Andrea Málková: Stáří je pro každého z nás výzvou

Pravidelně se nám do moc hezké soutěže Žena regionu dařilo nominovat pozoruhodné a ocenění hodné ženy Českolipska. Možná si ještě vybavíte úspěch paní Evy Barkmannové z Českolipské Vesny v roce 2015. Loni náš region zase v soutěži reprezentovala ředitelka husitské diakonie Hedvika Zimmermannová.

Soutěž jsem si pochopitelně nechtěl nechat ujít ani letos, protože jsem přesvědčen, že o obětavé práci a obdivuhodném nasazení našich žen by se mělo vědět a jednoznačně si zaslouží být zviditelněny – ony i jejich činnost a úsilí.

Nicméně soutěž se začíná těšit čím dál tím větší popularitě a šikovných žen je (nejen) – a bohudík za to! – v Libereckém kraji mnoho. A tak pro letošek zúžená nominační listina se stihla naplnit rychleji, než jsme paní Andreu Málkovou – zakladatelku organizace Spravedlivý mezi seniory a ředitelku Senior centra Nový Bor – stihli přihlásit. Její nominace sice nepřijde vniveč, automaticky je postoupena na příští rok, i tak bych vás ale rád s touto pozoruhodnou dámou seznámil už nyní.

Andrea Málková je zakladatelkou organizace Spravedlivý mezi seniory a jeho Komunitního centra a také ředitelkou Senior centra Nový Bor, které poskytuje pobytové sociální služby Domova pro seniory a Odlehčovací služby. Obě aktivity k oboustrannému prospěchu úspěšně propojuje. V oboru sociálních služeb se profesně pohybuje 5 let, původním povoláním je dětská zdravotní sestra, 20 let pracovala v nemocnici.

Teprve ale až ve své stávající práci se našla, realizovala si svůj sen, vnímá ji jako svůj osud. „Je to přesně ta práce, kterou jsem si vysnila a kterou vím, že nedokáži opustit. Stáří, jako téma, pro mě osobně hodně znamená. Dává mi víc, než mnohdy dávám já jemu,“ sama říká. Snaží se šířit myšlenku, že stáří je jedinou jistotou, kterou máme všichni.

Náplní organizace Spravedlivý mezi seniory je podpora života seniorů žijících v domácím prostředí a pomoc jejich rodinám. Vedle půjčovny kompenzačních a polohovacích pomůcek pořádá přednášky, tréninky paměti či edukační programy zaměřené na bezpečí seniorů, ale i společenské akce. Služby novoborského Senior centra se Andree Málkové povedlo ušít na míru požadavkům a potřebě zdejších obyvatel.

Je pyšná a vděčná za všechny své kolegy, které se jí podařilo podobně nadchnout a namotivovat. K tomu si užívá podporující rodiny, dcery a vnoučka.

V práci se seniory nacházím neskutečné možnosti. Ne každý touží být krásný a věčně mladý a ne každý z nás má problém s obezitou. Každý z nás ale bude mít tu čest se se stářím setkat. Ať už s vlastním stářím, nebo se stářím svých rodičů či prarodičů.

Jak dlouho se již pohybujete v sociálních službách?

Oboru sociálních služeb se profesně věnuji bezmála 5 let. V roce 2013 jsem byla oslovena společností, která mě požádala o zprovoznění areálu bývalé LDN v Novém Boru. Cílem tohoto záměru mělo být vybudování pobytových sociálních služeb. Bylo to pro mě nové téma, nový obor a velká výzva.

Senior centrum Nový Bor, které poskytuje pobytové sociální služby Domova pro seniory a Odlehčovací služby vnímám jako takové moje první miminko a já jsem na něj moc pyšná a za něj vděčná. Obě formy služeb jsme v tomto regionu vybudovali de facto na míru požadavkům a potřebě zdejších obyvatel. A jak se nám po pár letech ukazuje, vyšli jsme správným směrem.

Proč jste si vybrala toto „poslání“? Co vás na této práci baví a naplňuje?

