Legislativní iniciativa Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova v oblasti domácího kompostování

V loňském roce se Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova /dále SKRV/ pod vedením jejího předsedy senátora Jiřího Voseckého začala zabývat problematikou započítávání kompostování bioodpadu z domovních kompostérů do třídících cílů obcí. Na květnové schůzi přijala usnesení, jehož součástí byla i žádost o poskytnutí stanoviska Ministerstva životního prostředí České republiky /dále MŽP/ k danému problému, a to dopisem adresovaným tehdejšímu ministru Petru Hladíkovi.

Ve své odpovědi v červenci 2025 ministr zareagoval na zaslaný dopis a usnesení SKRV shrnutím aktuálního přístupu ministerstva k uvedené problematice, a to tak, že „zpracování rostlinných zbytků v domácnostech, tzv. domácí kompostování, je formou předcházení vzniku odpadů, ale není ho možné použít k výpočtu plnění cíle třídění v obcích podle zákona o odpadech, jelikož zpracovávané množství není dostatečně podloženo konkrétními věrohodnými údaji a není nijak kontrolovatelné“. Dále ve svém dopisu předsedovi SKRV uvedl, že „množství zkompostovaných rostlinných zbytků nemají obce možnost stanovit, protože nakládání s biologickými rostlinnými zbytky může být prováděno občany v různém rozsahu i různým způsobem“. Zmínil i tu skutečnost, že „obce sice mají informace o počtech kompostérů distribuovaných v rámci dotačních programů, nicméně nedisponují žádnými informacemi o tom, jak se v domácnostech kompostuje, o celkovém množství kompostérů, a zejména kolik materiálu je v nich za rok zkompostováno“. Jako další argument mu použilo i to, že „domácí kompostování není nijak technologicky sledováno a nemusí vždy vést ke vzniku kvalitního kompostu“ a že „by pro obce znamenalo značnou administrativní zátěž, proti čemuž obce v oblasti odpadového hospodářství soustavně aktivně vystupují“- Ministerstvo, jak uváděl ve své odpovědi dnes již bývalý ministr Hladík, zvažovalo zohlednění prevenčních aktivit prostřednictvím sledování produkce směsného komunálního odpadu, což je podle názoru rezortu evidovaný a jasně prokazatelný údaj, nicméně „v případě velmi nízké produkce u menších obcí a do určitého počtu obyvatel byly závazné cíle třídění pro obec snížené, protože je zde předpoklad, že obec efektivně předchází vzniku odpadu mimo jiné i prostřednictvím domácího kompostování“. Příslušnou změnu relevantního části zákona o odpadech chtělo ministerstvo navrhnout jako pozměňovací návrh v rámci novely zákona o obalech /v souvislosti se „zálohováním vratných obalů“/, která byla v loňském roce předložena do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Tuto legislativní změnu však minulá sněmovna neprojednala.

Spatřuje však velký prostor k dalšímu zlepšování situace v oblasti třídění a plnění cílů, které mají obce uložené. Obce, které zavedly domácí kompostování, mají podle něj určitě šanci splnit třídící cíle stanovené zákonem o odpadech. Ve směsném komunálním odpadu /tj. černém kontejneru/ se podle rezortních rozborů nachází ještě téměř 30 % biologicky rozložitelných odpadů, tzn. v absolutních číslech několik tisíc tun ročně za celou republiku. A na tyto odpady a jejich odklon z černých kontejnerů se musí obce soustředit, neboť se stále téměř netřídí kuchyňský odpad, nepředává se do bioplynových stanic, a přitom je zde značný potenciál k jeho využití na bioplyn, biometan, bioCNG.

V roce 2026 by podle názoru bývalého ministra mělo mít MŽP od obcí první hrubé orientační odhady údajů o množství bioodpadu z domácího kompostování z obcí. Situaci v oblasti plnění cílů obcí ale zejména plnění cílů za celou Českou republiku bude průběžně vyhodnocovat a zvažovat možnosti k roku 2030, resp. 2035.

Zároveň však upozornil na to, že“ pokud by nějakým způsobem bylo domácí kompostování započítáváno do systému odpadového hospodářství, dojde k zásadnímu narušení validity a důvěryhodnosti dat o odpadovém hospodářství, na kterých MŽP dlouhodobě pracuje“. Navýšení celkové produkce komunálních odpadů a všech odpadů by mělo dopad pro celou Českou republiku v podobě neplnění předcházení vzniku odpadů a k možné nedohledatelnosti takové produkce v datech o odpadech“.

