Senát schválil mírnou toleranci alkoholu u cyklistů, rozhodne Poslanecká sněmovna

Výraznou převahou hlasů poslali senátoři k projednání poslancům návrh zákona, který za určitých předpokladů toleruje u cyklistů 0,5 promile alkoholu v krvi. Po dvou letech debat tak svítá českým milovníkům cyklistiky naděje, že si budou moct dát na výletě pivo či víno. Zároveň se přiblížíme západním zemím.

Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích senátorů Ivo Valenty, Jana Horníka, Jiřího Voseckého a dalších senátorů navrhuje, aby cyklisté nebyli pokutováni za jízdu pod mírným vlivem alkoholu. Konkrétně by jim mělo být tolerováno 0,5 promile alkoholu v krvi, což odpovídá zhruba dvěma desetistupňovým pivům nebo skleničce vína. Cyklista přitom musí jet na kole sám (nesmí vést dítě, a to ani ve vozíku za kolem) a musí se pohybovat výhradně po cyklostezkách, účelových místních komunikacích nebo nanejvýš silnicích 3. třídy. Návrh zároveň počítá s maximální pokutou do výše 500 korun, namísto stávajícího rozmezí 2 500 až 20 000 korun. Návrh na své schůzi 15. listopadu 2018 podpořila většina přítomných senátorů (63 z 66 přítomných). Senátora Jiřího Voseckého teď čeká obhajoba novely v Poslanecké sněmovně.

„Výsledkem jsem potěšen. Je ovšem třeba připomenout, že se nejedná o zákon pro alkoholiky, nýbrž pro slušné lidi – cyklisty, aby nemohli být šikanováni policisty, když si dají jedno pivo. Protože někde se toto skutečně dělo,“ říká senátor Jiří Vosecký (SLK).

Tolerovaný limit 0,5 promile například úspěšně funguje v sousedním Německu; v Rakousku či Polsku je ještě vyšší. „Když jedete od nás z Krompachu na Oybin a tam si dáte pivo, nepácháte žádný trestný čin. Ale jakmile přijedete z Německa zpět do Čech, už máte problém. Takže i v rámci podpory cestovního ruchu a příhraniční spolupráce je zapotřebí v rámci sjednocování Evropy harmonizovat základní právní předpisy. A posouvat bychom se měli rozhodně na západ,“ dodává Vosecký.

Historie návrhu: Pivní naděje pro cyklisty – Senát jim chce povolit 0,5 promile (článek z 25. 4. 2018)

Pivní naděje pro cyklisty – Senát jim chce povolit 0,5 promile

Po téměř dvouleté pauze v Senátu znovu ožil návrh, aby cyklisté nebyli pokutováni za jízdu pod mírným vlivem alkoholu. Předložil jej tým 12 senátorů z různých klubů v čele se senátorem Jiřím Voseckým (SLK). Ten byl ostatně i zpravodajem tehdejšího návrhu exsenátora Zdeňka Škromacha.

Celé znění nového návrhu

Předložený návrh zákona je po obsahové stránce v podstatě totožný jako předcházející. Jde cestou tolerování požívání alkoholických nápojů před jízdou nebo během jízdy u osob, které řídí jízdní kolo.

Jedinou změnou je snížení limitu alkoholu, který by měl být tolerován – z původně navrhovaných 0,8 promile na 0,5 promile. Podobně to mají nastaveno v sousedním Německu. V Rakousku či Polsku je limit ještě vyšší. Navrhovaný limit odpovídá zhruba dvěma desetistupňovým pivům nebo skleničce vína.

Dosud u cyklistů platí nulová tolerance alkoholu stejně jako u ostatních účastníků silničního provozu.

Restrikcí jsme nikdy lidi nenaučili, aby se chovali zodpovědně.

Omezující podmínky pro cyklisty zůstaly zachovány z předchozího návrhu:

  • Předně musí jet cyklista na jednomístném kole sám. Tedy nepoveze děti na sedadle pro přepravu dítěte ani nepotáhne přívěsný vozík či připojené dětské kolo.
  • Zároveň k takové jízdě dojde jen na stezkách pro cyklisty, účelových a místních komunikacích nebo silnicích III. třídy.
  • Posledním předpokladem pro využití výjimky ze zákazu požívání alkoholu je požadavek, aby u cyklisty byla zachována schopnost řídit jízdní kolo, tedy konkrétně, aby u něj zjištěný obsah alkoholu nebyl vyšší než 0,5 promile (oproti původním 0,8 promile).

Pokud by cyklista výše uvedené porušil, hrozila by mu pokuta v maximální výši 500 Kč. Dosud hrozí pokuta v rozmezí od 2 500 Kč do 20 000 Kč.

