V pondělí 16. dubna se na půdě Senátu uskutečnil už 17. ročník mezinárodní konference o rodinné politice. Letos si kladl za cíl odpovědět na otázku, zda „Mohou opatření rodinné politiky ovlivňovat rozvodovost?“ Diskutovalo se o dopadech rozvodovosti na společnost, ale především z druhé strany o tom, jak společnost, potažmo stát, může vysoké rozvodovosti (v České republice v posledních letech oscilující kolem 46 %) zamezit. A to zejména s ohledem na dopady na dítě – rozvodem rodičů je postiženo kolem 23 tisíc dětí, ať už zůstane s kýmkoliv z rodičů, plnohodnotnou výchovu postrádá. Za velice přínosný považuji vhled, jak s problematikou pracují naši sousedé v Německu, zaměřují se na prevenci rozvodovosti.
Konferenci pořádal Národní centrum pro rodinu a Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu ČR ve spolupráci s Rodinným svazem Institut für Ehe und Familie a Hanns Seidel Stiftung. Gestorem akce za zdravotnický výbor byl senátor Jiří Vosecký.
Velice zajímavé přednášky si připravili:
Daniela Kovářová, advokátka, šéfredaktorka odborného časopisu Rodinné listy, prezidentka Unie rodinných advokátů: Vliv společenského klimatu na rozvodovost)
Pavel Rataj, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy: Je manželství symbolem stability soužití?
Franz Thurmaier, Institut für Forschung und Ausbildung in Kommunikationstherapie e. V., Mnichov, SRN: Zahraniční příklad primární prevence vzniku poruch ve vztazích a rozvodů: 25 let EPL (Vzdělávací program partnerství) a Zahraniční příklad primární prevence vzniku krizových jevů v partnerském soužití: Následné programy a nové cesty medializace
Hana Heindorferová a PhDr. David Cichák, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Liberec: Důsledky rozvodu z pohledu nejlepšího zájmu dítěte
Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.: Soudem nařízené nedobrovolné terapie u rodičů válčících o dítě
Palčivé téma do Jednacího sálu Senátu přilákalo téměř sto lidí.
Cílem diskuze bylo poskytnout podněty senátnímu Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pro budoucí legislativní iniciativu.
Vliv zákona
Advokátka JUDr. Daniela Kolářová se ve svém příspěvku zamýšlela nad tím, zda lze rozvodovost ovlivnit právním ustanovením. Hovořila o emancipaci, rovnoprávnosti mužů a žen, hormonální antikoncepci i o tom, že v současnosti muži nemají důvod vstupovat do manželství. Dříve bylo podle ní manželství daní za sex. Svým projevem rozčílila jednoho z přítomných. Podle ní paseku nadělal také nový občanský zákoník operující s tím, že každý člověk má právo na štěstí a všechny cesty jsou dobré, stejně tak že každý rodič má právo vychovávat své dítě a zároveň je dítěti přiřknuto participační právo, tedy aby dítě bylo seznámeno se vším, co se ho týká a také mělo se vyjádřit. Jen doufá, že se tím soudci nebudou dogmaticky řídit.
V reakci na ni se o slovo přihlásil Ing. Jiří Fiala, předseda o.s. K 213, s myšlenkou, že rozvod musí přestat být výhodný. Manželství je podle něj týmovou spoluprací, a pokud do ni nehodlá jeden z partnerů investovat, ať se nežení nebo nevdává. Obecně je mínění, že rozvodem více trpí ženy, ale podle něj 90 % žádostí o rozvod podle něj podávají ženy. Mnohdy jsou pak jako násilníci popotahováni muži a ženy chtějí získat vše – děti i majetek.
Nezbytná komunikace
Mgr. Pavel Rataj se dotkl emocí přítomných, když na úvod promítl dvě videa. S odkazem na možnost párové terapie podotkl, že spokojenější jsou v partnerství a snáze překonávají překážky ti, jež ho berou jako cestu, než ti, co stále hledají harmonii. Pozitivním poselstvím je, že návod na spokojený vztah existuje. Ale záleží na tom, jaká máme od vztahu očekávání. Neshody jsou většinou chybou komunikace. Důležité je na problematiku pohlížet také z toho pohledu, že to, jak spolu rodiče (ne)umí komunikovat, si s sebou do dospělosti odnáší i jejich potomek. Partneři by si měli uvědomit, že ve vztahu neexistuje objektivní pravda, komunikaci ovlivňují pocity a emoce. A jakmile nejsou schopni se rodiče domluvit, prakticky postrádají rodičovské kompetence.
