Prospěšná ochranná ruka pro včelu kraňskou

Jsem rád, že Senát PČR na své 1. schůzi v roce 2017 poměrně přesvědčivě schválil (42 pro (potřeba 33), 8 proti, 15 nepřítomno, 15 se zdrželo) návrh tzv. plemenářského zákona, který „chrání“ včelu medonosnou kraňskou.

Včely chovám prakticky celý svůj život, a tak mám s problematikou letitou osobní zkušenost. Na jejím základě mohu prohlásit, že úprava je nezbytná a náležitá.

Změna se týká § 20 odst. (4) (Senátní tisk č. 35), kde za větu „K plemenitbě včel se používá přirozená plemenitba nebo inseminace včelích matek“ byla zakotvena věta: „K plemenitbě včel mohou být využívána pouze plemenná včelstva nebo sperma včely medonosné kraňské“.

Podstatou plemenářského programu v chovu včel v ČR je zachování čistoty populace kraňské včely na našem území a udržení a postupné zlepšování její chovatelské úrovně.

Již zákonem č. 240/1991 Sb., o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat, respektive vyhláškou k tomuto zákonu byla včela medonosná kraňská zařazena do projektu ochrany vyjmenovaných genetických zdrojů, aby pak byla v roce 2003 zařazena do Národního programu ochrany, užití a konzervace genetických zdrojů. Základem ochrany všech druhů hospodářských zvířat vyjmenovaných jako genetický zdroj je jejich udržování formou čistokrevné plemenitby.

Nicméně se tu objevují snahy o rozšíření chovu dalších plemen včel v ČR a je reálné nebezpečí, že mnohaleté úsilí chovatelů o udržení genetických zdrojů včely medonosné kraňské je v ohrožení. Také vzhledem k tomu, že ochrana genetických zdrojů včely medonosné kraňské je mnoho let podporována ministerstvem zemědělství finančními prostředky ze státního rozpočtu, znamenalo by výše uvedené ohrožení i znehodnocení těchto prostředků.

Jde tedy o to zamezit dovozu jakéhokoliv plemenného materiálu nepůvodního genofondu, křížení s jiným druhem včel (zejména často zmiňované včely tmavé) či rozmnožování jiného druhu včel. Proč to považuji za správné?

Včela kraňka není agresivní.

Křížením s jiným druhem včel by tento její benefit byl zašlapán do země.

Včela medonosná kraňská se sem začala dovážet už za dob Marie Terezie, a to pro své vynikající genetické vlastnosti – je mírná, má rychlý jarní rozvoj (a díky tomu zvládne dvě až tři snůšky za rok) a hlavně nebodá. Oproti tomu původní včela „sudetská“ je agresivní, navíc využívá pouze jedné snůšky.

bee-5-1490035-640x480Navíc máme dobře – přísně – řešeny veterinární předpisy: je u nás zakázáno léčit včely antibiotiky, a pokud je včelstvo napadeno nemocí, včelím morem, hnilobou nebo jako před lety varroázou, likviduje se ohněm. To z našeho medu dělá jeden z nejkvalitnějších, a tedy i cenných a žádaných, medů v Evropě i na světě.

Pokud bychom včelu kraňku nechránili, mohli bychom o tento unikát přijít. Navíc nejde jen o včelu. Jde o zachování genofondu, který tady je, a o uznání dlouholeté šlechtitelské práce Výzkumného ústavu včelařského v Dole, který patří k jednomu z nejlepších na světě.

Nutno také připomenout, že podobné tendence se s dobrým úmyslem řešili již v Brazílii, a vymkly se jim z rukou. Tamním vadilo, že evropská včela půl roku „odpočívá“, a tak ji začali křížit s čipernou africkou. Výsledkem je systém zabijáckých včel, které nelze chovat v blízkosti obydlí. Přitom má stejné medné výnosy jako kraňka, jen možná (!) je odolnější proti varroáze. Ale za jakou cenu?!

Proto, aby v Česku bylo zachováno včelaření s včelou mírnou, klidnou, která má velké výnosy a velký hospodářský užitek – tedy s včelou medonosnou kraňskou, jsem novelu zákona v Senátu a prosazoval a hlasováním podpořil.

Více k problematice v dokumentu z Poslanecké Sněmovny

Foto: freeimages.com, archiv JV