Zároveň bych rád s inspirací v zahraničí prosadil přísné sankce: pokud to cyklista poruší, tak mu seberou řidičák. Kdo řídí a má 0,7 promile, dostane zákaz řízení na dva měsíce. U 0,8 promile na tři měsíce. Od jednoho promile na rok. Od 1,5 promile na deset let, bez diskuze. Takové jsou možnosti. Navíc pokud by ale cyklista způsobil dopravní nehodu, vztahovaly by se na něj sankce jako na ostatní účastníky silničního provozu.

Nutno také připomenout, že návrh koresponduje s mým přesvědčením „zákonů pro lidi“, neboť i tato úprava vznikla z iniciativy samotných občanů, kteří po celé republice sesbírali více jak 10 tisíc podpisů. Do Senátu ji pak dokonce až z Moravy dovezl jeden odvážný cyklista. Nejedná se tedy o žádný náš výmysl „od stolu“. Je zřejmé, že rekreační sportovci se rádi při výletě na kole osvěží dobře vychlazenou desítkou či okoštují decku dobrého moravského vína. Ostatně si také od návrhu slibujeme zatraktivnění moravských cyklostezek protínajících tamní vinice a zvýšení turismu v oblastech.

Zákon už jednou Senátem prošel, ve Sněmovně pak ale spadl pod stůl, protože skončilo funkční období a nikdo jej pak znovu nevynesl na světlo. Předchozí podobný poslanecký návrh v roce 2015 dolní komora zamítla.

Nyní se pro v prvním čtení na schůzi Senátu ve středu 25. dubna vyslovily více než dvě třetiny senátorů. Návrh poputuje k diskuzím do výborů, poté ho v horní komoře čeká ještě druhé čtení. Teprve pak se jím budou zabývat poslanci. Věřím ovšem, že norma dostane zelenou.

Návrh vyvolal bouřlivou debatu. Jeho podporovatelé tvrdí, že se nic nezmění, navíc Česko je jednou z mála zemí EU s nulovou tolerancí k alkoholu. Odpůrci se naopak bojí, že se pak na cyklostezkách začne pít ještě více a cyklisté pak budou ohrožovat ostatní – zejména děti. Také se jim nelíbí a považují za nebezpečné, že by se po pivu mohlo vyjet na silnice 3. třídy.

Nicméně nutno se na věc podívat také realisticky a s rukou na srdci si přiznat, kdo dnešní nulovou toleranci v cyklistickém sedle skutečně dodržuje…

K tématu

Postižení si mají polepšit, ale ne všichni. To je diskriminační

Podmínky pro poskytování dávek na takzvané zvláštní pomůcky zdravotně postiženým lidem budou mírnější. Zvýší se také příspěvek na mobilitu. Předpokládá to poslanecká novela, kterou ve čtvrtek schválil Senát hlasy téměř všech přítomných členů. Informuje portál blesk.cz.

Úpravy zákona by měly podle zástupce předkladatelů Víta Kaňkovského (KDU-ČSL) zlepšit přístup zdravotně postižených ke zvláštním pomůckám, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a pomáhají handicapovaným lidem vrátit se do běžného života. „Dávky jsou vázány na pořízení konkrétní pomůcky a je zde povinná desetiprocentní spoluúčast,“ připomněl poslanec.

Zatímco nyní mohou zdravotně postižení lidé dostat bez posuzování svých příjmů dotaci na pomůcku dražší než 24 000 korun, nově hranice klesne na 10 000 korun. Pod tuto cenovou mez na dotaci dosáhnou v případě, že nebudou mít příjmy vyšší než osminásobek životního minima. Příspěvek na mobilitu vzroste se současných 400 na 550 korun měsíčně.

Senátor Vladimír Plaček (ČSSD) sice zvýšení příspěvku na mobilitu uvítal, upozornil ale na to, že jej nedostávají zdravotně postižení, kteří žijí v pobytových zařízeních sociálních služeb, domovech pro handicapované osoby nebo v domovech pro seniory. „Těmto lidem je příspěvek upírán nebo odebírán,“ řekl.

Ačkoli kvůli tomu senátor Plaček připravil spolu s Jiřím Voseckým (Starostové pro Liberecký kraj) pozměňovací návrh, nakonec jej nepodali. Plaček uvedl, že existuje riziko, že pokud by úpravu Senát podpořil, Sněmovna by novelu nemusela do říjnových voleb znovu stihnout projednat. Nová zákonná úprava by tím neplatila, což by v konečném důsledku poškodilo původní dobrý záměr zákonodárců. Oba senátoři proto připraví  vlastní předlohu.

