosti se jí vlády ani dotčená ministerstva nezabývaly. Jak vidno, důležité téma to pro ně není ani nyní.

Články k tématu

3) Budeme stále pokutovat cyklisty za jedno pivo?

S právě probíhajícím létem vpravdě aktuální téma. Ale těžko říct, zda si cyklisté, inlajnisté či vodáci budou moct „jedno dopřát“ beztrestně ještě letos. Návrhem Zdeňka Škromacha, který prolamuje nulovou toleranci alkoholu u sportovců pohybujících se na komunikacích, jsme se zabývali – a do Poslanecké sněmovny ho poslali – na sklonku loňského léta.

Předloha měla uzákonit, že by cyklisté na cyklostezkách, v obcích a na silnicích třetí třídy mohli mít až 0,8 promile alkoholu v krvi, pokud pojedou na jízdním kole sami. Další podmínkou je to, že alkohol nevyloučí jejich schopnost řídit kolo. Pokutu za jízdu na kole pod vyšším vlivem alkoholu novela zachovává, snižuje ji ale ze současných 2 500 až 20 tisíc na nejvýše 500 korun.

Také rekreační cyklisté, kteří se rádi při svém výletě osvěží, návrh vítali. Předkladatelům dokonce poslali dopisy s více než čtyřmi tisíci podpisy na podporu této novely zákona.

Nebylo jim to ale nic platné, diskuze o novele (bohužel) usnuly.

Článek k tématu

Vyplácení nemocenské v prvních dnech stonání má být obnoveno, rozhodl Senát

Zaměstnavatelé by měli podle Senátu vyplácet nemocenskou i v prvních třech dnech stonání. Měli by za to mít sníženy odvody na nemocenské pojištění. Počítá s tím novela zákoníku práce, kterou ve středu horní komora vyslala do schvalovacího procesu. Normu tak nyní posoudí vláda a Sněmovna.

Novelu připravila ČSSD, která původně chtěla pouze obnovit vyplácení nemocenské v prvních dnech. Také díky semináři, kde se měli možnost vyjádřit zástupci ministerstev, odborářů a především zaměstnavatelů, nakonec vstoupilo do hry rozhodnutí kompenzovat firmám zvýšené náklady, které by jim proplácení náhrady mzdy i v prvních třech dnech pracovní neschopnosti zaměstnance přineslo.

Návrh počítá s tím, že by firmy svým zaměstnancům proplácely 60 procent mzdy i během prvních dnů nemoci. Sazby pojistného na sociální zabezpečení by se současně měly zaměstnavatelům snížit z 25 procent na 24,8 procenta z vyměřovacího základu, a to právě snížením sazby na nemocenské pojištění z 2,3 procenta na 2,1 procenta.

Zaměstnavatelům se měly původně odvody snižovat jen o 0,1 procenta, ale díky pozměňovacímu návrhu zpravodaje novely, senátora Jiřího Vosecké (SLK), jde nakonec o 0,2 procenta.

„Zaměstnavatelé jsou čím dál tím více zatěžování a snížení odvodu by mělo být pro ně kompenzací. Na zaměstnavatele se často zapomíná,“ říká Jiří Vosecký.

Firmy by tak na odvodech státu ušetřily podle jednoho z předkladatelů Zdeňka Škromacha zhruba 2,4 miliardy korun ročně. Vzhledem k tomu, že bilance příjmů a výdajů státu na nemocenské pojištění končí od roku 2010 ročně s přebytkem 1,3 až 5,4 mld. Kč, v roce 2014 například 3,77 mld. Kč, je toto navýšení státních výdajů na zdraví občanů považováno za přijatelné. S tím už před časem vyjádřil souhlas také senátor Jiří Vosecký.

 

Již dříve Jiří Vosecký k problematice řekl:

  • Souhlasím s tím, že zaměstnancům by první tři dny nemoci měly být propláceny. Mám velký zájem, aby novela zákona byla přijatelná pro všechny sociální partnery, rozhodně nesmí hlavní zátěž nést zaměstnavatel, je třeba dospět ke konsenzu a dohodnout se na systému kompenzací zaměstnavatelům. Zároveň ale hájím zájmy zaměstnanců. Už do senátních voleb jsem vstupoval s heslem „pracovat se musí vyplatit“. Současná zákonná úprava není pro pracující příznivá, často vede k tomu, že krátkodobou nemoc buď „přechodí“, nebo čerpají dovolenou.
  • Nejsou-li první tři dny nemocenské propláceny, lidé se zdráhají zůstat doma. Nejenže pak nemocný člověk neodvádí stroprocentní výkon, a je tak více náchylný i k pracovním úrazům, nemoc přechází, čímž dále ohrožuje své zdraví a může nakazit zbytek kolektivu.
  • Jít marodit se nesmí stát přepychem, který si mohou dovolit jen lidé s vyšším platem. Tři dny bez mzdy jsou pro lidi s nízkým příjmem velmi znatelné.