K sociální práci se seniory jsem si ušla kus životní cesty. Celý život jsem ale pracovala v pomáhajících oborech. Mou původní profesí je práce dětské sestry. Necelých 20 let jsem pracovala na několika nemocničních oddělení Ústecké nemocnice. Stěžejním a také srdečním oborem mi byla neurochirurgie. Po odchodu z nemocnice jsem profesně působila na realizaci dvou soukromých projektů zaměřených na zdravotní péči v Praze – soukromé zařízení estetické a laserové medicíny a také kliniky bariatrické chirurgie, věnující se léčbě obezity. Mohu-li dnes s odstupem času porovnat tyto projekty s mou stávající profesí, nacházím v práci se seniory neskutečné možnosti oproti předchozím projektům. Vždyť ne každý touží být krásný a věčně mladý a ne každý z nás má problém s obezitou. Každý z nás ale bude mít tu čest se se stářím setkat. Ať už s vlastním stářím, nebo se stářím svých rodičů či prarodičů. Také má osobní zkušenost z rodiny hrála v mém profesním směřování významnou roli.

Profesně tedy vnímám sociální práci v péči o seniory jako můj osud. Ano, je to přesně ta práce, kterou jsem si vysnila a kterou vím, že nedokáži opustit. Stář – jako téma – pro mě osobně hodně znamená. Neumím to asi správně popsat, ale dává mi víc, než mnohdy dávám já jemu. Ze všeho se snažím čerpat, z každého prožitku, zkušenosti i z prosté všednodennosti společného života s ním.

Celý život jsem podvědomě věděla, že budu jednou realizovat svůj sen a ten se mi začíná naplňovat díky našemu Senior centru v Novém Boru.

Jaké aktivity v rámci o.p.s. Komunitní centrum – Spravedlivý mezi seniory realizujete a proč vzniklo?

Spravedlivý mezi seniory o.p.s. a jeho Komunitní centrum jsme založili v dubnu 2014. Jeho náplní byla a stále je podpora života seniorů žijících v domácím prostředí, také pomoc neformálním pečujícím – rodinám. Trend péče v domácím prostředí v naší společnosti roste.

V poslední době hraje toto téma klíčovou roli také v mnoha odborných, společenských i politických diskusích. Dochází k postupným změnám v pojetí role neformálních pečujících, financování domácí péče apod. A za toto jsme velice rádi.

Hlavní činností je terén, tedy podpora pečující rodiny. Zde zajišťujeme zdravotně sociální poradenství přímo v rodinách, nastavujeme vhodné modely propojení dostupných poskytovatelů v regionu tak, aby bylo pečujícím umožněno dobře pečovat – a s pomocí i podporou dostupných sociálně zdravotních služeb. Provozujme půjčovnu kompenzačních a polohovacích pomůcek, včetně polohovacích elektrických lůžek. Zajistili jsme e-shop, kde nabízíme další pomůcky a prostředky potřebné k bezproblémové a efektivní péči.

Pracujme s pečujícími také v edukačním a vzdělávacím směru. Potřebujeme, aby prostě věděli, na co mají nárok, co jsou jejich povinnosti, jak poskytovat péči, aniž by ublížili sami sobě, a také jak odpočívat a čerpat síly. Touto činností podporujeme nepřímo samotné seniory zejména v tom, že vidí efekt a mají víru v to, že takto to společně zvládneme.

Aktivity spojené s veřejným působením: různé formy aktivit a akcí určený aktivním seniorům i široké veřejnosti, jakými jsou např. cestopisná promítání – Cestománie, Tréninky paměti či edukační program s tématem Bezpečí seniorů. Zde se věnujeme novodobým nástrahám „šmejdů“, týrání seniorů, kriminalitě páchané na seniorech, finančním podvodům a dluhovým pastem. Významnou akcí je náš každoroční Vánoční punč v zahradě určený opravdu široké veřejnosti, který pořádáme za podpory mnoha dobrovolníků a podporujících organizací.