„Lidem, kteří žijí mimo různá pobytová sociální zařízení či specializované domovy, stačí pouze napsat čestné prohlášení a celý příspěvek obdrží. Zatímco ostatním, tedy těm, co žijí v těchto zařízeních, by byl příspěvek odepřen, resp. na něj nemají nárok. Přitom i od těchto lidí úřad práce žádá vždy potvrzeni kam cestují a kontroluje jejich pohyb. To mi přijde diskriminační a chybné,“ doplňuje k tomu senátor Jiří Vosecký (SLK).

O dalších možných změnách hovořil i Kaňkovský. Konkrétně zmínil rozšíření výčtu diagnóz pro možnost získání příspěvku na zvláštní pomůcku.

Změny z nynější novely se budou týkat také příspěvků na pořízení automobilu. Dotaci bude moci stát nově poskytovat už po sedmi letech místo nynějších deseti let. Jeho výše se ale bude odvíjet od příjmů celé domácnosti tělesně postiženého člověka. Bude moci dosáhnout 100 000 až 200 000 korun. Jinak se při rozhodování o příspěvcích už nemají zkoumat celkové majetkové a sociální poměry handicapovaných lidí.

S využitím blesk.cz
Ilustrační foto: freeimages.com

Až Senát zastavil snahu ministerstva financí o šikanu obcí

Těší mě, že návrh „zákona o řízení a kontrole veřejných financí“ jsme v Senátu (9. schůze 16. 8. 2017) nakonec jednomyslně smetli ze stolu. Hlasování tak potvrdilo výsledek dlouhé rozpravy, jíž se zúčastnilo celkem 15 senátorů a senátorek, z toho tři senátoři dokonce dvakrát.

Ani mně to nedalo se k projednávanému zákonu nevyjádřit.

Zamítnutím zákona jsme zejména zamezili, a to je důležité, šikaně obcí, kterou vnímám z pohledu člověka, který se v komunální politice pohybuje od roku 1990.

Ministerstvo, když předkládá zákon, v tomto případě ministerstvo financí, by mělo poslance a senátory dokázat přesvědčit, že se jedná o zákon potřebný a ku prospěchu občanů. V tomto případě je evidentní, že se tak nestalo. Zároveň se znovu potvrdilo, že to, co do Senátu putuje z Poslanecké sněmovny, často vykazuje řadu nedostatků a chyb.

Netvrdím, že řízení a kontrola veřejných financí nepotřebují projít reformou (stávající úprava je z roku 2011), ale zákon musí být postaven kvalitně a změny by měly být udělány postupně. Pokud tomu tak není, zbytečně pak jen vznikají další a další novely.

Co je v návrhu špatně?

1) Zákon si jako jeden z cílů klade odstranit duplicitu některých kontrol státními orgány. Ve skutečnosti by to ale nepřinesl.

2) Dalším cílem by pak mělo být zjednodušení procesů a snížení byrokracie. Přitom je ale v novém zákoně kontrola rozebrána ve 30 paragrafech, zatímco ve stávajícím stačí třetina.

3) Návrh používá nové pojmosloví, což by současný stav ještě zkomplikovalo. Znamenalo by to změnu v softwarech a formulářích, což by obce stálo nemalé finance.

4) Obce a organizace s rozpočtem nad 500 milionů korun by musely zřídit útvar interního auditu. Kde ale najednou vzít tolik vysokoškolsky vzdělaných auditorů? Zároveň by (nejen) malé a střední obce nyní nedokázaly pokrýt funkce „hodnotitele, ověřovatele a schvalovatele“.Další lidé znamenají další finanční náklady navíc.

5) Povinnost zpracovat výroční kontrolní zprávu nespravedlivě rozděluje obce a příspěvkové organizace na dvě skupiny, jichž se povinnost proti pravidlům logiky (ne)týká.

6) V neposlední řadě je špatně, že zatímco obce by novinkou negativně zasáhly, úprava dává více pravomocí právě ministerstvu financí, a to prostřednictvím tzv. vrchního auditu.

7) Deklarovaným záměrem bylo účelné, hospodárné a efektivní nakládání s veřejnými prostředky, přitom ale právě obce platí za nejlépe hospodařící složky ve státě a kontrolovány jsou hojně. Oproti tomu poněkud směšně působí fakt, že aniž by byl návrh schválen, ministerstvo financí již provádí školení úředníků.

Shrnuto: Prokazatelná pozitivní přidaná hodnota nového nastavení systému kontroly veřejných financí by byla nulová, naopak by obce ještě víc – finančně a administrativně – zatížila. Neznamená to ale, že se jakožto starostové obcí chceme vyhnout kontrolám – ty stávající nám zůstanou. Jen musí být prováděny opravdu efektivně a bez další zbytečné zátěže.

„Kožešinový zákon“ neřeší podstatu problému

V posledních dnech se ze všech stran volá po tuzemském zákazu chovu zvířat pro kožešinu, dokonce mi chodí e-maily s žádostí o podporu tohoto zákona.

