Více škody než užitku, to by přinesly prodejní kvóty na české potraviny

Novela „potravinového zákona“ přináší celou řadu pozitivních změn, které posilují domácí výrobce a chrání konečné spotřebitele, jak ve své zpravodajské zprávě uvádí stranický kolega senátor Petr Štěpánek. Byla připravena velice dobře a projednána s prvovýrobci, potravinářskou komorou a Ministerstvem zemědělství. Zahrnuje ovšem také jedno nepřekonatelné úskalí, které pro nás bude důvodem návrh vrátit zpět poslancům s pozměňovacími návrhy: zavedení tzv. povinných kvót zvýhodňujících prodej českých potravin v supermarketech.


Na první pohled možná bohulibá myšlenka dostat do tuzemských regálů více českých produktů má špatné provedení a naráží na řadu problémů.


S nesystémovým pozměňovacím návrhem přišli poslanci SPD. Ti navrhují, aby byly stanoveny kvóty minimálního váhového množství českých potravin prodaných v obchodech nad 400 m2. Kvóty se mají týkat potravin, které se dají v ČR vyprodukovat. V praxi by to znamenalo, že supermarkety musí od příštího roku prodávat minimálně 55 procent stanovených potravin českého původu. Kvóta by měla postupně růst až na 73 procent v roce 2028.


Jaká by ale byla realita? Zavedení prodejních kvót na české potraviny by mohlo vést k likvidaci českých zemědělců. Ti by totiž nebyli schopni naplnit kvóty v požadovaném rozsahu, a byli by tak vyřazeni z okruhu dodavatelů obchodních řetězců. Zároveň by došlo ke zdražení českých potravin a byli by zvýhodněni jen velkovýrobci. Další potíž je v tom, že některé potraviny, které by kvótám podléhaly, nelze v Česku vyprodukovat či vypěstovat v dostatečném množství. Týká se to například vepřového masa, květáku, brokolice či jahod.


Paradoxně ani Agrární komora, ani Asociace soukromých zemědělců, ani Potravinářská komora o stanovení kvót nestojí. V neposlední řadě, shora uvedená právní úprava je v ostrém rozporu s primárním právem EU a nemůže obstát v případném přezkumu před Soudním dvorem EU. Česku by tak při zavedení hrozily vysoké pokuty.


Za další ne zcela povedenou navrhovanou změnu považujeme změnu jednoznačného označení „česká potravina“ na „potravina z krátkého dodavatelského řetězce“ – tak by se totiž nově měly označovat produkty, které byly vyrobeny ze suroviny, která byla vypěstována na území České republiky, nebo ze zvířete, které se narodilo a bylo chováno v ČR a další zpracování až ke konečnému spotřebiteli bylo realizováno v ČR. Tato podmínka nicméně odstraní současné časté klamání koncového spotřebitele.


Jak jsem již nastínil v úvodu, nový „potravinový zákon“ by měl ale přinést i řadu dobrého a prospěšného. Tedy zejména v případě, že bude přijat v souladu s pozměňovacími návrhy.


Významným pozitivem je možnost zadávání veřejných zakázek na dodávku potravin například nemocnicemi nebo školními jídelnami tak, že cena nebude rozhodujícím parametrem pro výběr dodavatele. Nově by měl zadavatel veřejné zakázky možnost dát kritérium kvality, regionálnosti, krátkého dodavatelského řetězce (pěstitel – spotřebitel). Právě tato zdánlivá maličkost otevře nové možnosti malým regionálním výrobcům.


Navrhovaná novela by rovněž měla zakázat uvádění na trh potravin dvojí kvality – to v praxi znamená, že v Liberci i v sousední Žitavě byste si měli ve stejném obalu koupit totožný výrobek (z médií jistě znáte případy, kdy například paštika vyrobená pro Česko a pro Německo měla jinačí složení a podíly surovin). To považuji za velké pozitivum. Za prodej potravin, které mají podstatně odlišné složení nebo vlastnosti, než zaměnitelný výrobek v jiných státech EU, má hrozit pokuta až 50 milionů korun.


Foto: Archiv JV


#senát #senátor #JiříVosecký #zákonyProLidi #potravinovyZakon #potraviny