 

Tři čtvrtiny zaměstnavatelů jsou proti

Škromach připomněl, že vláda se v koaliční smlouvě zavázala obnovit vyplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci, pokud se na tom tripartita dohodne. K tomu ale zástupci vlády, zaměstnavatelů a odborů zatím nedospěli. Odbory žádají zrušení třídenní karenční doby. Zaměstnavatelé jsou naopak proti. Podle průzkumu Hospodářské komory jsou proti tři čtvrtiny zaměstnavatelů. Obnovení placení dávek na začátku nemoci navrhla také KSČM ve Sněmovně.

Kritici poukazují na to, že se obnovením nemocenské v prvních dnech zvýší její zneužívání například k prodlužování dovolené. Zastánci zase argumentovali tím, že lidé si na léčení berou dovolenou nebo nemoci přecházejí, aby zaměstnání neztratili.

V prvních třech dnech nemoci nyní lidé nedostávají nic. Od čtvrtého do 14. dne poskytuje zaměstnavatel náhradu mzdy za pracovní dny, a to 60 procent průměrného denního výdělku, od 15. dne se dávky poskytují z nemocenského pojištění.

S využitím ČTK; foto www.senat.cz

 

Související články

Zrušení karenční doby ano. Ale jaká bude kompenzace pro zaměstnavatele?

Za přítomnosti zástupců z ministerstev, odborářů i zaměstnavatelů se v úterý 22. září 2015 na půdě Senátu uskutečnil seminář ke zrušení tzv. karenční doby. Zjednodušeně řečeno jde o to, aby zaměstnavatelé propláceli zaměstnancům první tři dny nemocenské. Navrhovatelem zákona je senátor Zdeněk Škromach. Já zastávám funkci zpravodaje. Souhlasím s tím, že zaměstnancům by první tři dny nemoci měly být propláceny. Mám velký zájem, aby novela zákona byla přijatelná pro všechny sociální partnery, rozhodně nesmí hlavní zátěž nést zaměstnavatel, je třeba dospět ke konsenzu a dohodnout se na systému kompenzací zaměstnavatelům. Zároveň ale hájím zájmy zaměstnanců. Už do senátních voleb jsem vstupoval s heslem „pracovat se musí vyplatit“. Současná zákonná úprava není pro pracující příznivá, často vede k tomu, že krátkodobou nemoc buď „přechodí“, nebo čerpají dovolenou.

Připravovaná novela musí být, dle mého názoru, prodiskutována a připravena natolik precizně, aby ji schválila i Poslanecká sněmovna, a nebylo třeba ji v krátké době znovu novelizovat.

Zákon se musí připravit v kontextu jiných. Nyní je například v Poslanecké sněmovně návrh zákona, který by z Velkého pátku učinil státní svátek. Plošně by jej měli proplácet právě zaměstnavatelé. Zákon bude s velkou pravděpodobností schválen. Takže když se hovoří o tom, že zaměstnavatelé mají miliardové rezervy poté, co se v roce 2009 snížily odvody státu na pojistném z 3,3 na 2,3 procenta, právě nový státní svátek by jim je zase sebral.

Ano, ať první tři dny nemocenské hradí zaměstnavatel, ale pak i snižme odvod pojistného. O kolik, to se musí propočítat, stejně tak jako zanalyzovat, zda jít právě touto cestou.

Na semináři k problematice zazněla řada zajímavých názorů.

Většina zúčastněných se shodla, že karenční doba by měla být zrušena – lidé by v prvních třech dnech nemoci měli dostat náhradu mzdy.

Z řad odborářů bylo na semináři poukazováno například na to, že nejsou-li první tři dny nemocenské propláceny, lidé se zdráhají zůstat doma. Nejenže pak nemocný člověk neodvádí stroprocentní výkon, a je tak více náchylný i k pracovním úrazům, nemoc přechází, čímž dále ohrožuje své zdraví a může nakazit zbytek kolektivu.

Jít marodit se nesmí stát přepychem, který si mohou dovolit jen lidé s vyšším platem. Tři dny bez mzdy jsou pro lidi s nízkým příjmem velmi znatelné.

Na druhou stranu se problematika musí řešit systémově a je třeba nalézt adekvátní kompenzaci pro zaměstnavatele. Domnívám se, že by měla vzniknout pracovní skupina, která bude složena ze zástupců všech dotčených stran a kteří budou mít mandát k vyjednávání této novely.

K tématu:

Fotografie: www.senat.cz