Samozřejmě, že se mi nelíbí, když jsou zvířata chována v klecích a v nelidských podmínkách, ale řeší skutečně aktuální návrh pravou podstavu problému? Domnívám se, že ne.

Na jednu stranu se tu totiž chov zvířat za účelem získávání kožešin zakáže, na tu druhou se tu ale výrobky s kožešinou stále budou moct prodávat. Jde těm, co se tak za práva zvířat bijí opravdu o jejich blahobyt? Protože to, jak se se zvířaty, jejichž kožešina na náš trh poputuje, zachází na dálném východě, neohlídáme ani přinejmenším.

Dělá to na mě dojem, jako by si stávající návrh zákona někdo objednal za účelem zničení konkurence, podobná situace by tu nebyla poprvé.

Hovořit o přírodních empatiích, ideálech svobody nebo odkazech pro další generace považuji v tomto případě za populistické.

Jestliže máme řešit tuzemské producenty kožešin, zabývejme se tím, v jakých podmínkách svá zvířata chovají, anebo úplným zákazem prodeje kožešinových výrobků na našem území. Nicméně se domnívám, že bychom měli mít na programu mnohem závažnější zákony.

Nejdřív drahé zpřísnění podmínek, teď úplný zákaz

Další věc je, že v nedávné minulosti zákonodárci chovatelům nařídili dodržovat standardy pro humánní chování zvířat, a ti investovali nemalé částky, aby jim vyhověli. A nyní jim podnikání rovnou zakážeme? Pokud jde skutečně o zvířata, proč se takto neuvažovalo už před časem?

Z právního stanoviska prof. Gerlocha nicméně vyplývá, že Ústavě návrh zákona neodporuje – není porušením práva na podnikání ani porušením práva vlastnického. Stanovení přiměřeného přechodného období zaručuje, že chovatelé budou moci přijmout opatření za účelem snížení újmy, která jím případně ukončením podnikání vznikne. Případně je tu možnost kompenzačního příspěvku (i ten novela zahrnuje). Dále ale podotýká, že je třeba nutno pamatovat na to, že zvolené řešení bude svého druhu precedentem.

Účelem novely zákona o ochraně zvířat proti týrání je zakotvit zákaz chovu a usmrcování zvířat výhradně nebo převážně za účelem zisku kožešin (chovatelé mají dostat také kompenzační příspěvek na zmírnění dopadů zákona). Prosazení zákazu chovu kožešinových zvířat má vést k ukončení tohoto druhu podnikání. Bude sledovaný cíl ale skutečně dosažen?

Příznivci zákona hovoří o tom, že se máme zařadit k osmi evropským zemím (Velká Británie, Nizozemsko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina a Makedonie), které již přímý zákaz zavedly, a vlastně i dalším dvěma zemím (Švýcarsko a Německo), které stanovily tak přísná pravidla pro chov kožešinových zvířat, že farmy ukončily svou činnost.

V České republice je v současné době devět kožešinových farem, které se zaměřují hlavně na chov norků a lišek. Ročně jich je kvůli kožešinám usmrceno plynem asi 20 tisíc. Příznivci zákona poukazují na krutý způsob, jakým jsou zvířata zabíjena i chována. Aktivisté argumentují skandálními tajně pořízenými videi, které poukazují na vážné individuální selhání chovatelů. Existence takovýchto chovů je neakceptovatelná, ale neznamená to nutnost zakázat chovy, v kterých se takovéto patologie nikdy nevyskytovaly.

Jak by vám řekli čeští odborníci, chovy kožešinových zvířat mají nejpropracovanější metody ze všech chovů hospodářských zvířat. Pro farmáře je na prvním místě postarat se o svá zvířata, aby měla dostatek potravy a byla v dobré kondici.

Pro srovnání si dovoluji doplnit, že vedle 20 tisíc norků, kteří se ročně chovají v České republice, je například v Polsku chováno 8,5 milionu a v Dánsku 17,5 milionu těchto zvířat na kožešiny!

Jedno z kompromisních řešení je přijetí pozměňovacího návrhu, který by zavedl pro chovy kožešinových zvířat celoevropskou certifikaci (kontrolu) WelFur, která bude od roku 2020 v Evropě pro chovatele stejně víceméně povinná.

Foto: Nicolai Meyer/ Wikipedia.com

Co se (ne)děje se „sněmovními ležáky“?

Tři čtvrtě roku a více už leží v Poslanecké sněmovně některé novely projednané Senátem, aniž by věc měla jakýkoliv vývoj. Ve většině případů jde přitom o důležité „zákony pro lidi“. Proč zůstávají mimo pozornost zákonodárců?

1) Nemocenská – jak s prvními 3 dny nemoci?

Když člověk onemocní, první tři dny nemá nárok na náhradu mzdy.