MŽP však výrazně doporučuje obcím více využívat komunitní kompostování, neboť je technologicky správně vedené podle legislativně nastavených postupů a jsou o něm dostupné veškeré informace na základě povinností vyplývajících z platného zákona o odpadech.

Přijetím novely vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady, která je účinná od února 2025, podle názoru Petra Hladíka rezort vyšel obcím vstříc, neboť umožňuje započítat do plnění cíle třídění i množství komunitně kompostovaných rostlinných zbytků s možností započtení dat jak na úrovni obcí, tak i na úrovni celé republiky.

Jako diskutabilní však bývalý ministr označil otázku zahrnutí domácího kompostování do plnění cílů recyklace pro Českou republiky nebo cílů třídění obcí.

Podle jeho názoru Česká republika potřebuje, aby se „obce zaměřily zejména na vytřídění recyklovatelných odpadů a bioodpadu, které se nyní nacházejí ve směsném komunálním odpadu“. Nicméně uvedl, že na ministerstvo přicházejí stížnosti občanů, že část obcí nenabízí svým občanům žádné nebo ne dostatečné možnosti třídění bioodpadu a svozy bioodpadu od domu.

Po velmi pečlivé a detailní analýze obsáhlého stanoviska bývalého ministra Hladíka rozhodl se senátor Jiří Vosecký jako předseda SKRV zareagovat.  Uvedl, že se domnívá, že „u některých aspektů implementovaného řešení je nadále nutné vést diskusi, aby výsledné řešení bylo skutečně funkční a přijatelné pro všechny dotčené strany“.  Upozornil na omezení průměrných statistik, z nichž vycházelo ministrovo tvrzení. Obce mají jednoznačnou šanci cíle separace splnit. To může být pravda v případě obcí, které jsou v třídění odpadů průměrné.

Jako další argument uvedl, že „pokud bychom analyzovali specifickou skupinu obcí, které již výrazně pokročily v prevenci vzniku odpadu prostřednictvím domácího kompostování, ukázalo by se, že právě těmto obcím bude chybět kladný podíl bioodpadu ve vykazovaných statistikách. A to nikoliv proto, že by třídily méně, ale proto, že tento materiál reálně nezatěžuje sběrný systém obce, ale rozkládá se v domácích kompostérech“.

Takto koncipovaná metodika paradoxně podle názoru předsedy komise znevýhodňuje obce, které jdou cestou prevence, přestože jejich environmentální přínos je prokazatelně vysoký.

Poukázal i na jistou míru nekonzistentnosti v argumentaci MŽP ohledně nemožnosti započítávání domácího kompostování z důvodu jeho údajné „nekontrolovatelnosti“ a „administrativní zátěže“. Pokud je totiž komunitní kompostování MŽP doporučováno jako preferovaný způsob započítávání do cíle třídění, „je nutné dodat, že i zde se v praxi ve značné míře pracuje s odhadovanými čísly“.

Důvodem je ta skutečnost, že u malých zařízení provozovaných obcí zpravidla chybí vážní systém, a množství materiálu se tedy určuje stejným způsobem, jako by tomu mohlo být u domácího kompostování. U větších komunitních kompostáren s povinnou váhou navíc samotné vážení nezaručuje vyšší míru validity – neboť hmotnost lze snadno nahradit jiným tokem materiálu či formální záznamem bez skutečné kontroly.  Zdůraznil dále, že komunitní kompostování je mnohem náročnější, neboť vyžaduje vedení provozního deníku a dalších evidenčních dokumentů, jejichž pravdivost v praxi rovněž nelze centrálně ověřit. Skutečná míra kontrolovatelnosti domácího a komunitního kompostování je podle jeho názoru ve výsledku srovnatelná, a není tedy důvod, aby bylo jedno uznáváno jako relevantní a druhé a priori vylučováno, či zpochybňováno.