Samozřejmostí je pro naši činnost podpora života seniorů v našem Senior centru. Organizujeme společné oslavy, výlety, kulturní a společenské akce. Tato činnost se nabízí už tím, že si vzájemně sousedíme v jedné zahradě, také proto, že většinu klientů v Senior centru známe z jejich domovů z doby, kdy jim byla péče poskytována doma.

Propojení činností organizací Spravedlivý mezi seniory o.p.s. a Senior centra nám dává velký smysl. Jsme s klienty od samého začátku, kdy se s nimi potkáváme ještě v době, kdy o ně pečují nejbližší doma a setkáváme se s nimi následně i v pobytové sociální službě v Senior centru, kam přichází ve chvíli, kdy už doma není možné péči zajistit.

Dalo by se říci, že jsme s klienty a jejich rodinami od počátku až do konce, a to je více než prospěšné.

Lepší se pohled společnosti na seniory?

Seniorský věk a stáří obecně vnímám na jedné straně společnosti jako velkou neznámou, kterou nechce hodně lidí řešit a mnohdy ani vidět. Na druhé straně ale vnímám téma staří jako obrovskou výzvu nejen pro sebe, ale také pro každého z nás. Jeho individuální vnímání je asi jen opravdu otázkou času.

Z mého pohledu je nutné si říci, koho vlastně považujeme za seniora. Dnes se za seniora považuje každý, kdo dosáhne věku 65 let. Uvědomme si, že díky prodlužujícímu se věku dožití nás čeká v této životní etapě mnohdy i 20 a více let… a to je pořádný kus života. Jen je dobré si jako příměr vzít narozené dítě do jeho věku 20 let… Vnímám to jednoduše stejně jako to malé děcko, které krůček po krůčku vedeme do života.

Stáří je z tohoto pohledu životního cyklu jedinou jistotou, kterou máme všichni. Je velkou výzvou a je více než dobré se na tuto etapu života v průběhu našich produktivních životů připravit.

O tom, jaké bude, rozhodujeme právě dnes!

Nač jste za svou kariéru nejvíce pyšná, co považujete za svůj největší úspěch?

Pyšná jsem na všechny projekty, u jejichž zrodu jsem stála. Podařilo se mi je všechny úspěšně zrealizovat a krásné je, že fungují a pomáhají i dnes.

Více než pyšná, jsem vděčná za všechny lidi nejen v přímých týmech, které jsem měla a mám kolem sebe. Tým kolegů a kolegyň, které se mi vždy nějak podařilo do projektu namotivovat a napojit. Velice dobře si uvědomuji, že bez nich by sebe lepší myšlenka byla jen plácnutím do vody.

Jsem vděčná za svou zdravou a podporující rodinu, dceru i vnoučka.

Povedlo se mi zrealizovat další část mé nové vize… a vím, že ještě veliký kus cesty a nelehké, ale hezké práce máme před sebou. Moc se na to všechno těším!

Podpořte Hedviku Zimmermannovou, ředitelku husitské diakonie, v anketě Žena regionu

Stejně jako loni jsem využil příležitosti nominovat výjimečnou osobnost našeho kraje do ankety Žena regionu, nad níž má Senát záštitu.

Po loňském úspěchu paní Evy Barkmanové, která v anketě zvítězila za Liberecký kraj, jsem se tentokrát rozhodl navrhnout paní Hedviku Zimmermannovou (na snímku nahoře zcela vpravo), ředitelku husitské diakonie a farářku Církve československé husitské v Hrádku nad Nisou. Prosím, podpořte Hedviku Zimmermannovou v anketě Žena regionu svým hlasem zde.

Kdo je Hedvika Zimmermannová?

Profesní život Hedviky Zimmermannové se odehrává ve třech rovinách, které se navzájem prolínají a tvoří také významnou část jejího soukromého života. „A vážím si toho, že můžu dělat to, co vnímám jako své poslání, co mě v životě naplňuje a že jsem obklopena lidmi, se kterými můžu jít společnou cestou,“ říká Hedvika Zimmermannová.