To by se dle mého názoru mělo změnit, protože lidé pak nemoci přecházejí, což není žádoucí pro jejich zdraví, za druhé ohrožují i kolegy v práci, kteří se mohou nakazit. Lidé nesmějí být trestáni za to, že jsou nemocní.

Jenže první návrhy úprav stávajícího zákona narážely na problém, že by veškeré nové náklady dolehly na zaměstnavatele. To je podle mě důvod, proč neprošly.

I za sebe říkám ano, proplácejme nemocenskou od začátku, ale zaměstnavatel musí dostat náhradu. Tu jsem navrhoval ve snížení jejich nákladů na nemocenském pojištění z 2,3 na 2,1 %. Náklady zaměstnavatelů by tak byly pokryty a ministerstvo financí by tento krok stál ročně v odhadu 2 mld. korun.

Vzhledem k tomu, že bilance příjmů a výdajů státu na nemocenské pojištění končí od roku 2010 ročně s přebytkem 1,3 až 5,4 mld. Kč, v roce 2014 například 3,77 mld. Kč, je toto navýšení státních výdajů na zdraví občanů považováno za přijatelné. K tomu rozdíl mezi příjmy a výdaji od roku 1993 dosáhl v roce 2014 výše 78 miliard korun, což je částka více jak 3 krát vyšší než jsou v současnosti roční výdaje na dávky nemocenského pojištění.

Ve druhé polovině září 2016 poslanci návrh komunistů na proplácení nemocenské zamítli, ale stále tu ještě je senátní návrh Zdeňka Škromacha, jehož jsem zpravodajem a k němuž proběhly rozsáhlé diskuze i seminář.

Rovněž jsem byl již několikrát pozván na jednání Poslanecké sněmovny, abych tento návrh před poslanci obhajoval, ale ti si dosud bohužel nenašli čas k projednání.

Už několik měsíců je o tématu ticho po pěšině, jako by nikdo nepovažoval za důležité, že lidé chodí do práce nemocní. Doufejme, že se třeba vzkřísí alespoň v rámci předvolebních bojů při volbách do Poslanecké sněmovny PČR.

Články k tématu

2) A co děti? Mají kde spát?

Senátním návrhem kolegy Zdeňka Papouška, kterým se mění zákon o sociálně-právní ochraně dětí, jsme se zabývali už loni v červenci a následně v říjnu.

Návrh upravuje způsob financování tzv. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) zajišťujících akutní a dočasnou péči o ohrožené děti, které z různých důvodů nemohou být u svých rodičů. Současné financování je nestabilní. Zařízení mají především krizový charakter a musejí být neustále připravena poskytnout péči. Je tedy třeba, aby byly financovány dvěma způsoby, fixně a variabilně. To zabrání jejich dlouhodobému podfinancování a hlavně zajistí, aby akutní péče o dítě mohla být skutečně a neprodleně poskytnuta.

Již před časem jsem se vyjádřil, že se jedná o důležitou úpravu a problematika měla být (vy)řešena již dávno. Podivoval jsem se, že v minulosti se jí vlády ani dotčená ministerstva nezabývaly. Jak vidno, důležité téma to pro ně není ani nyní.

Články k tématu

3) Budeme stále pokutovat cyklisty za jedno pivo?

S právě probíhajícím létem vpravdě aktuální téma. Ale těžko říct, zda si cyklisté, inlajnisté či vodáci budou moct „jedno dopřát“ beztrestně ještě letos. Návrhem Zdeňka Škromacha, který prolamuje nulovou toleranci alkoholu u sportovců pohybujících se na komunikacích, jsme se zabývali – a do Poslanecké sněmovny ho poslali – na sklonku loňského léta.

Předloha měla uzákonit, že by cyklisté na cyklostezkách, v obcích a na silnicích třetí třídy mohli mít až 0,8 promile alkoholu v krvi, pokud pojedou na jízdním kole sami. Další podmínkou je to, že alkohol nevyloučí jejich schopnost řídit kolo. Pokutu za jízdu na kole pod vyšším vlivem alkoholu novela zachovává, snižuje ji ale ze současných 2 500 až 20 tisíc na nejvýše 500 korun.

Také rekreační cyklisté, kteří se rádi při svém výletě osvěží, návrh vítali. Předkladatelům dokonce poslali dopisy s více než čtyřmi tisíci podpisy na podporu této novely zákona.

Nebylo jim to ale nic platné, diskuze o novele (bohužel) usnuly.

Článek k tématu

Registr smluv: Při hlasování o zákonech se nenechám vydírat

Tento týden na plénu Senátu 19. a 20. dubna budeme probírat opět mnoho zákonů, z nichž asi nejvíce mediálně probíraný je návrh novely zákona o registru smluv (senátní tisk č. 79). Již se stalo takovým evergreenem, že když jsou na pořadu dne zákony, které jsou v zájmu lobbistických skupin, přichází ve dnech a týdnech před hlasováním několik desítek e-mailů z jedné, nebo opačné strany barikády a lobují za svoji pravdu (podobně jako tomu bylo u zákonu o ochraně přírody).