A jak rodiny podpořit, aby o svůj vztah více pečovali? Dát těm, které spolu žijí dlouhodobě, možnost čerpat výhod rodinné politiky.
Variantou před rozvodovým stáním může být terapie či mediační proces. Jakmile do vztahu vstupují advokáti a peníze, přichází bojová nálada.
Je tu ale i problém doby, kdy mladí lidé dostávají příliš od rodičů a pak si ničeho tolik neváží. Nemusí kvůli ničemu trpět. Starší generace byla zvyklá leccos vydržet, byla tolerantnější. Dnes lidé vše hned řeší útěkem. S touto myšlenkou se zcela ztotožňuji. Dříve lidé řešili daleko palčivější problémy, aby zajistili rodinu, dnes žijeme v blahobytu a máme čas zabývat se hloupostmi.
V posledních letech se doba zrychlila ve všech ohledech a bude chvíli trvat, než se společnost s tímto skokovým pokrokem sžije. Až 60 % žen si stěžuje, že na vztah nemají tolik času, kolik by si přály.
Přitom manželství má smysl i v 21. století, může být stabilizujícím prvkem, ale ne tím hlavním.
Párové programy
Velice osvěžující a inspirativní bylo hned dvojí vystoupení doktora Franze Thurmaiera z mnichovského Institutu pro výzkum a vzdělávání v komunikační terapii. Ten prakticky navázal na kolegu Rataje v otázce nutnosti spolu umět komunikovat a být vybaven arsenálem komunikačních dovedností, abych byl schopen překonávat různé fáze partnerského vztahu. Samozřejmě je neméně důležité, aby k sobě partneři na začátku cítili lásku a měli dost společného, i když doba je taková, že jsme náročnější – na sebe i na partnera. Velký vliv na ztroskotání partnerství má špatná komunikace.
Proto se v Německy už řadu let zaměřují na podporu párové komunikace – nese název EPL. Jedná se o jakýsi učební program, v němž se partneři mají naučit lépe vyjadřovat s cílem omezit nedorozumění a umět přesně popsat své potřeby a přání. Nezávisle na tématu by se partneři neměli zraňovat a měli si k sobě uchovat vzájemný respekt. K dispozici jim jsou studijní materiály i „zážitkové“ víkendy.
Poněkud úsměvněji působí speciální mobilní aplikace pro páry, která kromě edukace v oblasti mezipartnerské komunikace nabízí generátor komplimentů nebo nástěnku výtek.
Programy existují, jen je potřeba vymyslet, jak je použít a jak je propagovat. V Německu si je – ukazujíce na statistiky – pochvalují.
Další věc ovšem také je, že pokud se pár v Mnichově rozvede, octne se prakticky na hranici chudoby, protože jsou tu velmi vysoké nájmy, na které sami jednotlivci nedosáhnou. Jenže pak může pokračovat nešťastný vztah. Lépe se zaměřit na prevenci.
Partneři a rodiče
Mgr. Hana Heindorferová a PhDr. David Cichák z liberecké Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, podobně jako psycholog PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. hovořili o dopadech rozvodů na děti. Je jednoznačné, že právě děti jsou tím stěžejním motorem, proč je nezbytné se vysokou rozvodovostí zabývat.
Opět se nepřímo hovořilo o nezbytnosti párové komunikace. Neboť i když se partneři rozejdou, stále zůstávají rodiči a měli by tak nadále fungovat. Je nezbytné oddělovat tyto dvě role. Pokud tomu tak není, útrapy padají právě na hlavu dítěte, které spory rodičů trpí a ocitá se mezi mlýnskými kameny.
Místo toho, aby spolupracovali, ještě více emoce dítěti zamotávají.
Závěrem
17. ročník mezinárodní konference o rodinné politice přinesl řadu cenných faktů a upozornil na oblasti, na které bychom se do budoucna měli pro snížení rozvodovosti nejvíce zaměřit. Na příkladu z Německa vidíme, že prevence přináší výsledky. Je před námi ovšem velký kus práce. Jakožto ženatý od roku 1979 nemám s rozvodem osobní zkušenost, ale dovolím si nastínit, že na zlepšení komunikace ve vztahu může každý z nás začít pracovat právě teď. Bez ohledu na to, jaká a kdy opatření rodinné politiky nastanou.