V roce 1993 nastoupila jako farářka husitské církve do malé náboženské obce v Hrádku nad Nisou a toto povolání vykonává s krátkými přestávkami, kdy si „odskočila“ na mateřskou dovolenou a na radnici do funkce místostarostky, dodnes.

Vedení husitské diakonie pak na popud vedení církve převzala v roce 2007. „Diakonie se tehdy nalézala ve složité situaci a tak jsem toto vnímala jako výzvu a úkol. Postupně jsme zakládali nová střediska a snažili se pomáhat tam, kde bylo třeba, a to především v sociální sféře ale i při povodních a dalších živelných katastrofách,“ přibližuje. Po republice má diakonie nyní 12 středisek (a tři další jsou v procesu registrace), které se věnují široké škále sociálních činností a služeb, od domácí hospicové péče a domovů pro seniory, přes zařízení věnující se lidem s handicapem až po volnočasová zařízení pro děti a mládež i seniory.

„Každé středisko husitské diakonie má svého ředitele a moje úloha spočívá především v koordinaci jejich činností, pomoci při získávání dotačních prostředků prostřednictvím grantů, řešení nestandardních situací, komunikaci vůči státním i církevním orgánům a zakládání nových diakonických středisek a v neposlední řadě také koordinací humanitní pomoci ze strany husitské církve v případě živelných katastrof,“ popisuje náplň své práce Hedvika Zimmermannová.

„Vím, že je to dar, být součástí organizace, které mnoha drobnými skutky pomáhá lidem, kteří naši pomoc potřebují a kteří si nemohou v dané chvíli sami pomoci. Tyto zdánlivě nedůležité drobné skutky tvoří mozaiku, ze které vzniká velkolepé dílo, a jsem hrdá na to, že mohu být součástí týmu lidí, kteří se na tvorbě tohoto díla podílí,“ dodává.

Hedvika Zimmermannová žije v Hrádku nad Nisou, v samém srdci regionu Trojzemí, a tak má možnost pouštět se do mnoha přeshraničních aktivit, které život místních obohacují. „Pomocí společných projektů a akcí jsme se naučili hledat cesty k sobě navzájem. Se zástupci spolků a sdružení jsme hledali naše společné zvyky a tradice a našli vskutku mnohé, co nás spojuje přes hranice zemí i konfesí. Dnes je již pro nás samozřejmostí spolupráce měst, spolků a institucí. Nebylo tomu tak vždy a jsem ráda, že jsem mohla tuto proměnu prožít,“ přiznává.

Díky své profesi je v neustálém kontaktu s mnoha lidmi a i díky tomu se aktivně podílí na společenském životě města i regionu a stojí při zrodu akcí, které se již staly nedílnou součástí kulturního kalendáře regionu Trojzemí. Ať už je to hrádecký adventní cyklus „Cesta za hvězdou“, „Evropská pouť“ nebo setkání obyvatel tří zemí na přelomu roku na Trojzemí a v neposlední řadě například i „Festival umělecké tvorby osob s handicapem“ v polské Bogatině, do kterého se již několik let diakonie aktivně zapojuje.

„Nominaci na ocenění „Žena regionu“ si vážím a vnímám ji především jako ocenění díla, kterého se mi podařilo společně s ostatními zde v regionu dosáhnout. Diakonická činnost a život a práce v pohraničí mají jedno společné – nejsou lehkou cestou bez překážek. Vedle problémů a omezení sebou však přinášejí mnoho výzev a možností, spolupráci s jedinečnými osobnostmi a radost z nově prošlapaných cest. Toto ocenění je tak trochu směrovkou ukázat tuto cestu dalším obyvatelům regionu,“ uzavírá Hedvika Zimmermannová.

Hlasujte, prosím, v anketě Žena regionu pro paní Hedviku Zimmermannovou.