Jeden zaslaný e-mail, ale ze stínu ostatních vystupoval, byl od Lukáše Krause z organizace Frank Bold, která je jednou ze zastřešujících nevládní organizaci Rekonstrukce státu. V e-mailu je na mou osobu naléháno, možná lépe řečeno jsem vydírán, abych hlasoval podle jejich představ. Tahle hra se mi ani trochu nelíbí. Jako senátor jsem složil slib, že budu hlasovat dle svého svědomí a vědomí. A skládat účty budu pouze svým voličům v regionu a ne lobbistickým skupinám.

Celý e-mail je podtrhnut tím, že pokud nebudu hlasovat pro schválení zákona, bez výjimek, které schválila Poslanecká sněmovna, bude vyvěšen v okolí mé senátní kanceláře billboard s negativním podtextem.

Nenechal jsem se nikdy vydírat, nebo tlačit do kouta a nenechám se vydírat ani nyní od právníků z organizace Frank Bold! Zákony, které zvyšují transparentnost, podporuji. Podporoval jsem např. zákon o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, kde jsem prosazoval i širší pravomoci tak, aby bylo možno kontrolovat zákonnost postupu finančních úřadů a auditních orgánů Ministerstva financí.

Zákon o registru smluv podporuji, ale musí to být zákon nediskriminační, tzn. ať zveřejňují smlouvy všechny organizace, které čerpají veřejné peníze, nebo nikdo. Není přeci možné, aby zde byly neziskové organizace, které čerpají ročně kolem 18 miliard korun, a nikdo nevěděl, kam tyto peníze směřují. A to nemluvím o dalších dotacích ze státního rozpočtu.

Pravidlo by bylo jednoduché. Každý, kdo čerpá ročně z veřejných peněz více jak půl milionu korun, je povinen zveřejňovat v registru smluv veškeré své smlouvy, které budou vyšší než 50 tis. korun.

Zákon o registru smluv nemá být divadlo pro veřejnost, kde se jen na transparentnost hraje, ale opravdový zákon, který rozkryje, kam peníze skutečně jdou.

Nic na tomto nezmění kampaň, kterou platí společnost RegioJet podnikatele Radima Jančury.  Vadí mi, když nikým nevolení zástupci, nevládní organizace atd. se pasují současně do rolí žalobců a soudců, snaží se ovlivňovat společnost pouze skrze peníze, aniž by měli mandát od voličů.

Stop nedůvodnému šmírování (kontrolní hlášení)

Na sklonku loňského roku jsem se připojil k ústavní stížnosti, v níž skupina 25 senátorů v čele s kolegou Ivo Valentou napadala neústavnost kontrolních hlášení daně z přidané hodnoty. Těší mě, že nezávislý Ústavní soud nám dal nakonec alespoň částečně za pravdu. Byť jsem proti kontrolnímu hlášení jako celku.

Ústavní soud zrušil možnost, aby finanční správa mohla prostým formulářem neomezeně stanovit rozsah požadovaných údajů v hlášení nejen o plátcích, ale i neplátcích daně z přidané hodnoty, a to v případech, kdy to nemá daňový význam. Tímto způsobem se totiž pouze vytvářel prostor pro nedůvodné šmírování. Naopak zkonstatoval, že rozsah údajů, které musí podnikatelé povinně sdělovat, musí být přesně vymezen zákonem.

Ústavní soud zrušil také ojedinělou možnost, aby finanční správa mohla doručovat výzvy běžnou e-mailovou poštou, přičemž se výzva považovala za doručenou okamžikem odeslání. Elektronická komunikace není 100 % spolehlivá, někdy e-mail adresátovi vůbec nedorazí či skončí nepozorovaně ve spamu.

Zákonodárci nyní musí do konce tohoto roku zákon upravit.

ilustrační foto: freeimages.com

Zpráva na webu Ústavního soudu

Článek na serveru Aktuálně.cz:

Kontrolní hlášení je v pořádku. Ústavní soud zasáhl jen ve dvou detailech

Zákonodárci musí do konce příštího roku upravit zákon tak, aby rozsah údajů v kontrolním hlášení nezáležel jen na úvaze finanční správy. Ústavní soud rozhodoval o stížnosti senátorů. Jako celek kontrolní hlášení obstálo.

Brno – Ústavní soud provedl dva zásahy v právní úpravě kontrolního hlášení daně z přidané hodnoty (DPH), jako celek ale obstálo. Plátci daně se tak povinnosti kontrolního hlášení nezbaví. Změny se týkají doručování výzev a způsobu vymezení požadovaných údajů. Skupina senátorů, která návrh na zrušení podala, přesto považuje dnešní nález za úspěch.