Zareagoval i na otázku případného narušení validity a důvěryhodnosti dat o odpadovém

hospodářství, což by podle bývalého ministra mohlo vést ke zvýšení celkově vykazované produkce komunálních odpadů jako ve svém důsledku rozpor s principem předcházení jejich vzniku. V jeho odpovědi zaznělo, že „pokud současný ukazatel míry separace skutečně nedokáže transparentně zachytit prevenci vzniku odpadu a jeho přizpůsobení by vedlo ke zkreslení statistiky, pak se logicky nabízí systémově čisté řešení. 

To spatřuje ve vypuštění odst. 3 § 59 zákona č. 41/2020 Sb., o odpadech, případně v jeho přepracování tak, aby se za hlavní hodnotící kritérium bralo množství směsného /zbytkového/ komunální odpadu na obyvatele. Tento princip by byl spravedlivý vůči všem obcím bez ohledu na to, jaký systém zvolily – zda podporují předcházení vzniku odpadu prostřednictvím domácího kompostování, nebo oddělený sběr bioodpadu v hnědých nádobách. V obou případech by totiž platilo, že pokud bioodpad nekončí v černých popelnicích, obec naplňuje cíl stanovený zákonem.

Množství zbytkového směsného komunálního odpadu nestojí totiž na velikosti obce, ale na typu zástavby, kdy velké město s významným podílem rodinných domů může mít výrazně vyšší míru domácího kompostování než malá obec s převahou bytových domů.

Řešení navrhované senátní SKRV by odstranilo současné metodické rozpory a zároveň by plně respektovalo hierarchii nakládání s odpady, podle níž má stát na prvním místě předcházení vzniku odpadů, a teprve následně jejich separace.

Stávající platná definice míry separace však obce motivuje spíše k evidovanému třídění než k reálné prevenci vzniku. Neodráží spravedlivě úsilí obcí, které se vydaly cestou prevence vzniku odpadu tím, že mj. vyřídily dotace na pořízení domácích kompostérů, distribuovaly je mezi občany a realizovaly osvětu pro jejich správné užívání, ale v některých případech je dokonce statisticky znevýhodňuje, přestože jejich environmentální přínos je nesporný.

Pokud tedy má být odpadové hospodářství řízeno skutečnými výsledky, nikoliv pouze evidovanými toky, je nezbytné upravit metodiku tak, aby spravedlivě uznávala jak třídění odpadů, tak prevenci jejich vzniku.

Podle názoru členů SKRV a jejího předsedy senátora Voseckého i okruhu odborníků, se kterými na této problematice spolupracuje, jsou všichni zainteresováni vést dále v této záležitosti odbornou diskusi a podílet se na tvorbě metodiky. Otevřený dialog by zcela jistě byl smysluplný a funkční jak pro rezortní ministerstvo, tak i pro obce a občany.

Za nejjednodušší a zároveň systémově nejčistší řešení spatřují přepracování ukazatele míry separace na ukazatel množství zbytkového směsného odpadu na obyvatele. Tento přístup by zachoval princip rovnosti mezi jednotlivými systémy a zároveň by plně respektoval hierarchii nakládání s odpady, kde má stát na prvním místě předcházení vzniku odpadů.

Na tento návrh zaslaný předsedou SKRV zareagoval Petr Hladík ve svém dopise v prosinci loňského roku v závěru svého ministerského působení tím, že problematiku plnění závazných cílů obcí ve znění § 59 odst. 3 zákona o odpadech zohledněním prevence vzniku odpadu doporučuje upravit tak, aby hlavní hodnotící kritérium plnění cílů bylo množství směsného komunálního odpadu na obyvatele.

Jeho odpověď v podobě příslibu, že MŽP se v blízké budoucnosti možností legislativního zohlednění měrného množství směsného komunálního odpadu již zabývá a zvažuje přípravu vlastního legislativního návrhu, který by tuto skutečnost reflektoval, lze hodnotit za pozitivní a optimistickou, neboť potvrdila správnost pohledu na řešení této problematiky. A to všech zainteresovaných osob počínaje předsedou SKRV senátorem Jiřím Voseckým, členy senátní stálé komise i okruhem spolupracovníků a odborníků na tuto oblast a resortním ministerstvem konče.

Lze si přát, aby na tuto legislativní iniciativu navázal rezort nově vzniklé vlády, která vzešla z loňských říjnových voleb.

#odpady #senátor #senát #JiříVosecký