 

O soutěži:

Celostátní soutěž ŽENA REGIONU je určena všem ženám, jež svým aktivním přístupem motivují a obohacují ostatní, podílejí se na veřejném životě, pomáhají nemocným, dětem či zvířatům nebo přispívají ke zlepšení a rozvoji svého regionu. Nejedná se přitom jen o veřejně známé a úspěšné osobnosti, ale především o obyčejné ženy, o jejichž smysluplných a nezištných aktivitách nemá veřejnost ani média většinou ani tušení. Soutěž se koná pod záštitou Senátu Parlamentu České republiky v čele s předsedou Milanem Štěchem.

Vyhlašovatelem soutěže je od roku 2009 společnost Prime Communications, s.r o. Více o soutěži.

Loňský ročník:

Prvotní trému vystřídala radost. Eva Barkmanová převzala ocenění pro Ženu regionu

Bylo mi velkou ctí ocenit paní Evu Barkmanovou, předsedkyni Českolipské Vesny, které se podařilo získat prestižní ocenění Žena regionu v letošním šestém ročníku soutěže za Liberecký kraj. Slavnostní odpoledne, jehož se účastnili samozřejmě také organizátoři projektu Žena regionu a zástupci Českolipského deníku, se uskutečnilo ve čtvrtek 2. dubna v prostorách mé senátorské kanceláře na Obecním úřadě v Okrouhlé. Více fotografií můžete vidět na mém profilu na Facebooku.

Soutěž Žena regionu velmi podporuji. Jde o veřejně prospěšný projekt, který má za cíl ocenit úsilí výjimečných žen a zviditelnit jejich práci, což je velmi chvályhodné. Je mi velkou ctí, že se mohu podílet na ocenění právě paní Evy Barkmanové, které si velmi vážím. Pomáhat druhým zřejmě dostala do vínku a je jejím životním posláním. Věřím, že jí veřejné uznání bude nadále motivovat k další nezištné práci.

Rád bych poděkoval také organizátorům této akce za to, že pomáhají zviditelnit ženy, které věnují svůj volný čas a energii práci a pomoci druhým. Obdivuji všechny nominované ženy, určitě si zaslouží velké poděkování. Ale jsem velmi potěšen tím, že v rámci Libereckého kraje získala nejvíce hlasů právě mnou nominovaná paní Eva Barkmanová, která rovněž předala mnoho cenného dětem jako dlouholetá kantorka.

Eva Barkmanová získala od organizátorů soutěže pamětní list, hodnotné dárky a krásné květiny. „Z dárků mám velkou radost. Když jsem šla na dnešní ocenění, měla jsem trému a trochu jsem se bála. Když mě ale přivítali tak příjemní lidé, nakonec ze mě obavy spadly,“ nechala se slavnostním odpoledni slyšet Eva Barkmanová.

A protože oceňování vyšlo zrovna na 2. dubna, což je Světový den povědomí o autismu, všichni, co se setkali, podpořili tuto akci modrým prvkem oblečení. Modrá barva je totiž symbolem komunikace – jedné ze tří oblastí, které jsou pro osoby s poruchou autistického spektra problematické a pro vzájemné porozumění zcela zásadní. Paní Eva Barkmanová, z níž energie doslov čišela, doplnila slušivý černý kostým modrým šátkem, za což jí velice děkuji.

Eva Barkmanová působila od roku 1958 jako učitelka na základní škole v České Lípě, do roku 2011 vyučovala v Novém Boru. Před lety sama onemocněla zákeřnou rakovinou. Nemoc ji přivedla do klubu Arcus, první organizace v regionu věnující se onkologickým pacientům po sociální stránce. Místo toho, aby ji choroba oslabila, nastartovala v ní naopak touhu dodávat optimismus, elán i pochopení všem, kteří se ocitli v těžké životní situaci a s rakovinou se také setkali tváří v tvář. Eva Barkmanová je předsedkyní Českolipské Vesny, jejíž cílem je pomáhat a zlepšovat kvalitu života onkologických pacientů. Sdružení pravidelně pořádá řadu přednášek pro veřejnost i akcí pro školy s důrazem na prevenci. Velkou mírou se podílí na organizaci Dne zdraví v České Lípě, pomáhá Člověku v tísni nebo například zajišťuje sběr oděvů pro Diakonii.