S platností od zveřejnění nálezu ve sbírce zrušil soud ustanovení, podle kterého se výzva odeslaná na elektronickou adresu považuje za doručenou okamžikem odeslání správcem daně. Zákon tak nepočítal třeba s technickým selháním.

Do konce příštího roku by měli zákonodárci změnit ustanovení, jež nechává rozsah údajů žádaných v kontrolním hlášení DPH na úvaze finanční správy. Požadované údaje, či alespoň jejich základní okruhy, by měl stanovit přímo právní předpis, nikoliv jen formulář finanční správy.

Zásah ústavních soudců v tomto bodě vstoupí v platnost až 31. prosince 2017. „Zákonodárce tak dostává prostor na to, aby tuto chybu napravil,“ uvedl soudce zpravodaj Tomáš Lichovník. Kdyby soud zrušil sporné ustanovení okamžitě, v podstatě by kontrolní hlášení nemohlo fungovat.

Podle náměstkyně ministra financí Aleny Schillerové je ale termín problematický. „Když přihlédneme k tomu, že standardní legislativní proces trvá dnes zhruba jeden rok a příští rok bude rokem volebním, tak je to docela složité, pokud by se to neschválilo v prvním čtení,“ řekla České televizi.

Ministerstvo ale podle Schillerové přivítalo, že kontrolní hlášení jako celek u Ústavního soudu obstálo. Podle ní se po jeho zavedení prakticky okamžitě projevil nárůst v inkasu DPH, protože plátci se začali chovat obezřetně. „Zhruba od září se pak naplnil ten základní účel, a to je boj s karuselovými podvody,“ podotkla Schillerová. Finanční správa odhalila prý zatím zhruba 200 případů karuselových podvodů.

Kontrolní hlášení musejí plátci daně posílat od začátku letošního roku, za nedodržení povinnosti hrozí sankce. Skupina senátorů, za které jednal Ivo Valenta (za Stranu soukromníků), navrhla zrušit celou právní úpravu kontrolního hlášení, a to například kvůli ochraně před shromažďováním a zneužíváním údajů.

Jako celek ale v očích ústavních soudců kontrolní hlášení obstálo, může mít praktický efekt při výběru daní a odhalování plátců, kteří daně krátí. Vzhledem ke změnám ekonomiky lze prý těžko zůstávat jen u namátkových kontrol.

Advokát senátorů Zdeněk Koudelka dnešní nález označil za úspěch. Připomněl, že další dvě skupiny senátorských výtek už vláda zohlednila změnou zákona. Jde o způsob počítání lhůt a přísné pokuty, které po novelizaci lze zmírnit nebo prominout. „Dnešní verdikt Ústavního soudu je důkazem toho, že hloupost se dá porazit,“ uvedl Valenta.

Finanční správa letos podle informací ministerstva financí ke konci září přijala 2,35 milionu kontrolních hlášení. Z nedávného průzkumu poradenské společnosti Mazars vyplynulo, že zhruba polovina českých firem vnímá kontrolní hlášení u DPH jako zbytečnou administrativní zátěž, u které převažují negativa nad klady.

Neberme obcím kulturní život

V brzké době se budeme v Senátu mj. zabývat autorským zákonem (v Poslanecké sněmovně tisk 724).

K autorskému zákonu podrobněji

Jsem připraven zvednout ruku pro verzi přijatou Poslaneckou sněmovnou, která především blokuje chystané skokové zdražení autorských poplatků ohlášené OSA (a zavádí mechanismus proti jejich svévolnému zvyšování). Pokud by opravdu došlo ke zvýšení těchto poplatků, byl by vážně ohrožen spolkový život v obcích a městech. O tržby spojené s konáním kulturních akcí by ale přišli i živnostníci, na jejichž bedra by nutnost placení také dolehla.

Zamýšlené zvýšení poplatků OSA vedou spolu s dalšími regulacemi jako je noční klid, ale i EET, k tomu, že z našich obcí zmizí to, co do koloritu jejich života neodmyslitelně patří – zábavy či plesy různých spolků, maškarní apod. A to by byla velká škoda!

Vzhledem k obrovským lobbistickým tlakům a penězům, o které jde, může případné odmítnutí či vrácení ze Senátu do Sněmovny v pozměněné verzi způsobit, že vše spadne ve Sněmovně „pod stůl“ a skutečně nastane zdražení o 50 a více procent.

ilustrační foto: freeimages.com

Velmi trefný diagram

„Včera mně oslovil jeden občan s jednoduchou otázkou. Chtěl bych v květnu pořádat v Bojkovicích akci. Co mám tedy udělat? Pokusil jsem se udělat vývojový diagram co ho tedy čeká. Poprosím o zamyšlení, co už se v tomto státě děje, aby byla zlikvidována kultura. Menší města a obce nebudou schopny v budoucnu odolávat ataku státní správy na likvidaci kultury v obcích.“ – píše na svém Facebooku starosta Bojkovic Petr Viceník.

