Dnes míří k Ústavnímu soudu stížnost, která byla iniciována senátory v souvislosti s povinností řetězců posílat poškozené či prošlé (ale zdravotně nezávadné) potraviny potřebným, tedy např. na charitu.
Zrušení ustanovení příslušného zákona požaduje skupina pětadvaceti senátorů v čele s Ivem Valentou. Já osobně s ústavní stížnostní souhlasím, a proto jsem se k ní svým podpisem připojil.
Jednak jde o zásah do vlastnických práv, za druhé nám vadí pokuta ve výši deset milionů, která marketům hrozí.
Senát dotčený návrh schválil na své 23. schůzi, já jsem se hlasování z uvedených důvodů nepodpořil. Záhy ho podepsal prezident.
Zákon ukládá prodejnám o rozloze větší 400 metrů čtverečných, jak mají nakládat s „chybnými“ potravinami. Týká se to například těch s deformovaným obalem, špatně označených, či prošlých, přitom ale zdravotně nezávadných.
Takové potraviny mají putovat do potravinových bank – k neziskovým organizacím, jež je skladují a distribuují pro humanitární účely a charitu.
Spolu s dalšími senátory míním, že účast na charitě by měla být dobrovolná a nikomu bez výjimky by neměla být nařizována nuceně.
>> Návrh dává příklady z totalitní minulosti. Novou povinnost přirovnává k nuceným darům, vyvlastňování či nevýhodným odkupům majetku při nacistické arizaci židovského majetku nebo komunistické kolektivizaci venkova.
„Přitom ani totalitní režimy neměly odvahu na tyto postupy schválit příslušné zákony, ale jen je fakticky uplatňovaly. Styděly se takové státní okrádání formalizovat právním předpisem. Nyní se již stát uzákonění nuceného darování neobává a činí jej. Takové jednání je nebezpečné pro zachování hodnoty vlastnického práva jako takového, obchází legální cestu vyvlastnění za náhradu a je historicky spojeno s největším úpadkem právního státu. Nemůže být ospravedlněno žádným dobrým úmyslem,“ nechal se slyšet kolega senátor Ivo Valenta (Parlamentní Listy). <<
Stát by neměl náklady své sociální politiky přenášet na konkrétní a relativně malou skupinu lidí – potravinářské podnikatele. Navíc pod hrozbou vysoké sankce.
V ČR je ročně vyhozeno až 80 kilogramů potravin na občana. Souhlasím s tím, že to je špatně a mělo by se s tím něco dělat. Nesouhlasím ovšem s tím, jak je to nyní nalinkováno.
Jsem přesvědčen, že problematika vyžaduje dlouhodobější a promyšlenější strategii s použitím selského rozumu. Problematiku je třeba podrobněji projednat.
Je třeba vytvořit propracovaný systém přerozdělování a vzájemné komunikace zúčastněných stran tak, aby řetězcům nevznikly zbytečné vícenáklady s dopravou. Je-li například v kraji pouze jedna potravinová banka, náklady za dopravu se budou šplhat do nesmyslných výšek.
Namísto drsného nařízení s možností finančního postihu bych preferoval nastolení tzv. ekologické daně, která by byla vyšší, než náklady spojené s darováním na charitu. Pro řetězce by tak bylo výhodnější poškozené či prošlé potraviny darovat potřebným, nežli je vyhodit.
Navíc každý podnikatel, potažmo řetězec, by měl mít právo volby, na jaké účely chce „své“ nepotřebné potraviny poskytnout.
Ilustrační foto: www.freeimages.com; senat.cz