„Ocenění si velmi vážím. Vůbec jsem nepředpokládala, že bych mohla získat první místo. Moc děkuji panu senátorovi za jeho nominaci i návštěvu u nás v Českolipské Vesně. Organizace celého koloběhu našeho sdružení mi vzhledem k mému věku dává stále více zabrat a ubírá síly. Všechny aktivity jsou ale pro dobrou věc a skutečně mě pořád velmi naplňují,“ dodala Eva Barkmanová.

O soutěži:

Celostátní soutěž ŽENA REGIONU je určena všem ženám, jež svým aktivním přístupem motivují a obohacují ostatní, podílejí se na veřejném životě, pomáhají nemocným, dětem či zvířatům nebo přispívají ke zlepšení a rozvoji svého regionu. Nejedná se přitom jen o veřejně známé a úspěšné osobnosti, ale především o obyčejné ženy, o jejichž smysluplných a nezištných aktivitách nemá veřejnost ani média většinou ani tušení. Soutěž se koná pod záštitou Senátu Parlamentu České republiky v čele s předsedou Milanem Štěchem.

Vyhlašovatelem soutěže je od roku 2009 společnost Prime Communications, s.r o.

Více o Evě Barkmanové si můžete přečíst v článku Žena regionu je podle mě Eva Barkmanová

Žena regionu je podle mě Eva Barkmanová

Když jsem se díky záštitě, kterou Senát nad projektem má, dozvěděl o soutěži Žena regionu a možnosti za svůj region někoho nominovat (více o soutěži zde), rozhodování nebylo složité. Vzpomněl jsem si na paní Evu Barkmanovou, která už na Základní škole v Novém Boru učila mého syna Martina. Její život a příběh je přitom mnohem pestřejší a byla by obrovská škoda ho opomíjet a ne(d)ocenit. Navštívil jsem paní Evu Barkmanovou v jejím stěžejním působišti, v Českolipské Vesně, klubu onkologických pacientů a jejich přátel. Byl jsem velmi mile překvapený, jak Českolipská Vesna v čele s paní Evou Barkmanovou pracuje a co všechno obstarává! Jsem přesvědčen, že mou nominací Evy Barkmanové na titul Ženy regionu mé spojení s klubem nekončí.

EVU BARKMANOVOU MŮŽETE PODPOŘIT V SOUTĚŽI ŽENA REGIONU ZDE.

Pomáhat druhým a dělat něco pro společnost je zřejmě životním posláním Evy Barkmanové (77 let). Od roku 1958 působila jako učitelka základní školy v České Lípě, jedenatřicet let, až do roku 2011, vyučovala v Novém Boru.

Osud k ní však nebyl zcela přívětivý, do života jí připletl nemoc – onemocněla rakovinou. S tím, co by jiného položilo nebo alespoň oslabilo, se poprala a co víc, rozhodla se pomáhat podobně nemocným. Dnes sama onkologickým pacientům dodává optimismus, elán i pochopení a nezapomíná ani na tak důležitou prevenci.

Nejprve působila Eva Barkmanová v českolipském klubu Arcus, který byl první organizací v regionu, jež se onkologickým pacientům věnoval po sociální stránce. Po rozdělení klubů přešla do Českolipské Vesny, kde zastává od roku 2008 funkci předsedkyně.

Českolipská Vesna letos v říjnu oslaví 20. výročí své existence!

Klub sdružuje onkologické pacienty a jejich rodinné příslušníky a přátele v České Lípě. Jeho cílem je pomáhat a zlepšit kvalitu života onkologických pacientů.

Motto klubu: Život si nekoupí nikdo, však užívat si ho může každý.

Nyní má Českolipská Vesna 37 aktivních členů. „Ale jsme otevřeným klubem, lidé přicházejí jen pro radu nebo pro materiály. Dojíždí mezi nás ženy z Rumburku, Litoměřic, Kamenického Šenova, Budyně nad Ohří, Ústí nad Labem,“ popisuje Eva Barkmanová. Klub funguje bez sponzorů, snaží se žádat o granty, například město Česká Lípa.