Zdroj: Petr Viceník, Pište starostovi

Zdroj: Petr Viceník, Pište starostovi

Prospěšná ochranná ruka pro včelu kraňskou

Jsem rád, že Senát PČR na své 1. schůzi v roce 2017 poměrně přesvědčivě schválil (42 pro (potřeba 33), 8 proti, 15 nepřítomno, 15 se zdrželo) návrh tzv. plemenářského zákona, který „chrání“ včelu medonosnou kraňskou.

Včely chovám prakticky celý svůj život, a tak mám s problematikou letitou osobní zkušenost. Na jejím základě mohu prohlásit, že úprava je nezbytná a náležitá.

Změna se týká § 20 odst. (4) (Senátní tisk č. 35), kde za větu „K plemenitbě včel se používá přirozená plemenitba nebo inseminace včelích matek“ byla zakotvena věta: „K plemenitbě včel mohou být využívána pouze plemenná včelstva nebo sperma včely medonosné kraňské“.

Podstatou plemenářského programu v chovu včel v ČR je zachování čistoty populace kraňské včely na našem území a udržení a postupné zlepšování její chovatelské úrovně.

Již zákonem č. 240/1991 Sb., o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat, respektive vyhláškou k tomuto zákonu byla včela medonosná kraňská zařazena do projektu ochrany vyjmenovaných genetických zdrojů, aby pak byla v roce 2003 zařazena do Národního programu ochrany, užití a konzervace genetických zdrojů. Základem ochrany všech druhů hospodářských zvířat vyjmenovaných jako genetický zdroj je jejich udržování formou čistokrevné plemenitby.

Nicméně se tu objevují snahy o rozšíření chovu dalších plemen včel v ČR a je reálné nebezpečí, že mnohaleté úsilí chovatelů o udržení genetických zdrojů včely medonosné kraňské je v ohrožení. Také vzhledem k tomu, že ochrana genetických zdrojů včely medonosné kraňské je mnoho let podporována ministerstvem zemědělství finančními prostředky ze státního rozpočtu, znamenalo by výše uvedené ohrožení i znehodnocení těchto prostředků.

Jde tedy o to zamezit dovozu jakéhokoliv plemenného materiálu nepůvodního genofondu, křížení s jiným druhem včel (zejména často zmiňované včely tmavé) či rozmnožování jiného druhu včel. Proč to považuji za správné?

Včela kraňka není agresivní.

Křížením s jiným druhem včel by tento její benefit byl zašlapán do země.

Včela medonosná kraňská se sem začala dovážet už za dob Marie Terezie, a to pro své vynikající genetické vlastnosti – je mírná, má rychlý jarní rozvoj (a díky tomu zvládne dvě až tři snůšky za rok) a hlavně nebodá. Oproti tomu původní včela „sudetská“ je agresivní, navíc využívá pouze jedné snůšky.

bee-5-1490035-640x480Navíc máme dobře – přísně – řešeny veterinární předpisy: je u nás zakázáno léčit včely antibiotiky, a pokud je včelstvo napadeno nemocí, včelím morem, hnilobou nebo jako před lety varroázou, likviduje se ohněm. To z našeho medu dělá jeden z nejkvalitnějších, a tedy i cenných a žádaných, medů v Evropě i na světě.

Pokud bychom včelu kraňku nechránili, mohli bychom o tento unikát přijít. Navíc nejde jen o včelu. Jde o zachování genofondu, který tady je, a o uznání dlouholeté šlechtitelské práce Výzkumného ústavu včelařského v Dole, který patří k jednomu z nejlepších na světě.

Nutno také připomenout, že podobné tendence se s dobrým úmyslem řešili již v Brazílii, a vymkly se jim z rukou. Tamním vadilo, že evropská včela půl roku „odpočívá“, a tak ji začali křížit s čipernou africkou. Výsledkem je systém zabijáckých včel, které nelze chovat v blízkosti obydlí. Přitom má stejné medné výnosy jako kraňka, jen možná (!) je odolnější proti varroáze. Ale za jakou cenu?!

Proto, aby v Česku bylo zachováno včelaření s včelou mírnou, klidnou, která má velké výnosy a velký hospodářský užitek – tedy s včelou medonosnou kraňskou, jsem novelu zákona v Senátu a prosazoval a hlasováním podpořil.

Více k problematice v dokumentu z Poslanecké Sněmovny

Foto: freeimages.com, archiv JV