Občanské sdružení Českolipská Vesna sdružuje dospělé pacienty všech typů onkologického onemocnění a nabízí členství každému, kdo má o tuto problematiku zájem. „Mezi hlavní úkoly patří pomoc při překonávání těžké životní situace vzniklé nádorovým onemocněním a informační a osvětové působení na širokou veřejnost. Každý týden nabízíme klubovou činnost, při kávě nebo čaji si můžeme popovídat, vyměnit si zkušenosti, zabývat se rukodělnou činností, vzdělávat se při besedách a přednáškách, jezdit či společně chodit na výlety, účastnit se akcí k prevenci rakoviny,“ vyjmenovává Eva Barkmanová, předsedkyně Českolipské Vesny.

Právě prevence je podle ní velice důležitá. U žen je největším problémem rakovina prsu a nádory na děložním hrdle, u mužů rakovina prostaty a tlustého střeva. „Chce to chodit na preventivní prohlídky, zejména mužům se do toho příliš nechce,“ varuje Barkmanová.

Za ta léta ovšem přišla na malý fígl: chodí přednášet také do škol. Nejenže by děti měly být ponaučeny už v útlém věku, ale dobře se skrz ně působí na rodiče. „Děti to doma řeknou a maminka si na preventivní kontrolu si dojde,“ prozrazuje Barkmanová.

Ani tím to ale ještě nekončí.

Každoročně se Českolipská Vesna zapojuje do známého prodeje kytiček v rámci Českého dne proti rakovině.

V České Lípě spolupořádá Den zdraví. „Nabízíme tu preventivní letáky na všechny druhy nádorových onemocnění a přítomní si mohou na modelu poprsí vyzkoušet vyhledávání bulek, vystavujeme protetické prádlo a epitézy,“ popisuje Eva Barkmanová.

Koncem září se má uskutečnit dvoudenní akce pro veřejnost školy „Každý svého zdraví strůjce“ a také preventivní akce „Prevence nebolí“. „Na jednom místě bude zdarma vyšetření krve a krevního tlaku, dermatolog, gynekoložka, protikuřácká poradna. Naposledy přišlo 185 lidí,“ říká Barkmanová.

Zároveň spolupracuje s Pedagogickou a Lékařskou fakultou Masarykovy Univerzity Brno na programu podpory zdraví a prevence kouření a účastní se spousty dalších akcí a přednášek.

Jednou takovou významnou je vždy ta od Onko-Unie. „Onko-Unie připravuje pro onkologické organizace každý rok nějakou zajímavou akci, jezdíme na rekondiční pobyty, vycházky, hrajeme minigolf, cvičíme. Jednou z nich byl víkendový pobyt Vždy ženou, kde se o nás staraly vizážistky, dělaly jsme proměny, zkoušely paruky, tančilo se. Právě odtud je moje fotka s koněm,“ uzavírá dlouholetá předsedkyně Českolipské Vesny Eva Barkmanová.

Právě ona je podle mě Žena regionu!

 

Eva Barkmanová

  • 53 let strávila ve školství, nejprve jako učitelka základní školy v České Lípě, později v Novém Boru
  • 20 let působí onkologické organizaci
  • Je členkou Člověka v tísni (příležitostná pomoc s dětmi při akcích)
  • Ocenění
  • 2005 Liberecký kraj: Ocenění za vynikající pedagogickou činnost a významný přínos pro výchovu a vzdělávání mladé generace
  • Nositelka Čestné sociální ceny Tilia: za dlouhodobou, obětavou a nezištnou pomoc zdravotně či jinak znevýhodněným spoluobčanům
  • 2010 Duhová plastika: poděkování starostky města za práci ve prospěch města
  • 2011 ocenění u příležitosti Dne učitelů od města Nový Bor
  • 2011 Liberec: Křesadlo – ocenění pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci